Závrať

Hitchcock je pán filmu, ale tady se mu to podle mě moc nepovedlo. Zápletka by byla, ale je to moc dlouhé na to, aby mě to udrželo stále ve střehu, já jsem si nemohl pomoct, ale chvílemi jsem se u toho solidně nudil, a to pro film není dobré znamení. Já tedy neznám americký film starý jako tento, který by mě nenudil. Když už to není ta černobílá kamera, tak to musí být ty dlouho táhlé scény plné dialogů, které vypadají jako kdyby neměli nikdy skončit. Hrůza, děs a bída, ale nutno podotknout, že pan režisér uměl, a dokázal se s tím docela poprat, i když se dlouhých dialogů nezbavil. Ze začátku mě ten příběh zajímal, co se stane, a o co vůbec jde, ale časem jsem čekal jenom na tu chvíli, až bude konec, to se na tak velký film jako je Závrať nemůže stát přeci. (26.05.2009)

Viděl jsem příliš mnoho filmů Alfreda Hitchcocka na to, abych ho považoval za nezpochybnitelného mistra režie - až příliš často jsem v jeho případě sáhl vedle a znechuceně koukal na příběh, který, ač ověnčen slávou, musel být naivní už v době vzniku. Zadarmo ale Hitchcock svůj věhlas nezískal a existuje několik titulů, kde uznale kývám hlavou a říkám, ano, tohle funguje i po letech. Vedle takových titulů, jako je Psycho nebo Okno do dvora, řadím do elitní skupiny právě Vertigo. Snímek o vražedném komplotu, kde Hitchcock použil svůj oblíbený motiv. Průměrný chlápek je vmanévrovaný do hrozivé tajemné hry, která ho emočně poznamená na celý zbytek života. Hitchcockův oblíbený zájem o psychoanalýzu tady nedopadá tak úsměvně jako v případě Rozdvojené duše. Hitchcock kombinuje kriminální žánr s romancí a obohacuje je o mysteriózní a smyslné prvky. Důmyslným pohybem kamery, která často směřuje do hlubin, a disharmonickou hudbou režisér skvěle navozuje pocit rozkolísanosti hlavního hrdiny, zvýrazňuje jeho nejistotu a strach. Vertigo představuje výborné řemeslo, cesta za odhalením identity osudové ženy plná náznaků, zrcadlových odrazů a hrátek s barevnými kontrasty se dá ocenit i po opakované projekci a Vertigo tak patří k těm kreativním snímkům, které prošlapávaly cestičku vpřed novým filmovým metodám a prvkům. Celkový dojem: 90 %. (18.03.2015)

Úžasně tajemný film, taková ta poctivá podívaná, která je čím dál zajímavější a napínavější a kterou je radost sledovat poprvé i postoprvé. James Stewart podal ohromný výkon, Kim Novak propadl tak, jak by jí propadl asi úplně každý. A Hitchcockovy promyšlené záběry více než jen podbarvené Herrmannovou hudbou, to je zkrátka senzace. (24.04.2016)

Rozhodně zajímavé dílo. Nedá se mu upřít výborně budovaná atmosféra, která ve vypjatých momentech graduje takovým způsobem, jak to dokázal jedině Hitchcock. Většina jeho filmů se také může pochlubit mistrně zvládnutou kamerou a samozřejmě hudbou, kteréžto dva faktory nahánějí sami o sobě divákovi hrůzu i v tomto thrilleru. Mám pochopitelně na mysli hlavně grandiózní scény z kostelní věže. Ovšem příběh, jakkoli dobře promyšlený, v hodně místech ztrácí tempo. A chování jednotlivých postav vzhledem k dané situaci mi někdy přišlo když už ne úplně nesmyslné, tak alespoň hodně zvláštní. No jo, to je asi ta Hitchcockova osobnost. Pro jeho filmy zřejmě nemám takové pochopení, aby si vysloužily hodnocení nejvyšší. (21.01.2012)

Hitchcock ma opäť raz uchopil do svojich sietí a ku koncu som žasla nad tým, koľko geniality môže jeden človek vložiť do svojich filmových vízií. Spolu so Psycho Hitchov majstrovský kúsok, ktorý ma zovrel od prvého letmého pohľadu Jamesa Stewarta a Kim Novak, sofistikované prevedenie skrz obsahové perličky detailne uchopené v každej jednej scéne. Mrazivá hudobná symfónia Bernarda Herrmanna, ,,sanfranciskovské" mestečko, malebný portrét, desivé odhalenie plné šokujúcich zvratov, herecké kreácie, žiarivá Kim Novak, rozkošný James. Hitchcock mi proste znova učaroval a zodpovednosť za to vôbec nenesie jeho kráľovsky slávne meno. (12.03.2010)