Moonlight

Manchester by the Sea ma dostal viac. Bol pocitovo plnší, vzťahovo rozpracovanejší a detailnejší. Moonlight sa vyjadruje o jemných veciach v drsnom prostredí obdivuhodne jemne, ale príliš úsporne. Opiera sa o poetiku artových vsuviek, spomalovačiek a tichých detailov tvárí tam, kde by sa mohol vyjadriť zretelne. Uznávam autorské režijné vedenie i vysoké herecké kvality. Bavilo ma sledovať premenu hlavnej postavy v troch životných fázach, skúmať jej vnútorný vývoj. Ale ostávam nedotknutý. Oscariáda okolo Moonlightu je skôr politická než zaslúžená. Je reakciou na minuloročný rasový "prúser”. Napriek tomu je dobre že sa udiala, už kvôli aktuálnym náladám vo svete, šíreným jeho lídrami. (27.02.2017)

Z černošských na Oscara nominovaných filmů asi ten nejlepší, ale stejně si nejsem úplně jistý, jestli je nominace na nejlepší film zasloužená. Poslední třetina filmu je vysloveně nepovedená a nudná, kdyby se rozpracovaly první dvě třetiny, mohlo z toho být trýznivé drama zaměřené na dvě menšiny a jeden patologický jev ve společnosti. Janelle Monae jsem dnes již podruhé nepoznal, ale za to vyzdvihuji výkon Naomie Harris, ten je jediný ryze oscarový, protože naše Moneypenny hraje jako o život. (26.02.2017)

Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami. (22.02.2017)

Sociální, rasovou, sexuální tematikou cílené až příliš okatě na vrub všem výtkám, které k oscarovkám mířily o rok dříve. Chironovi musí divák fandit, i kdyby nechtěl, protože jeho nejzásadnějším spoluhráčem je překvapivě přehrávající Naomie Harris. Problém mám ale i s celkovou formou. Ta je zvolená šikovně, i když se nemůžu rozhodnout, jestli její částečné odkoukání od Linklaterova Chlapectví je kladem nebo záporem. Zůstává ale bolestně vyprázdněná, když nešikovně vynechává dějové střípky, které mě zajímají mnohem víc než vztah hlavního hrdiny s nepoučitelnou matkou. S Moonlight tak doteď bojuji, protože mi sice učarovaly absolutní výkony Aliho nebo Hollanda, ale hlasitý dojem dramatu pro drama se ani jim setřást nepodařilo. (06.02.2017)

V mesačnom svetle sú všetci čierni chlapci modrí. Moonlight je príbehom jedného z nich, ktorý nemal na ružiach ustlané, ktorý bol citlivým dieťaťom a stal sa z neho "drsňák" ... pritom vo vnútri zostal tým citlivým dieťaťom. Film ma pozvoľné tempo, nedejú sa tam žiadne veľké zvraty, ale to komorné spracovanie spolu s hudbou a výbornými predstaviteľmi Chirona a Blacka sa mi páčilo. (01.02.2017)