Jak se krade milión

"clovek je bohaty teprve tehdy, kdyz si muze koupit to, co vubec nepotrebuje". "paaani, za to je tyden obedu v zavodce, tady to piju jako kefir... copak kradu?" ceska light verze american psycho, bez dovetku. ale furt hodne dobre - kamera, rezie, herci super. slo to dovest k dokonalosti, ale klobouk dolu za tenhle film porizeny za totality v 60. letech. (06.03.2021)

Není problém nakrást milión. Otázka je, jak ho utratit. 1) Název filmu není řečnická otázka ani návod. Nenápadný účetní zpočátku omylem, později úmyslně pouští žilou státnímu rozpočtu. Cíl má jasný - 714 průměrných měsíčních platů - jeden milión tehdejších korun. Zatímco dnešní ekvivalent - 15 melounů - bychom utratili docela nenápadně, v podmínkách završeného socialismu (podle ústavy z roku 1960 u nás byl socialismus již vybudován) to byl opravdový problém. Zajímavý a vtipný námět._____ 2) Film má i další pozitiva - skvělého 47letého Rudolfa Hrušínského, příjemné dobové reálie, suchý anglický humor. I odkazy na Felliniho Sladký život (například fontána na Václavském náměstí) dávají filmu jasný rámec krotké sice, ale milé společenské satiry._____ 3) Film má i své zápory. Především je hrozně pomalý. Divák provázen dlouhými záběry od ničeho k ničemu a filosofujícími promluvami hlavní postavy pomalu škobrtá od expozice přes zápletku ke katarzi, aby si posléze úlevně oddechl při (dnes již) nepřekvapujícím vyvrcholení. Film je kromě toho již trochu vyčpělý a to vše dohromady místy silně nudí._____ 4) Nuda ve filmu je z mého pohledu neodpustitelný hřích. Proto dvě hvězdičky plus třetí za zajímavé dobové reálie. (29.01.2009)

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky. (09.06.2015)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)

"Já nejsem já..." Rudolf Hrušínský coby pečlivý úředníček, který "šlápl na minu" a úplně zblbnul. Satira o tom, co dokážou z lidí udělat peníze je tak trochu "show one man,". To má sice i své výhody (Hrušínský prostě umí), ale nevýhody převažují. Kromě něho mě už v roli barové zpěvačky zaujala snad jen jako vždy démonická Marta Kubišová. Což na víc než průměrné hodnocení opravdu nestačí. (03.12.2017)