Nit z přízraků

Nit z přízraků je ukázkovým příkladem filmu s očividnými oscarovými ambicemi, což se mu daří hlavně díky přesvědčivým hereckým výkonům (Lewise, Krieps i Manville) a solidnímu námětu. Avšak i přes tyto kvalitní atributy mi na snímku osobně vadilo jeho až příliš rozvláčné tempo a absence více vypjatých scén, ke kterým scénář doslova vybízel. Herecky mě zaujala večeře ve dvou a blouznění v nemoci. Jsem si vědom toho, že jsem byl svědkem hereckého a dobře napsaného koncertu, nicméně jsem nebyl jeho tóny uchvácen a zaujat natolik, abych šel s hodnocením výš. (09.04.2020)

Dlouho, opravdu dlouho nepamatuji tak ladně plynoucí film. P.T. Anderson je Umělec, Day-Lewis předvádí nesnesitelnou lehkost herectví, Vicky Krieps je obrovský herecký objev a ta hudba, ta geniální hudba, ladí k filmu stejně jako Woodcockovy šaty k ženám. To, jak příběh vygraduje a cynicky se zakončí, to byla pastva pro moje smysly a černohumornou duši. Fantastický zážitek. (12.04.2018)

Nejfilmovější film v klasickém slova smyslu od...snad od Scorseseho Mlčení, což není zas tak dlouho, ale takových filmů je teď prostě už hrozně málo. Co se týče vizuálu, herců a Andersonovy akademické režie, tak není o čem, prostě fantazie, samotný závěr je nicméně jak z jiného světa. Romance jak kopanec do koulí (vagíny) s rozeběhem. (26.04.2018)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)

Daniel Day-Lewis když už se pro nějakou filmovou látku rozhodne, absolutně se jí odevzdá. I jeho postava se nechává naplno pohltit prací. Jsme v poválečném období a jeho přecitlivělému návrháři šatů pro smetánku vyhovuje staromládenecký život. Na praktické záležitosti má sestru (i milenky dokáže odstranit, když bratra omrzí), on coby chladný profesionál ctí své rituály a okolí respektuje jeho výstřední chování, pedantství a náladovost. Do toho ovšem vstoupí umanutá dívka, která má své kouzlo. Bude další v řadě? Nebo zabojuje svéráznými zbraněmi? Zkrocení nesnesitelného muže má Paul Thomas Anderson detailně naplánované, jeho režie je soustředěná a tak nějak jiná. Ale vypravěčsky soudržná, což je pro mě důležité. Někomu tak sedne to, že neřeší jiné motivy, nikam neuskakuje. Potěší kamera, kostýmy i atmosférická hudba Jonnyho Greenwooda, nejvíc ovšem dle očekávání Daniel Day-Lewis, který se pyšní třemi Oscary (přitom hraje sporadicky a možná už nikdy nebude). On je hlavním stavebním kamenem i jemným prvkem nesourodého soužití v příběhu o odhodlání, ovládání, obětování i detailech vztahu, které jsou pro mnohé nepodstatné. Přešlapy a kompromisy k lásce prostě patří. Složitou osobnost, sobeckou i citlivou, vystihl bravurně. Mimochodem dámy mu zdatně sekundují. Dle mého divácky vlídnější než předchozí dva kousky PTA. (19.02.2018)