Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I vo svojom druhom hranom filme, príbehu dvojice romantických tulákov, zostáva režisér Ivan Vojnár verný téme ľudí z okraja spoločnosti, outsiderom a ich spoločnému údelu vykorenenosti a často i zmareného života. Zaháľač a opilec s bohémskymi sklonmi Rufus sa zoznámi s predavačkou v bazáre Kateřinou a má s ňou dieťa Malého Rufusa. Jeho kamarát Čerčil, ktorý ma tiež tuláctvo v krvi, sa zamiluje do omnoho mladšej Gréty a má s ňou dcérku Malú Grétu. Zatiaľ čo vzťahy rodičov sa rozbijú, vzťah ich detí vznikne, až keď sú obaja dospelí. A zdá sa, že tulácke deti, ktoré zdedili mnohé od svojich otcov, majú nádej... Dej sa odohráva v rozmedzí zhruba dvadsiatich rokov. Režisér zámerne abstrahuje od konkrétneho popisu doby a zrieka sa i vonkajších znakov starnutia dospelých hrdinov. Zároveň film bohato štrukturalizuje. Rámcom je rozprávanie Malej Gréty, ktorá ide vlakom navštíviť Malého Rufusa do väzenia. Vnútorným komentárom obohacujú rozprávanie i Rufus a Kateřina. Zaradené sú aj Rufusove písané denníkové záznamy. Kľúčovým bodom je voľba "dejiska", teda Ústí nad Labem a jeho okolia. Práve v zachytení reality priemyslového mesta a vo vierohodnosti pohybu postáv v surovej skutočnosti tkvie hlavná sila snímky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (43)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Tenhle filmek celkem ničím neurazí po řemeslné ani obsahové stránce, ale ani ničím výrazně nepotěší. Opět z něj ale čiší, jak si nechce zavdat s čecháčkovstvím, až je jím celý uměle nasáklý. Takový ten falešný žoviální úsměv někoho, kdo se necítí ve své kůži, ale nechce to dát najevo, a je celý ztuhlý a nervózní. Tak to na mě působí. ()

easaque 

všechny recenze uživatele

na tento film mě nalákala především účast Jiřího Schmitzera, kterého mám rád. Příběh mě však nakonec do sebe moc nevtáhnul a vlastně ani nebavil. Tématika ztracených duší nebyla nijak poutavě natočena a polodokumentární styl mi nesedl, stejně jako většina ostatních herců, jejichž výkony mi přišly docela amatérské. Prostě 2 ošuntělé hvězdy. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()

Reklama

swed 

všechny recenze uživatele

Komorní snímek režiséra Ivana Vojnára zaujme svou poetikou a hloubkou. Na příběhu o čtyřech (vlastně šesti) ztroskotancích nám zároveň dává i lekci o povaze a historii našeho národa. Tyto dvě složky se navzájem doplňují a společně vytvářejí inteligentní celek. Příběh, který sledujeme, se odehrává v průběhu několika desetiletí. Ovšem všechno, co zde vidíme, působí dojmem šedého bezčasí (hlavní hrdina dokonce skoro fyzicky nestárne). To dokonale vyzdvihuje neměnnost postav a charakterů (doba se mění, my ne). Herecké obsazení je přesné. Každý z herců působí civilně a nikdo na sebe sebestředně neupozorňuje. Možnou výjimkou je M. Bambušek (Rufus ml.), jehož věty občas působí nechtěně komicky. "Lesní chodci" jsou především o svobodě a hledání smyslu a náplně života. O to smutnější je, že žádný z hrdinů nic podobného nenalézá, protože uvnitř ani netuší, po čem skutečně pátrat. Dokonce ani neví, jak žít život, který by z něj nedělal chodce, ale bytost, co se může zastavit a alespoň na chvíli okusit to, čemu se říká spokojeně žít. 9/10 ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Je zajímavou skutečností, že se poslední dobou točí filmy ze života bohatých nebo dobře situovaných. Nečiní tak ale Ivan Vojnár, pro něj je výzvou alternativa. Svoboda za cenu opuštění tradičních vazeb práce-žena-rodina. Příběh lidí, tuláků, cestujících vlaky a hlavně pěšky, kterým ke štěstí stačí flaška, kytara a kus salámu. Tuláků, obklopených komunitou lidí. Jak moc jsou to trosky a jak moc jim máme závidět? Co oni ztratili a my držíme jen za cenu zatracení svých původních přání a snů? Film nám samozřejmě na otázky neodpoví, ale zaznívá pár zajímavých myšlenek, nekompromisních stanovisek, řešení nikoli. Neočekávám, že se bude většinově líbit, jelikož ani pro většinu není točen. Chce oslovit jen ty, jež chtějí naslouchat. 80% ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Polodokumentární filozofická esej na téma: „Já člověk a kam směřuji“. Čtyři postavy bloudící ve vlastních srdcích a věřící ve změnu k lepšímu po opuštění Česka – země s nejblbější náladou na světě. Jenže pokud je problémem společnost, mělo by se začít jedinci. A jedinec nikdy nepřestane vinit společnost. Proto přibývá samotářů, proto se samotářství stává masovou záležitostí a proto jej samotní samotáři zavrhují tak dlouho, až si najdou nějakou spřízněnou duši, aby se po krátkém vztahu mohli vrátit na začátek. Dočasný únik lze najít v bezcílném toulání lesem, v tichosti, daleko od civilizace, ale nemůžeme unikat věčně. Nikdo nemůže unikat věčně. Alespoň smrti ne. Lesní chodci jsou trošku vztahovým dramatem, trošku sociální sondou, trošku dokumentem (vnitřní monology jakoby nenamluvily postavy, ale samotní herci), trošku něčím víc než většina českých filmů posledních let. Nemá například význam se pohoršovat nad dobovými nesrovnalostmi, film, ač se odehrává během tří dekád (od 60. do 90. let), není o době, ale o postavách. Právě skrze ně reflektuje Vojnár věčnou „nasranost“ českého národa a snaží se najít odpověď na otázku „proč?“. Film se zaobírá do stejné míry obecnými otázkami o české populaci jako individuálními osudy postav, tzn. titulními lesními chodci. V čele hereckého obsazení exceluje Jiří Schmitzer, jenž jakoby ani nemusel nic hrát. Ostatní herci sice postrádají jeho přirozenost, ale „účel“ svých postav plní stoprocentně. Scénář filmu je plný navenek krkolomných souvětí, které by přece podobní „nádražní bufeťáci“ nikdy nestvořili, ale právě ony představují tu nejsnazší cestu k podstatě Vojnárova smýšlení. Jsou to věty šikovně vystavěné, s jejichž pomoci režisér třímá opratě filmu po celou dobu pevně v rukou. Díky kameře Ramuna Greičiuse se Lesní chodci nejen příjemně poslouchají, ale stejně příjemně se na ně dívá. 85% ()

Galerie (13)

Zajímavosti (5)

  • Retrospektivně vedené vyprávění, odehrávající se v průběhu třiceti let minulého století, natáčel Vojnár v Ústí nad Labem a jeho okolí s neherci a členy tamního Činoherního studia. Velká část jejich spolupráce byla založena na improvizaci, což kladlo značné nároky i na kameramanskou práci Ramunase Greičiuse. (Zdroj: NFA)
  • Byla vydána stejnojmenná kniha, která vznikla přepracováním původního filmového scénáře. (sator)

Reklama

Reklama