Reklama

Reklama

Světoznámý rakouský malíř Egon Schiele (12. června 1890 – 31. října 1918) byl žákem slavného Gustava Klimta, brzy však ve své tvorbě opustil secesi a tvořil v osobitém expresionistickém stylu. Jeho život byl úzce spjat s Českým Krumlovem, odkud pocházela Schieleho matka a on sám v tomto krásném městě strávil část života. Životopisné drama Dietera Bernera sleduje charismatického Egona Schieleho od raných let až do jeho předčasné tragické smrti. Zaměřuje se především na Egonův vztah k ženám, jeho modelkám, milenkám, múzám i skutečným láskám, které umělec otiskl na svá provokativní plátna. V hlavní roli úspěšného snímku se představí dvě výrazné tváře mladé generace rakouského herectví – Noah Saavedra jako Egon Schiele a Valerie Pachnerová jako jeho láska a modelka Wally Neuzilová. (Česká televize)

(více)

Videa (4)

Recenze (57)

Pepinec 

všechny recenze uživatele

Patrně nejunylejší film o provokatérovi, jaký jsem kdy viděl. S provokatéry přitom bývá dost velká zábava, jenže Dieter si řekl "ne, budeme jenom střídat holky, to stačí." Šmarjá, co je na tom, tohle dělali chlapi už na Divokém západě, akorát se o tom nedochovaly žádné čáranice. Jakýkoli náznak, že by se příběh mohl rozběhnout taky jiným směrem byl náležitě potrestán, takže jsem si nakonec připadal jak v kozím chlívku u babičky. Já si nestěžuju, jsou to koneckonců moje oblíbená zvířátka, ale životopis o umělci by měl odrážet hloubku, jakou sám umělec ve svém tvoření cítil. Teda já aspoň doufám, že Egon cítil ještě něco jiného než svého kašpárka, protože abych byl upřímný, tak nejvíc ze všeho mě na celém filmu pobavila informace, že v dnešní době se jeho črty prodávají za miliony. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Ačkoli mě životopisné filmy nudí a vyhýbám se jim, tento jsem nakonec zatoužil vidět, dílem kvůli svému zájmu o Schieleho jako takového, a dílem kvůli mé intuitivní předtuše, že by tento film mohl být vcelku dobrý. To se mi sice ne úplně potvrdilo, ale určitě nemohu napsat, že bych film sledoval s nezájmem - myslím, že už minimálně díky hereckému představiteli titulní role mě bavilo na to koukat (a to nejenom proto, že Noah Saavedra je zde Schielemu skutečně velmi podobný). Celkově mi však bohužel přišlo, že na to, jak je ten film dlouhý, se toho v něm stane pohříchu málo, děj není příliš dramatický a dosti vlažným tempem spěje ke svému předem známému závěru - mimochodem tento film mě - tak jako mnoho jiných životopisných snímků již dříve - přiměl k myšlence, zda byl Schieleho život skutečně tak zajímavý, aby bylo nutné jej zfilmovat - jako by prostě nestačilo, aby za autora mluvilo jen jeho dílo. Za mě tedy nakonec spíše zklamání. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Téma Schieleho není v kinematografii nějak nasycené, takže nový životopis velmi vítám. Pro příznivce té magické éry vídeňského kumštu a českokrumlovské kapitoly jest to radostná událost. Srozumitelný, emotivní, inspirativní. A nádherně pomrkávající na prolínání Schieleho s Klimtem. Nyní se mohu spokojeně vrátit ke staršímu filmu Herberta Veselyho Exzesse, už se na něj těším, neb jsem si dodala touto freskou odvahy. ()

RedAK 

všechny recenze uživatele

Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise. ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Velcí umělci nepotřebují dlouhý život - po vytvoření svého klíčového díla odcházejí. Nejinak tomu je u rakouského umělce Egona Schile. Jeho úžasné akty balancující na hraně erotiky a pornografie fascinují dodnes a staly se po právu jedněmi z nejdražších obrazů a kreseb aukčních síní. Živočišnost a přitom křehkost se svorně snoubí v díle, jež kdysi pobuřovalo a dnes okouzluje. Jako šťastné se ukázalo zvolit dopisy a vzpomínky a poskládat z nich mozaiku malířova života. Znalci jeho díla nebudou jistě překvapeni hojnou nahotou, která zde mohla být klidně prezentována i více a explicitněji. Vždyť byla součástí jeho života i díla. Kamera občas vykouzlí krásné obrazy (stavení na samotě, pózování modelek, sloupce namodralého světla deroucí se skrze okna do místnosti či noční sněžení), ale uměl bych si představit více poetiky. Nemuseli by to být zrovna P. Greenavay nebo Ken Russell, stačil by K. Kachyňa. Přesto jsem byl nakonec spokojen. ()

Galerie (35)

Zajímavosti (5)

  • Celosvětová premiéra proběhla 26. září 2016 na filmovém festivalu v Curychu. (Stoka)
  • Při návštěvě kina sleduje Egon Schiele (Noah Saavedra) zinscenované záběry z němého filmu Pastýř u Panny Marie Sněžné, ve kterých se objevuje jeho bývalá modelka Moa Mandu (Larissa Breidbach). Film Der Hirt von Maria Schnee, šel však do kin teprve v roce 1920 a tedy až po Shieleho úmrtí dne 31.10.1918 (EKLEKTIK)
  • Životopisný film má ve svém názvu zmíněn obraz „Smrt a dívka“. Jedná se o nejslavnější obraz Egona Schieleho. (Stoka)

Reklama

Reklama