Nepřítel

Předplatitel/ka Netflixu, žádající si skrze vyhledávač true crime, dostane ve vygenerovaném seznamu mimo jiné link na francouzský snímek L'Adversaire (Protivník), v pořadí čtvrtý celovečerní film, francouzské herečky a příležitostně režírující scenáristky – auteurky Nicole Garcii (2002). Aby případně tento náhodný divák nebyl zklamán (ano, tento komentář je psán pro ty, kdo si film pustí legálně přes Netflix a neukradnou si ho na ulož to), nutno říct, že nejedná o současné trendové true crime tak typické pro netflixovskou produkci (kupř. Americká vražda: Rodina od vedle) – jak by také mohlo, vždyť ho N. Garcia točila na začátku milénia, kdy beztak na Netflix nikdo ani nepomyslel – své kvality jakožto true crime však tento snímek má, ne že ne (troufám si tvrdit, že tuto poněkud schematickou tvorbu dokonce převyšuje)! Tu nejpřednější tam, kde se filmu daří navodit jistou neproniknutelnost titulního (?) antihrdiny. Nakolik zůstává J.-M. Feury (díky možná životnímu výkonu Daniela Auteuila) nerozřešitelným otazníkem, natolik se dá mluvit o výborném, protože věčně provokujícím filmu. A naopak v okamžicích, kdy by ho bylo možné označit jednoduše za zbabělého (neschopného postavit se situaci, již svým podvodným jednáním vyvolal), egoistického či příliš milujícího peníze, navyklého na určitý standard, film ztrácí na hodnotě. Naštěstí se film takovýmto simplifikacím vyhýbá, neustále je problematizuje, resp. i v morálně odsuzujícím (tedy žádná etická relativizace!) finále se vrací k jisté nezařaditelnosti (neuchopitelnosti) životního osudu páně Feuryho, nečitelnosti jeho osobnosti. Ti, z nás, kteří se neradi nechávají vodit filmem za ručičku (stále mě baví předstírat, že je nás většina), proto musí film ocenit. 80 % (06.04.2023)

Adversaire je pádným argumentem na mé plky o neschopných ženách na řežisérské stoličce. Antiemocionální nátěr s Barry Lyndonovským odstupem má přitom příběh, který k plytké hře s divákovými city a sympatiemi přímo vybízí. Svou nesnesitelnou odtažitostí připomíná Henryho (Portrait of a Serial Killer) či Thompsonovu knihu Killer Inside Me. Daniel Auteuil je skvělý a Nicole Garcia drží své ledové království až do poslední minuty - stejně jako hlavní hrdina... Elegantní chůze po okraji útesu s vědomím, že pád je nevyhnutelný. Totální zoufalost v dárkovém balení. Malý zázrak. (23.04.2010)

Je to hodně dlouhý film, vlastně se v něm až tak moc neděje, Auteuil podává svůj standardní výkon, Cluzet nemá prakticky prostor, hudba je tak nenápadná, že ji nepostřehnete... Jenže tohle všechno dohromady skvěle funguje. Garcia předkládá zádumčivý příběh, který vypráví s ideálním odstupem. A dokáže se s kamerou ukrýt za roh, i když jde starostlivý taťka měřit dětem teplotu. A že tahle scéna se dala natočit úžasně blbě, ani nechci domýšlet, jak by ji pojali Patamatové z Hollywoodu. (26.07.2012)

Spočiatku pomalé, s minimálnou snahou o vyvolanie akéhokoľvek druhu emócií. No od určitého momentu vás nečakane zasiahne tak ťaživý pocit úzkosti, že neprehltnete vlastné sústo slín. Človek by v živote nepovedal, že dokáže na tak dlhú dobu zadržať dych. Malá rada na záver, je dosť možné že vám samotný snímok celkom solídne skazí deň, čiže vybrať vhodnú chvíľu, dobu či čas, na sledovanie takéhoto druhu filmu, opierajúceho sa o takýto druh príbehu, je zrejme skrátka "nemožné". Skutočne som nečakal, že film, ktorý od úvodu nedisponuje takmer žiadnou atmosférou, v podstate si len tak plynie, sa takýmto spôsobom zvrtne, pričom ponúkne emócie, ktoré ho doslova zarazia do fotelky. (10.09.2017)

Skvěle natočený, nesmírně sugestivní film, který divákovi zprostředkuje větší hrůzu než většina snímků, které to mají programově v popisu práce. Příběh přitom mohl lehce sklouznout k banální historce s morálním ponaučením, že lež má krátké nohy. V pravidelných čtyřletkách režírující Nicole Garcia, ale byla dostatečnou zárukou, že tomu tak nebude, troufnu si dokonce tvrdit, že Nepřítel je jejím nejpovedenějším filmem (ve Francii velmi uznávané Place Vendome mi připadalo velice přeceňované a místy až nudné). Daniel Auteuil zvládl s bravurou sobě vlastní roli člověka, který ví, že pravda o jeho životě a skutcích vyjde již velmi brzy na povrch, ale přesto dál tančí po rozpadajícím se a tajícím ledu a snaží se zachovat poslední zdání své fiktivní existence. Ty dlouze a těžce se vlekoucí hodiny a dny, strávené v autě a v letištním hotelu, to čekání, než bude možné vrátit se domů z "práce" nebo ze "služební cesty"...Tenhle film byla hodně silná pecka mezi oči. (14.11.2006)