Churchill

Celkem klasický životopisný snímek, který hraje hlavně na to, že se očekávají skvělé výkony od hlavních představitelů. Brian Cox rozhodně nezklamal, ale film není prostě nic zásadně překvapivého, jede se na hodně patetickou notu, což filmu škodí a o Churchillovi samotném se nic extra nového nedozvíte. (25.09.2017)

"Jen se snažím tuhle válku vyhrát…" Vidět v jeden den hned dva filmy o jednom z největších Britů a moct je tak mezi sebou porovnat, bylo vskutku velmi zajímavé. Rozdílů oproti filmu HBO "Churchill ve válce" je přitom víc. Nejen v odlišné dějinném záběru obou snímků (což je krásně vidět na scéně, kdy král vymlouvá Churchillovi osobní účast při invazi), ale především v samotném pojetí charakteru a psychologie hlavního hrdiny. Asi mi víc sedlo vidět Churchilla "ve formě" než plného pochybností a úzkosti, přesto tohle pojetí zas umožnilo ukázat, že i Winston byl přeci jen člověk z masa a kostí. Asi mi moc nesedla třeba scéna, kdy mu jeho žena uštědří políček, ale třeba scéna s Churchillem na kolenou se modlícím za špatné počasí, které by neumožnilo uskutečnit operaci Overlord, byla hodně silná. Co mě hodně nadchlo byla kamera, která v mnoha scénách doslova kouzlila. Někteří tu v komentářích píší o příliš pomalém tempu vyprávění, což pravda trošku kontrastuje s tím, že se celý děj točí kolem finálních fáze příprav a uskutečnění invaze. Na druhou stranu to však dává prostor se hezky vžít do dilematu, před kterým stály nejen Churchill ale především spojenečtí velitelé v čele s generálem Eisenhowerem. Celkově se mi tak film hodně líbil a skoro bych měl pokušení dát plný počet hvězdiček. (29.07.2020)

Krev na rukou z Gallipoli, co nutí stoupat na brzdu. Churchill v těch pár dnech před dnem s velkým D zajímavě vykreslen jako lehce senilní uzlík strachu a pochybností, kterému nikdo nechce naslouchat. V další těžké chvíli, omezen ve vlivu svého rozhodování, za každé okolnosti loajální královské koruně a kormidlován vlastní chotí, tak může pro národ udělat jen jednu věc. Vyseknout projev, který o statečnosti a hrdosti nejen že mluví, ale i k ní podnítí.. Higgsova kamera připomínající styl Conrada L. Halla dovede upoutat pozornost, ale jinak Teplitzky podobně jako v Railway Man nepřichází s ničím, co by se vymykalo tvůrčím standardům a předalo patos nějak inovativněji. Na druhou stranu, važme si ještě takových životopisů, protože se může stát, že kultura rušení rasistu Winnieho brzy vypne.. (04.05.2021)

Na západní frontě nebyl klid. Blížil se den "D" ... a on měl plné právo - z titulu své funkce i z titulu své zodpovědnosti - zpochybňovat nezbytnost i způsob provedení té operace ... a obávat se o osud každého z mužů, kteří se jí měli účastnit. Na rozdíl od filmařů, kteří naopak NEMĚLI ŽÁDNÉ PRÁVO - z titulu své funkce a už vůbec ne z titulu své NULOVÉ zodpovědnosti - vylíčit Winstona Churchilla jako vrtošivého, nekompetentního a neurvalého staříka, který se britskému i spojeneckému vojenskému velení jen plete do jejich řemesla ... takže ve výsledku nejen oni, ale i jeho vlastní žena s ním jednají s despektem a pohlížejí na něho jako na starého blázna, který nadobro ztratil soudnost. Prakticky jediný, kdo s ním mluví jako se sobě rovným, je britský král, což je poněkud smutné zjištění. Víte ... bez ohledu na to, jak to bylo ve skutečnosti - existují osobnosti, které si zaslouží naši úctu a které bychom neměli dehonestovat. I takové - řekněme ne úplně pozitivní vlastnosti se dají prezentovat tak, aby velkým mužům a ženám naší společné historie neubírali na významu - ani na důstojnosti. (08.06.2021)

Ne tak dobré jako nedávno viděný Churchill v podání Gleesona, ale i tak se jedná o velice zdařilý životopisný snímek, který se může směle rovnat se známějším The Darkest Hour. Kdybych měl porovnat herce, kteří největšího Brita ztvárnili, viděl bych to následovně: Brendan Gleeson (Into the Storm), Gary Oldman (The Darkest Hour), Brian Cox (Churchill), John Lithgow (The Crown). (01.11.2018)