Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I vo svojom druhom hranom filme, príbehu dvojice romantických tulákov, zostáva režisér Ivan Vojnár verný téme ľudí z okraja spoločnosti, outsiderom a ich spoločnému údelu vykorenenosti a často i zmareného života. Zaháľač a opilec s bohémskymi sklonmi Rufus sa zoznámi s predavačkou v bazáre Kateřinou a má s ňou dieťa Malého Rufusa. Jeho kamarát Čerčil, ktorý ma tiež tuláctvo v krvi, sa zamiluje do omnoho mladšej Gréty a má s ňou dcérku Malú Grétu. Zatiaľ čo vzťahy rodičov sa rozbijú, vzťah ich detí vznikne, až keď sú obaja dospelí. A zdá sa, že tulácke deti, ktoré zdedili mnohé od svojich otcov, majú nádej... Dej sa odohráva v rozmedzí zhruba dvadsiatich rokov. Režisér zámerne abstrahuje od konkrétneho popisu doby a zrieka sa i vonkajších znakov starnutia dospelých hrdinov. Zároveň film bohato štrukturalizuje. Rámcom je rozprávanie Malej Gréty, ktorá ide vlakom navštíviť Malého Rufusa do väzenia. Vnútorným komentárom obohacujú rozprávanie i Rufus a Kateřina. Zaradené sú aj Rufusove písané denníkové záznamy. Kľúčovým bodom je voľba "dejiska", teda Ústí nad Labem a jeho okolia. Práve v zachytení reality priemyslového mesta a vo vierohodnosti pohybu postáv v surovej skutočnosti tkvie hlavná sila snímky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (43)

swed 

všechny recenze uživatele

Komorní snímek režiséra Ivana Vojnára zaujme svou poetikou a hloubkou. Na příběhu o čtyřech (vlastně šesti) ztroskotancích nám zároveň dává i lekci o povaze a historii našeho národa. Tyto dvě složky se navzájem doplňují a společně vytvářejí inteligentní celek. Příběh, který sledujeme, se odehrává v průběhu několika desetiletí. Ovšem všechno, co zde vidíme, působí dojmem šedého bezčasí (hlavní hrdina dokonce skoro fyzicky nestárne). To dokonale vyzdvihuje neměnnost postav a charakterů (doba se mění, my ne). Herecké obsazení je přesné. Každý z herců působí civilně a nikdo na sebe sebestředně neupozorňuje. Možnou výjimkou je M. Bambušek (Rufus ml.), jehož věty občas působí nechtěně komicky. "Lesní chodci" jsou především o svobodě a hledání smyslu a náplně života. O to smutnější je, že žádný z hrdinů nic podobného nenalézá, protože uvnitř ani netuší, po čem skutečně pátrat. Dokonce ani neví, jak žít život, který by z něj nedělal chodce, ale bytost, co se může zastavit a alespoň na chvíli okusit to, čemu se říká spokojeně žít. 9/10 ()

Ninkaa 

všechny recenze uživatele

Asi jsem divná, ale ve dvojici umolousaných vágusů, ke kterým se z jakéhosi záhadného důvodu připletou celkem pěkné holky, jsem nějak žádný romantický podtext nenalezla. Jak zde již napsalo více uživatelů, herecké výkony, až na Schmitzera, jsou otřesné a z dialogů odkapává až přehnaná snaha o hluboký intelektuální rozměr, ve výsledku vyznívající bohužel spíš šroubovaně a trapně. Podobným způsobem na mne ale před pár lety působila i knižní předloha Martina Ryšavého. Ačkoliv mají být Rufus s Čerčilem nahlíženi jako hrdinové revoltující proti ustáleným společenským zvykům, ve výsledku na mne působili mnohem víc jako lidé neschopní přijmout určitou míru zodpovědnosti za sebe nebo dokonce za druhého, neustále utíkající od ničeho k ničemu. Paradoxně stále mluví o svobodě, ale když ji mají (Čerčil), rychle se zase navrací do zajetých kolejí a mantinelů, skončí zavření na psychiatrii (Greta), na drogách (Grety dcera) nebo dokonce ve vězení (malej Rufus)...v souvislosti s touto bezradností postav se přímo nabízí parafráze písničky "Čekání" Visacího Zámku - "Svobodu nehledej než jenom sám v sobě..." Jediné, co se mi na snímku líbilo, bylo samotné prostředí vlakových nádraží, hospod 5té cenové kategorie a průmyslového zakouřeného města. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Polodokumentární filozofická esej na téma: „Já člověk a kam směřuji“. Čtyři postavy bloudící ve vlastních srdcích a věřící ve změnu k lepšímu po opuštění Česka – země s nejblbější náladou na světě. Jenže pokud je problémem společnost, mělo by se začít jedinci. A jedinec nikdy nepřestane vinit společnost. Proto přibývá samotářů, proto se samotářství stává masovou záležitostí a proto jej samotní samotáři zavrhují tak dlouho, až si najdou nějakou spřízněnou duši, aby se po krátkém vztahu mohli vrátit na začátek. Dočasný únik lze najít v bezcílném toulání lesem, v tichosti, daleko od civilizace, ale nemůžeme unikat věčně. Nikdo nemůže unikat věčně. Alespoň smrti ne. Lesní chodci jsou trošku vztahovým dramatem, trošku sociální sondou, trošku dokumentem (vnitřní monology jakoby nenamluvily postavy, ale samotní herci), trošku něčím víc než většina českých filmů posledních let. Nemá například význam se pohoršovat nad dobovými nesrovnalostmi, film, ač se odehrává během tří dekád (od 60. do 90. let), není o době, ale o postavách. Právě skrze ně reflektuje Vojnár věčnou „nasranost“ českého národa a snaží se najít odpověď na otázku „proč?“. Film se zaobírá do stejné míry obecnými otázkami o české populaci jako individuálními osudy postav, tzn. titulními lesními chodci. V čele hereckého obsazení exceluje Jiří Schmitzer, jenž jakoby ani nemusel nic hrát. Ostatní herci sice postrádají jeho přirozenost, ale „účel“ svých postav plní stoprocentně. Scénář filmu je plný navenek krkolomných souvětí, které by přece podobní „nádražní bufeťáci“ nikdy nestvořili, ale právě ony představují tu nejsnazší cestu k podstatě Vojnárova smýšlení. Jsou to věty šikovně vystavěné, s jejichž pomoci režisér třímá opratě filmu po celou dobu pevně v rukou. Díky kameře Ramuna Greičiuse se Lesní chodci nejen příjemně poslouchají, ale stejně příjemně se na ně dívá. 85% ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Tenhle filmek celkem ničím neurazí po řemeslné ani obsahové stránce, ale ani ničím výrazně nepotěší. Opět z něj ale čiší, jak si nechce zavdat s čecháčkovstvím, až je jím celý uměle nasáklý. Takový ten falešný žoviální úsměv někoho, kdo se necítí ve své kůži, ale nechce to dát najevo, a je celý ztuhlý a nervózní. Tak to na mě působí. ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Film sice nabízí desítky a desítky mouder, jenže ty praskají hned po vyslovení jako bubliny z bublifuku, místo aby ve vás nějak rezonovaly. Postavy se nevyvíjejí a ať se snažil režisér sdělit cokoliv, nejsem zrovna člověk, který by měl pro tento způsob nenarativního a otravného esejizmu pochopení. Postavy Rufuse a Čerčila na mě působily spíš jako karikatury (otázkou je čeho). Kdyby ten vlak nezastavil, určitě bych měl na konci titulků mnohem lepší pocit než jen znuděnost... Možná zadostiučení. Škoda. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (5)

  • Petra Poláková a Ester Hocke v době vzniku filmu působily v zázemí ČS Ústí nad Labem, a to jako šatnářka a inspicientka. V uvedeném divadle i někdy vystupovaly, zejména Ester Hocke, protože v té době tam bylo častým jevem, že větší či menší role dostávaly i lidé ze zázemí divadla. (hippyman)
  • Stránky deníku, který se v průběhu celého filmu objevují v krátkých záběrech, obsahují text knihy „Chůze lesem“ od od Ernsta Jüngera. Téma knihy je společné s filmem, klade si otázky „jak být svobodný v nesvobodném světě“. (sator)

Reklama

Reklama