poster

Egon Schiele

  • Rakousko

    Egon Schiele: Tod und Mädchen

  • Lucembursko

    Egon Schiele: Tod und Mädchen

  • anglický

    Egon Schiele: Death and the Maiden

  • Slovensko

    Egon Schiele: Smrť a dievča

Drama

Rakousko / Lucembursko, 2016, 109 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Brejlil
    ***

    Takové neslané nemastné. Nebo jinak: solidní film, který se drží klišé, v tomto žánru typických a zavedených snad někdy před 80 lety. Z této šablony se mu nepodaří vyváznout, přestože samotná Schieleho postava nabízí množství interpretací, ze kterých by se dalo vytěžit něco jako drama a napětí. Takhle sledujeme sled scén, tu lépe tu hůře vypointovaných. Schieleho rozpolcenou morálku se dozvíme z jedné jediné věty. Jeho vztah k ženám vlastně ani není jasný. Co jej hnalo v umělecké tvorbě? Zase nic. Co se s ním dělo ten poslední rok po výstavě a Wallině smrti? Hmmm, zase nic. Hlavně, že na konci se dozvíme za kolik milionů eur se jeho díla prodávají. Režisér ani neměl "koule", aby ukázal kontroverznost Schieleho tvorby. Abych ale jen nehaněl Walliina postava je dobrá a solidně zahraná. To samé platí i o Gerti. Výprava a kamera velmi dobré. Sám Saavedra se mi do Schieleho role moc nehodil, ale nehrál špatně. V záplavě hollywoodských prefabrikátů pak působí jeden prefabrikát rakousko-lucemburský jako vítané osvěžení.(17.11.2016)

  • TheSompeque
    **

    Film trpí existenční krizí. Je to dokument? Ne? Životopis? Taky ne. Scény se často mění, což diváka mate. (Uběhl mezi scénami den, týden nebo pouhá chvíle?) Egon Shiele je v umění dosti kontroverzní osobnost, což by se dalo dobře vyobrazit ve filmu. Tady ale ne. Krom otravného množství nahých scén se dočkáte zmateného děje, nekonzistentních napojení děje a ne zrovna výrazných hereckých vystoupení. Pro fandu Shieleho asi fajn, pro běžného diváka naprostá ztráta času.(31.10.2018)

  • RedAK
    *

    Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise.(30.4.2017)

  • Vančura
    ***

    Ačkoli mě životopisné filmy nudí a vyhýbám se jim, tento jsem nakonec zatoužil vidět, dílem kvůli svému zájmu o Schieleho jako takového, a dílem kvůli mé intuitivní předtuše, že by tento film mohl být vcelku dobrý. To se mi sice ne úplně potvrdilo, ale určitě nemohu napsat, že bych film sledoval s nezájmem - myslím, že už minimálně díky hereckému představiteli titulní role mě bavilo na to koukat (a to nejenom proto, že Noah Saavedra je zde Schielemu skutečně velmi podobný). Celkově mi však bohužel přišlo, že na to, jak je ten film dlouhý, se toho v něm stane pohříchu málo, děj není příliš dramatický a dosti vlažným tempem spěje ke svému předem známému závěru - mimochodem tento film mě - tak jako mnoho jiných životopisných snímků již dříve - přiměl k myšlence, zda byl Schieleho život skutečně tak zajímavý, aby bylo nutné jej zfilmovat - jako by prostě nestačilo, aby za autora mluvilo jen jeho dílo. Za mě tedy nakonec spíše zklamání.(7.6.2018)

  • Luswani
    **

    Pro mě tedy velké zklamání. Tento film mě vůbec nevtáhl do děje, byl nezajímavý, místy až nudný a už jsem se těšil na konec. Nepochopil jsem, co se tvůrci snaží divákovi sdělit. Bylo to jen pouhé zachycení poměrně krátké části Schieleho života, bez nějakých hlubších emocí. Vůbec jsem se s postavami neztotožnil, nikomu jsem nefandil, prostě nic. Dělá to na mě dojem, že se dnes dělají filmy o kdekom, přičemž Schieleho příběh mi nepřipadal až tak zajímavý. Maloval pěkně, ale jeho život se mi nezdá jako příliš nosná látka pro dramatickou tvorbu. Chválím akorát kameru, nasnímané to bylo pěkně. 40%(11.11.2016)

  • - Němý film Der Hirt von Maria Schnee (Pastýř u Panny Marie Sněžné), natočila v roce 1919 česká rodačka z Prahy Iwa Raffay, vlastním jménem Johanna Franzisca Lothka. (EKLEKTIK)

  • - Při návštěvě kina sleduje Egon Schiele (Noah Saavedra) zinscenované záběry z němého filmu Pastýř u Panny Marie Sněžné, ve kterých se objevuje jeho bývalá modelka Moa Mandu (Larissa Breidbach). Film Der Hirt von Maria Schnee, šel však do kin teprve v roce 1920 a tedy až po Shieleho úmrtí dne 31.10.1918 (EKLEKTIK)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 26. září 2016 na filmovém festivalu v Curychu. (Stoka)