F for Fake
F wie Fälschung
About Fakes
F ako falzifikát
Kamera:
Gary GraverHudba:
Michel LegrandHrají:
Orson Welles, Joseph Cotten, Richard Wilson, Paul Stewart, Gary Graver, Peter Bogdanovich, Laurence Harvey, Nina van Pallandt, Andrés Vicente Gómez (více)Obsahy(1)
Méně proslulý film světoznámého Orsona Wellesa je poněkud klidnějším příspěvkem k tématu dekadence v současném umění. Podvody a švindl, manipulace a triky a vůbec mystifikace dovedená in extremis jsou hlavní témata filmu. Režisér si pohrává především s formou, kdy pomocí postupů užívaných v dokumentárních i hraných filmech si pohrává s diváky. V tom tkví subverzita filmu, který zůstal stále aktuální, i když vznikl na počátku sedmdesátých let. Hlavní dějovou linií představuje případ padělatele uměleckých děl Elmyra de Hory a Welles vedle tohoto smyšleného příběhu zakomponoval do díla události kolem zfalšované biografie Howarda Hughese. Především díky mistrovsky provedeným montážím odhalujeme šarlatánství takzvaných expertů, kteří se osobují právo rozhodovat, co je falzifikát a co originál. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Jak se ve filmu potkat s pravdou... pravdou lzi. Ve filmu je totiz prave lez tou jedinou pravdou. Obraz je iluze, jeho spojeni s dalsimi obrazy pouze trik a manipulace. O tom to je - nahlednout skutecnost jako neco a priori daneho a vedet pritom, ze si totalne vymyslim... ()
Hra s divákem, která mě vtáhla stejně málo jako Rok ďábla. Pouze načrtnutá stylizace s vlažnými projevy herců. ()
hm... ()
Oceňuju výborný střih a zajímavé myšlenky. Vsuvka s válkou světů a howardem Hugesem se moc nepovedla, ale jinak zajímavá esej. ()
Mystifikace miluju, výtvarné umění mě baví a Orson Welles je zábavný a chytrý pán. Nevím jenom, proč stále dokola opakuje některé scény a dlouhý čas věnuje záběrům na procházející a vlnící se Oju. Odvádí pozornost, provokuje, rozptyluje? Nevím. Škoda. Mě chvílemi nudil. A to by Orson Welles přece neměl. ()
Falzifikát ako umenie, určite by som to nerozoznal. A ako umelec spomínal, nerozoznal by to v niektorých prípadoch ani znalec, dokonca sú jeho ťahy štetcom pevnejšie a jasnejšie. Tento dokument ani nevyzerá ako dokument, keď je v ňom všetko pravda. Ale veľmi záživné to nie je, keď sa po chvíli veci začnú opakovať. –––– Možná si myslíte, že náš film o podvrhu je plný podvrhů. –––– Když můj obraz visí v muzeu dost dlouho, stane se z něj originál. ()
[38. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2012] Niekde v polke som sa stratil, takže som už len hádal, čo je a čo nie je pravda. Počúvalo sa to však veľmi dobre a Oja Kodar zaujala nie len Picassa (to už bol fake, že?), ale i mňa. ()
Filmova esej, ktera je v dnesni dobe stale aktualni, mozna vic nez v dobe, kdy byla natocena. Welles ji vystavel tak poutave a hraje si s divaky tak ume, ze se na to skvele kouka, kdyz se necha divak vodit za ruku a skvele se nad tim premysli, kdyz se divak rozhodne dilo rozlousknout. ()
Fake na druhou, ale to zpracování mě fakt bavilo. ()
"I didn't go to jail. I went to Hollywood." Originálne pojatý dokument zaradený medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý je ale pre mňa skôr akousi zmätenou zmesou tváriacou sa sofistikovane. Nebavila ma tá téma, nebavili ma ani tí dvaja nudní panáci, okolo ktorých sa to celé točilo (falšovateľ a spisovateľ) a vyslovene ma otravovala tá neurotická kamera aj so strihom. Jedna z mála vecí, ktorá ma v tomto diela naozaj bavila, je pasáž týkajúca sa filmu a páčila sa mi ešte hudba od môjho obľúbeného skladateľa Michela Legranda. "Do you think I should confess? To what? Committing masterpieces?" ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1975. ()
Mindfuck podľa Orsona Wellesa. ()
Veľmi zaujímavé dynamickým strihom, ale čo nám to chcel Orson Welles povedať, zostáva nejasné. Alebo možno len zakryté nánosom lží a ilúzií. ()
věřte nevěřte - 70's vintage edition ()
Ať se pan Welles nezlobí - velice si ho vážím - ale tohle neobstojí ani jako průměrný dokument. Jedna velká, dlouhá nuda. ()
Hrátka s filmovým materiálem, osudy, příběhy a taky šance jak vyplácat spousty filmovýho materiálu na svou jugoslávsko-maďarskou buchtu Oju Kodar s přilepenou skorohistorkou. Trošku splácanina natočená na 16 mm, která ale po počátečných zmatcích celkem zaujme. Mluví o vyžilé partičce různých individuíí zdržujících se na Ibize, o padělatelých jejich motivech, o nohsledech jejich osudů a ještě o pár nezajímavých lidech. Svou polívčičku si přihřeje Orson Welles o tom jak začala jeho kariéra, jak se vyvíjela a nemůže vynechat tajemného Howarda Hugese, kterého promontuje s Občanem Kanem. Je to místy jak naaranžované fajn TV posezení s rozvážnějším Vladimírem Menšíkem, jemuž pobaveně naslouchá přistrčená anonymní buchta a pár statistů do počtu. Celkově si říkáte o co mu vlastně jde, chce být zajímavý, už dlouho nic nenatočil, slíbil svý buchtě filmovou kariéru? Ale nakonec je to jedno, protože si celkem užíváte ten jeho fajn hlas i když si tam pózuje v klišé roli jakéhosi kouzelníka v plášti a klobouku. Ale pozor on skutečně kouzlit umí a navíc umí i malovat. ()
Nějak nechápu, proč se to vydává za dokument. Nejspíš to tak chtěl sám Welles, ale jde přistoupit už jen na jeho "dokumentární" pojetí? Jednou z důležitých postav je totiž i on sám, hlavně jeho úhel pohledu. Ani esej mi nepřipadá jako úplně přesné označení, i když by pak seděla autorova osobní zainteresovanost. Obojí vyžaduje alespoň elementární snahu o objektivnost, ta zde však chybí. Bavíme se sice o podvodu a padělání, ale to neznamená, že je musíme pojmout opět jako podvod. Můžeme to Wellesovi odpustit jen tak, že to budeme brát jako další jeho film, resp. poslední dokončený film, kterým přispívá do debaty o hodnotách umění, o problému jeho hodnocení a o důležitosti subjektivity v něm (oproti objektivitě). Jakékoliv hodnocení je subjektivní, ať už posuzujeme právě umění, lidskou krásu nebo něco tak odlišného jako třeba vědu či politiku. Dodnes představuje interpretace nesmírně aktuální téma (ne-li ještě aktuálnější než v 70.letech), když jsou možnosti šíření klamů, bludů a polopravd díky nejrůznějším médiím stále pestřejší, dosažitelnější a hůře odhalitelné. ()
Ať už je obsah jakýkoliv, film je ukázkou mistrovského díla. Forma je prostě geniální, a tak sedím a posloucám a hltám obraz i zvuk, včetně dobré hudby. 85%, 4.9.2014. ()
Velmi mystifikující dokument. Ukazuje nemožnost zcela objektivně uchopit umění a jednoznačně ho klasifikovat. A jelikož umění vychází z reality, lze tento problém chápat i obecněji. Myslím si, že se jedná o velmi užitečný pohled a měli by ho mít na paměti diváci všech dokumentů nesoucích zaručenou pravdu. Pravda není nikdy jednoduchá a Welles to zde velmi dobře připomíná. Na druhou stranu, že by mě snímek zaujal a já se od něho nemohl odtrhnout taky nelze řici. A to jak po obsahové, tak i po formální stránce. Ono toho ustavičné opakování jednoho a téhož bylo přeci jen víc než dost. ()