Němý Bobeš aneb Český Tarzan

"Je to neposeda!" Bylo-li by vůbec možné cimrmanovy hry dělit do kategorií Hurych a synové, Parní Mlýny výborné, dobré a slabé, Němý Bobeš by, i přesto, že je to klasická smoljakovsko-svěrákovská sranda vaše značka/naše značka plná neuvěřitelných hlášek, byl někde uprostřed. Od Cimrmana prostě existují lepší, ale i horší hry. Strašně se mi líbil nápad proložit hru jako takovou semináři, již to působí dost humorně a cimrmanův divadelní retrospektivní úlet je fakt úžasný. Vyřizuje Štruncová. (17.07.2010)

Tahle hra je pro mě asi největší překvapení ze všech Cimrmanových děl a mě dokázala, že genialita pánů Svěráka a Smoljaka při vymýšlení tohoto kousku rozhodně NEBYLA na malinách. Mě ta kombinace semináře a her fakt sedla, obě části se perfektně doplňovaly a rychle to uteklo. Navíc je tam spousta skvěle řešených flashbacků, flashbacků ve flashbacku (a tak dál...), několik různých verzí vybraných scén a geniální rozuzlení (a pokud by vám to všechno nestačilo, tak ještě rozhovor Smoljaka s Rumlenou a geniální Hraběta a jeho rady). Takže já možná tentokrát půjdu trochu proti proudu, protože si myslím, že Němý Bobeš je jednou z nejlepších Cimrmanových her. Rozhodně je neobvyklá a velmi originální a to jí šlechtí. 100%. (06.05.2016)

"Cos to udělal, Pepiku?" To bylo tak. Cimrmanologové se rozhodli, že na základě dochovaných několika stránek textu a několika pomocných slov zrekonstruují cimrmanovu hru Němý Bobeš, stvořenou podle příběhu agentky britské Inteligentní služby Kuncové. Profesor Fiedler tentokrát v rychlosti rekonstrukce naše krajany předběhl, ale jeho verze není dostatečně vědecky podložena. Zejména mi trošku vadilo, že v hlavní roli vystupují Hurych a synové, parní mlýny, naše značka - vaše značka a všechno to vyřizuje Štruncová. V rámci objektivity jsem samozřejmě viděl obě verze, ale ještě se vydám do Vídně, abych Fiedlerovu verzi Der stumme Bobesch neodsoudil dříve, než ji uvidím v originální rakouštině. Zatím věřím tomu, že Bobeš se nestal předsedou vlády, nýbrž synem barona, jemuž pameťové buňky unikly do pohlavních orgánů. A asi netřeba dodávat, že mě rekonstrukce Bobešova života dost bavila v divadle, na gramofonové desce, na cédéčku i na obrazovce. (15.12.2016)

Tak tohle patří do zlatého fondu cimrmanova odkazu. Tak revoluční pojetí divadelní hry, to se jen tak nevidí. Retrospektivní vložky a alternativní Fiedlerova verze, v kombinaci s komentáři a semináři - a hlavně s hromadou vynikajícího humoru - to je až nebezpečně skvělé. Hlášky jako "Cos to udělal, Pepiku?", "Říká se, že doušek vína dodá herci jistoty. Nevím." nebo "A tak se návštěvou Járy Cimrmana proměnilo ospalé lázeňské městečko přes noc v překrásnou uhelnou pánev." - to mě dostalo úplně do kolen. A to ani nemluvím o špionskejch babkách kořenářkách. A to je jen zlomek všeho, co je v této hře k vidění. Jedna z jejich top her. (22.01.2020)

,,Mám zde několik čísel, která mnohé napoví.“ Ač mi forma úplně neseděla, musím uznat, že úmysl pojmout tuto hru trochu jinak byl velmi originální. U herců nevidím sebemenší problém, naopak musím vyzdvihnout výkon pana Hraběty, a to jak ve hře, tak i v semináři. Jeho ukázka lovu zmijí u mě patří k vrcholu této inscenace. Jinak děj hry i seminář patří k tomu lepšímu, co jsem od divadla Járy Cimrmana viděl, není zde ani stopa po křečovitém humoru, nebo primitivním vtipům. (11.12.2014)