Jak se krade milión

Ačkoliv je film poplatný době a zcela otevřeně ukazuje, jak peníze kazí člověka (psychicky ho rozdeptají, strhnou k bujarému nočnímu životu a vůbec ke všemožným kapitalistickým manýrům), tak - možná nechtěně - ukazuje zajímavé aspekty tehdejšího stavu společnosti. Jakkoliv mi je názor "kdo je bohatý, je podezřelý" proti srsti, bylo tehdy všechno takové jednodušší. Aby pak neměli ti jednodušší navrch... Nejzásadnější názor z filmu, který si mi vryl je: "bohatý je člověk tehdy, když si kupuje věci, které nepotřebuje..." (03.01.2014)

Zlatá šedesátá! Nízké hodnocení na CSFD ukazuje, že už jsou bohužel nenávratně pryč. Nicméně, nenechte se odradit filmovými negramoty. Ostatně většinou se ve svých komentářích nevyrovnávají s filmem, ale se současností. Tento film je ovšem obraz socialistického realismu, jako když vyšije. Paráda. Atmosféra plná absurdity, kontrastů a dobového kýče. Výborný Hrušínský, jehož hlas příběh vkusně glosuje. Závěrečná pointa plná deziluze, jen snad trochu přehrávaná. Plně srovnatelné s tehdejší klasikou jako "Hoří, má panenko" či "Bílá paní". (28.07.2011)

Docela to podivný počin Rudolfa Hrušínského v době vrcholu jeho kariéry zúčastnit se v hlavní roli průměrné komedie... jen jsem na rozpacích, zda byla větší šílenost Vražda po našem nebo tohle. Trochu je mi líto zlodějů, kteří se bez větší opatrnosti dokážou prozradit hned tím, že při placení jednoho nápoje v baru vytáhnou celou sérii bankovek, ale jde o parodii, tak budiž. Pár momentů skutečně hezkých (hlavně zkouška orchestru a hudební vložky z kavárny), ovšem jako celek průměr. Závěr z pozice hlavního hrdiny total absurdum, z pozice lidí úplně realistický. Nejkrásnější 3 minuty filmu: sólo pro Martu Kubišovou a její píseň Čekám. Jinak mě zarazily docela okaté technické nedostatky (pár náhlých střihů, které působí jako pěst na oko nebo silný nevyvážený hluk zejména na pouti, kde zní popři křiku několik písní najednou). (07.08.2017)

Velmi příjemné zpestření televizního večera. Díky jedné komerční stanici se dostávám k snímkům, nad kterými se již dávno zavřela hladina zapomění a jsem nucen podotknout, že ne každý počin režimu minulého, musí být vždy šílený či jiným způsobem postižený. Tato komedie místy příjemně vystřeluje nad průměr československých filmů. Tu humorným okamžikem, tu dobře vedeným voice overem hlavního hrdiny. Za klady považuji schopnost příběhu útočit na nižší pudy poctivě pracujícího člověka, atˇ už žije v jakýmkoliv režimu. Kdo by občas neměl chuť někde ukrást pořádný balík peněz a vše hodit za hlavu? V příběhu z roku 1967 se nám představuje Rudolf Hrušínský, jako vždy ve spolehlivé formě a velmi uvěřitelným výkonem. Díky němu se celý film dobře snáší a já jsem neměl žádné problémy se s jeho projevem ztotožňovat. Děj snímku je místy dost roztáhlý a vyplněný nic neříkajícími záběry jinak docela obstojné kamery. Povedená scéna je určitě zběsilá alkoholová jízda noční prahou a následné ranní probuzení. Okamžik vlastního anonymního udání, provedené kontroly a výsledné zprávy kontrolní komise, že vše je v pořádku, mě docela dost pobavil. Ztvárnění filmu je drasticky socialisticky podprůměrné, a tak sečteno a podtrženo: lepší tři hvězdy. (19.02.2010)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)