Závrať

Tenhle skvostný kousek s nablýskaným obalem Alfreda Hitchcocka jsem odkládal velmi dlouho a po závěrečných titulkách jsem zjistil, o jakou krásu jsem se tak dlouho okrádal. Scénáristicky originální a překvapující, herecky vyvážené, romanticky provoněné dílo až do krimi/thrillerového ponořeného koutu. Film, který je postupem času pro nás stále významnější. (25.02.2012)

(1001) Nikdy bych neřekla, že zrovna Hitchcockovy filmy mě budou inspirovat k psaní básní, ale už je tomu tak: "vběhnout do prázdného kostela/zahlédnout tam lem jejích šatů//ta možnost tady je". Jinak je Vertigo hrdým členem jednoho filmového klubu, který jsem založila. Jmenuje se "Klub filmů o (starých) mužích, kteří jsou pro mě nesmyslně a dětinsky posedlí neživotnými a neskutečnými ženami" a jeho dalšími členy jsou třeba Lesní jahody nebo Velká nádhera. Z posměšného tónu názvu klubu vyplývá, že tento typ filmů nemám příliš v oblibě, ale u Vertiga tomu tak úplně není, protože v jeho případě se mi velmi líbí, jak to všechno vypadá. Práce s kamerou a střihem se mi totiž zdá tak zajímavá, že u toho zapomínám na to, že nemám příliš pochopení pro téma. Jsem pod vlivem dojmu, že Stewartova topornost a herecká bezradnost (Je vážně pravda, že je považován za jednoho z nejlepších amerických herců v historii? Cary Grant říká, že prošlapal cestu Marlondu Brandovi a jeho stylu mluvy. Nemůžu tomu vůbec uvěřit.) dodává filmu nádech takového zoufalství a tápání v údělu, jaké tam Hitchcock snad ani neměl v úmyslu vkládat. (25.04.2015)

Vertigo je zase jeden z těch filmů, o kterých vím a chystám se na ně celý život a dostal jsem se k němu až teď. Hudba Bernarda Hermanna k tomuto filmu ovlivnila hudbu k thrillerům až do současnosti a v podstatě se stala vzorem. I přesto s ní mám maličko problém, neboť mi vlastně přišla trochu přehnaná. Představoval jsem si dle úvodního theme (které je samo o sobě úžasné) mnohem temnější, hutnější a depresivnější podívanou. Celá story je vlastně celkem ok a je to určitě jeden z těch prvních a zásadních thrillerů toho typu, kdy se veškerý děj v průběhu snímku tak trochu obrací naruby, to mám rád. Charaktery i herci mi byli ale dost vzdálení. City umělohmotné a přehnané. Motivace postav zvláštní, a to, jak sebou nechala hlavní ženská postava cloumat úplně všemi, mi vlastně bylo dost protivné. Hlavní mužská postava byl vlastně docela násilník a magor a nemohl jsem se s ním nějak ztotožnit. Taky mi přišel James Stewart pro tuto roli zbytečně starý. Vizuální stránka je ovšem úžasná. Ať už jsou to záběry na San Francisko, ikonický záběr na schody v kostele nebo zajímavá práce s animací. Tady je ovšem taky jedno ale. Mám se studiovou prací Alfreda Hitchcocka podobný problém jako třeba berg.12 a i zde jsou některé věci, které mi vizuální i příběhový zážitek kazí. Vadí mi tapeta jako výhled z okna, vadí mi zadní projekce při návštěvě parku, vadí mi, že zadní projekce v autě se otočí dříve než postava otočí volantem, vadí mi, že historický obraz, okolo kterého se to celé točí, je něco, co někdo namaloval někde v parku u studia, vadí mi, že během dvou krátkých střihů postavy úplně změní místo, kde se nacházejí a mají úplně jinou pozici těla. Já si nemůžu pomoct, ale vnímám to jako v podstatě šlendrián a něco, co by třeba Kubrick neudělal. (13.09.2021)

Snad ještě nikdy jsem po zhlédnutí Hitchcockova filmu tak dlouho nepřemýšlel, zda mu mám dát plnou palbu hvězd nebo "jen" 4*. Vertigo má vynikající atmosféru, skvělou hudbu, ohromné výkony herecké dvojice Stewart - Novak a výtečné prostředí. Úvodní scéna nemá chybu, slibuje od prvních vteřin brilantní podívanou, titulková sekvence má v sobě velikou sílu a ulice San Francisca s jeho okolím jsou ideálním místem pro sledování něčí ženy či pro výlety, na nichž se dá zažít vskutku hodně věcí, které pak hlavního hrdiny řádně vyvedou z míry. Děj Vertiga je opravdu místy značně mysteriózní, což dodává grády zmíněné atmosféře. Postrádal jsem ale její postupné zahušťování, jak je vnímám u většiny jiných Hitchcockových filmů a to způsobilo, že u některých scén jsem přestal být pozorným divákem a nevadilo mi odvrátit zrak. Vystupňovaného napětí se pak dočkáme v závěrečné scéně, jejíž vyvrcholení je opravdový majstrštyk a mně je jasné, že tohle si budu z Vertiga pamatovat nejdéle. :) (19.01.2012)

Vysnívané nemožno dosiahnuť realitou, pretože ide o dva celkom odlišné svety. Magický prienik sna a skutočnosti sa na chvíľu podaril obsesívnemu detektívovi a nádhernej blondíne. Len na prchavý okamih a zrazu sa všetko vrátilo do všednej dvojkoľajnosti bytia. Ale Pán režisér Hitchcock nám výnimočný zážitok hypnotickej posadnutosti predstavou, vedúcou takmer k jej zhmotneniu, sprostredkoval v nezabudnuteľnom majsterstücku. (27.01.2005)