Jak se krade milión

"Člověk je bohatej teprve tehdy, když si může koupit to, co vlastně vůbec nepotřebuje." Stačí dvacet let budování fasády poctivce, pak jedno šlápnutí do ... na minu a milionář v ilegalitě je na světě. Přiznávám, že jsem se bavil, když účetní Šafránek statečně bojoval se svými vnitřními démony, když si hrál v obchodech na cizince, když rozjel pařbu s Olympicy nebo když hloubková kontrola odhalila jeho hrubá pochybení. Dokonalý bylo taky zoufalý hledání možností legálně utrácet. A snad si nebudu muset nikdy vyčítat, že jsem svoje děti vychoval k poctivosti. To bych si neodpustil. (14.12.2021)

Je docela smutné, že to co platilo v době komunismu platí dnes ještě víc a platí to vlastně v každé době. Že zatímco jeden žije poctivým, ale tím pádem skromným životem, všichni kolem něj kradou a žijou si nad poměry. Ono to pak láká. Za socialismu navíc platilo, že „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. A když na vás navíc tlačí manželka a děti, kontrola nic neodhalí, pak je třeba toho využít. Je trochu zvláštní, že si Tonda Šafránek následně neví rady. A trochu se začne chovat jako blázen. Dnes by měl asi trochu víc možností, co s penězi dělat. Přesto je to chvíli morální, chvíli bláznivá a chvíli zase až moc úvahová komedie, která jako by z nařízení soudruhů zobrazovala, že se vlastně ani nevyplatí krást, protože co pak s tím, že? Přitom v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! šli do hloubky podobné problematiky trochu víc a naznačili, že utrácet v Československu přeci jen bylo za co a lidi v kradení byli o dost důmyslnější, jen tamější hrdinové byli patlalové. (23.06.2022)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)

Satirická komedie o tom, jak člověka láká vidina velkých peněz. To ale byla jen zeď příběhu, v níž se odehrávaly typické obrázky doby, které pokřivily obraz socialismu, ale byly jeho důsledkem. Přednášky plné frází, plané schůzování, pokrytectví... Když pak poctivý úředník zjistí, že lze získat peníze, aniž si toho přebujelá administrativa a dokonce kontrolní orgány jsou schopny všimnout, přes vešklerou tíži svědomí podlehne kouzlu bankovek, vydá se na cestu za velkým světem do Prahy, kde prohýří noc a dostane nádherné okno - a nakonec nikoho ze svých kolegů nedokáže přesvědčit, že ej lump a zloděj, nežzačne vyhazovat bankovky z věže kostela nanáměstí, aby světu dokázal, že po penězích vlastně touží každý. Hrušínský výborný, ostatní herci průměrní, vyznění filmu taky průměrné. (22.04.2021)

Jasně. Agitka. Krást se nemá. Jnže slabě natočené. Jaksi odosobněný pohled na tehdejší svět. Líbila se mi celkem kamera - to klouzání po punčochových kalhotách kolegyně z kanclu, stokoruny vypadávající z rozvibrované matrace... Ale upřímně: bez pana Hrušínského a jeho výtečně načtených vnitřních dialogů by tenhle film byl poloviční. (23.06.2009)