Obsahy(1)
Procházka národními dějinami v kultovní inscenaci Studia Ypsilon. Přímý přenos k 3. narozeninám ČT art. Praha stověžatá Studia Ypsilon patří k nejdéle hraným inscenacím populárního pražského divadla, ale i k nejdéle hraným inscenacím u nás vůbec. Premiéru měla v květnu roku 2000. Její autor a režisér Jan Schmid a hudební skladatel Miroslav Kořínek nás v ní spolu s herci zvou na procházku českými dějinami, tak jak plynuly po hladině Vltavy naším hlavním městem. Od počátku až po naše dni. Z jednotlivých divadelních situací vyvstává obraz naší národní povahy. Důležitou složkou inscenace jsou osobité interpretace řady hudebních děl. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Já se přiznám, že hry Studia Ypsilon na mě působí trochu zvláštně. Jako jedna velká party, při které každý dostane šanci si něco zahrát a může si sám zvolit co a také kdy a co zrovna řekne. To je druhá věc. Nejsem s to rozeznat, co do hry patří a co je čirá improvizace herců samotných. Hra Praha stověžatá nás s humorem sobě vlastním autora i představitelů provede nejzásadnějšími momenty našich dějin. Poukazují na propojení se současností i na běžné lidské vlastnosti. Rozhodně se nedá upřít téměř všech dosud shlédnutých hrách nápaditá hudební stránka i aranžmá. Stejně tak vynikají kostýmy či scéna. Nápaditost prostě stříká z každé vteřiny a všech koutů. Přesto mě hry nikdy nedokážou zaujmout natolik, abych si je zopakoval. Ale maximální míra originality se jim upřít nedá. ()
Nejdřív to na mě působilo jako ne příliš uměle splácaná školní besídka, byť v podání až překvapivého množství známých herců, postupně jsem si ale na to jakž takž zvykal, i když mě to vysloveně neuchvátilo. Ale možná to není jen úplně můj šálek kávy - kabarety ani frašky, či co to vlastně bylo za divadelní tvar, moc nemusím. Sem tam to bylo docela vtipné, jindy zase spíš až na úrovni žákovského humoru, prim z mého pohledu hrály humorně pojaté hudební vložky, v nichž se předváděli někdy až s překvapivě brilantní souhrou všichni účinkující. Herecky bych vyzdvihl výkon Lábuse, který dokáže svými pózami a grimasami vyloudit smích, i kdyby člověk nechtěl. Naopak mnozí jeho kolegové byli zbytečně křečovití. Přímo v Ypsilonce jsem už viděl několik mnohem lepších představení. ()
Skvělý průřez našich dějin. Docela jsme až koukali, kolik známých osobností se sešlo na jednom místě a byla to fakt prča. Člověk mohl vždy přemýšlet nad tím, která známá osobnost bude asi následovat. Jen škoda, že občas nebylo úplně všemu rozumět, ruchové mikrofony trochu nestíhaly, ale to by se v divadle určitě nestalo. Navíc některé přebrepty a pauzy určitě nejsou ze scénáře. Za mě plný počet, na hluchá místa zde člověk téměř nenarazí a pokud, tak jen na pár sekund, když se mění scéna. ()
Asi by bylo snazší si tento kus užít v divadle. Ale když je už jednou přenesený na televizní obrazovku... Je to série gagů spojených časovou linkou. Některé se povedly víc, některé méně, bez znalosti vývoje představení je těžké říci, co je ve scénáři a co je věcí improvizace. Dávám 3 hvězdy pro Tycha de Brahe, víc nemůžu. Odečítám jednu za Vacka v roli průvodce, ten tam překáží jak kláda v Rokytce. A další mínus za rozmělnění finále do staro(novo)pražského pitvoření. ()
Nejlepší z montáží studia Ypsilon. Humor je ostrý jako břitva a sedí jako prdel na hrnec. Každý z ansámblu zažije své skvělé chvilky, včetně výborné Markéty Plánkové, ale králem improvizační inscenace je Lábus a těsně za ním Eben a Dejdar. Korn místy nestíhal, ale celek to nijak neohrozilo. Schmid sestavil klasickou dějinnou linku a vyrovnal se v ní se všemi důležitými mýty. ()
Reklama