Padlí andělé

Skrz vnitřní monology jednotlivých postav může divák sledovat pocity jednotlivých hrdinů na pozadí nočního Hongkongu a to opravdu silně. Obzvláště postava, němého trochu dost trhlého týpka, kterou hraje Takeshi Kaneshiro, nechá diváka, díky svému handicapu, proniknout do nejniternějších úkrytů své duše až tak, že mě na konci emoce přemohly a dojetím jsem se rozbrečel. A nejen Kaneshiro, ale i ostatní hrdinové jsou úžasní a režisérské vedení je bezchybné. (05.03.2006)

„Nikdy nezapomenu, jak chutnal.“ Některé vztahy jsou jako jídlo z fast foodu. Rychle sníst a pokračovat dál. Nezbývá čas na konverzaci, lidské životy jsou již pouze konzervovány. Svět nabízí tolik chutí, že vzniká přirozená potřeba zkoušet stále nové a nové. Jenže čeho dosáhneme? Vyprázdněnosti a poznání, nakolik stejné může být napohled jiné. Povrch, který Wong Kar-waie se všemi jeho obrazovkami, neony a zrcadly tak fascinuje, klame. Neprozrazuje, co se skrývá uvnitř a neprozrazují to nakonec ani vnitřní monology několika vypravěčů. Pravdu musíme hledat mezi tu pomalými a dlouhými, tu rychlými a krátkými záběry. Mezi momenty mlčení a momenty ohlušující střelby. Nepravidelným rytmem a ledabylým střídáním objektů jeho zájmu nám Wong brání, abychom Padlé anděly sledovali jako kterýkoliv jiný vztahový film, operující s určitou sadou vyprávěcích konvencí. Stejně jako hrdinové, řídí se i vyprávění vlastními pravidly, nutí nás být ve střehu a hledat si vlastní cestu k pochopení příběhu. Stejně jako na lásce, je i na Wongově filmu krásné, že jej bezezbytku pochopit nelze. Právě pro ono neustále unikající, nezachytitelné „něco“, nemá smysl s konzumací otálet. 80% Zajímavé komentáře: Marius, ancientone (20.05.2016)

Můj první film od uznávaného hongkongského režiséra Kar-wai Wonga. A řeknu to na rovinu, tohle jsem opravdu nečekal. Ze začátku mi dělalo problém poddat se zvláštní, v některých pasážích notně psychedelické, atmosféře snímku, ale nezvyklá, i přes pár krvavých scén nenásilná a úsměvná forma sdělování příběhu, sympatická směska hrdinů počínaje nájemným zabijákem a odbarvenou ordinérní hysterkou konče, jejich propletené vztahy a vnitřní monology, nejdříve mě protivná, pak neskutečně podmanivá kamera, příjemná retro hudba, to vše se mi postupem času zadralo pod kůži takovou měrou, že při závěrečné vypalovačce jsem to už nevydržel a slzy musely prostě ven. Fallen Angels nejsou zrovna lehce stravitelným soustem určeným masám, leč filmový fajnšmekr, hledající ve filmech netradiční a slovy těžko popsatelné zážitky, si na nich bezesporu pošmákne. (26.12.2005)

Začátek je neuvěřitelně obrazový orgasmus neo-noirového Kar-wai Wonga, který vrcholí scénou osamocené kolegyni u džuboxu a následnou scénou masturbací v posteli. Film se na pětihvězdičkový maximum nevyvíjí tak důmyslně, jak bych vyžadoval, přesto jde o další originálnost z dílny Wongova snového podvědomí. Hudební složka je zde jeho vrcholem. (25.10.2016)

Ako také éterické zasnenie sa niekde pod povrchom veľkomesta, niekde v jednom z jeho mnoha stredov. Voľné nadviazanie na CHUNGKING EXPRESS v ničom nezaostáva za svojím "predchodcom", ponára sa do farebne bohatej štylistiky, ktorá je pre Wongove filmy signifikantná, vizuálne nesmierne bohatá práca, lepšie je použiť rovno výraz hra, s kamerou, živelné tance teplých, expresívnych farieb v tmavých prostrediach podchodov, zdanlivo nekonečných tunelov a malých občerstvení či ešte menších izieb, veľmi éterický kolorit, v ňom sa odohráva bohato rozvetvený scenár spájajúci dve dejové línie, zdanlivo nespojiteľné v rýchlom chaose, rôzne prekrúcajúci a premýšľajúci dianie na plátne, ojedinelá (kon)fabulácia. Celá snímka ťaží z hľadania a vytvárania nie bežného (miestami hraničiaceho s príjemne absurdným) v bežnom prostredí s bežnými ľudmi, jednoznačne sa jej to darí. Vytvára "nákazlivé" postavy, tie sa nám na plátne otvárajú vo svojich monológoch, vytvárajú si s nami blízky vzťah, darí sa "prekročiť" hranice" plátna (obrazovky - nech som úprimnejší a menej patetický, hehe). Ich životné prostredie sa dostáva do krásne psychedelických rovín, stále sa držiacich kúsku každodennej reality . Kar-wai Wong deklamuje svoju obrazotvornosť presiaknutú zvláštnym zmyslom pre humor a pohľad na život (ktorý sa v jeho filme javí neskutočne zaujímavo, častokrát snovo), citom pre silnú atmosféru, pohlcuje diváka - ak pristúpi na jeho svojskú, štylisticky ohromne vyspelú hru. (14.05.2013)