Nit z přízraků

Daniel Day- Lewis končí respektive odchází do hereckého důchodu. A jako poslední projekt si vybral druhou spolupráci s režisérem Paulem Thomasem Andersonem se kterým dříve pracoval již na filmu Až na krev. A jak to tak většinou bývá u jeho filmů tak Daniel Day-Lewis táhne celý film. Do role se opět totálně vžil, žije s ní, trpí s ní a člověk by mu i přál toho čtvrtého Oscara (kterého nedostal ale Day-Lewis už si stejně nic dokazovat nemusel). Zaslouženým Oscar byl ten za kostýmy a vzhledem k filmu, který se točí kolem módního návrháře museli být kostýmy tak nějak automaticky dokonalé, jsou ale ještě dokonalejší než by se dalo čekat. Ty kostýmy jsou prostě pastvou pro oči a například bych nikdy neřekl, že si někdy užiji scény kdy se vyrábějí či zkouší. PTA to dokázal. Na Oscara mohla dosáhnout i hudba Jonnyho Greenwooda (člen Radiohead) který je překvapivě klidná s výborným využitím klavíru. Greenwood bohužel ostrouhal, na druhou stranu je ale pravda, že byl ten rok plný výrazně pamětihodnějších soundtracků. Super jsou i dámy ve vedlejších rolích-Lesley Manville a Vicky Krieps. Především o té druhé jsem nikdy předtím neslyšel a vyrazila mi dech. A cynická sestra v podání Manville je prostě výtečná. Všechno to diriguje perfektní režie Paula Thomase Andersona který dokáže udělat film zajímavým. Většinou je výhodou, že režíruje člověk který i napsal scénář a Anderson to u svého zatím posledního filmu dokázal znova. Začátek je perfektní a perfektně plyne a utíká. Uprostřed jako by ale někdo zmáčkl brzdu a neskutečně se drhne a v podstatě zklamává po výborném začátku. Všechno však napraví konec který sice není na úrovni začátku ale rozhodně není tak zbrzděný jako prostředek. Celý ten film ale nevypadá jako film které vznikají dnes. A je to dobře. Líbila se mi menší kamera, retro atmosféra i občasné pocity jako bych se díval na něco z dob Francise Forda Coppoly či Stanleyho Kubricka, jejichž příznaky Paul Thomas Anderson v sobě rozhodně má, pořád jsem v něm ale toho vrcholného filmaře rozhodně neobjevil. Překvapivě perfektně plynoucí film který perfektně funguje většinu svého času a především velmi důstojně zakončuje hereckou dráhu jednoho hereckého velikána. Day-Lewis možná není v Niti z přízraků ve své životní roli, přesto ale dostál své pověsti hereckého profíka a rozloučil se v nejlepší formě a zároveň s filmem, který rozhodně stojí za to vidět...... (02.02.2018)

Ani po dvou zhlédnutích nedokážu nový film Paula Thomase Andersona žánrově přesně zařadit. Podle zvoleného úhlu pohledu je to (melo)drama, romantická komedie nebo gotický horor. Právě ve své proměnlivosti a nepoddajnosti, zaručující při každém sledování lehce odlišný divácký zážitek, je Nit z přízraků unikátní a nesrovnatelná s většinou současné hollywoodské produkce. Nad Nití z přízraků je radost nejen přemýšlet, ale také ji sledovat a záběr po záběru analyzovat, přičemž významová a stylistická rovina se neustále vzájemně doplňují, což u podobně unikavého filmu, který je chvíli komedie a chvíli tragédie (a někdy obojí naráz), považuji za zcela mimořádný počin. K rozkrytí všech významových vrstev a docenění, jak precizně je tato komplexní výpověď o lásce, posedlosti, závislosti, obětování a úskalích práce z domova napsaná, zrežírovaná a zahraná, ji budu ještě párkrát potřebovat vidět. Mistrovské dílo. Pokračování zde. 95% (07.02.2018)

Nejfilmovější film v klasickém slova smyslu od...snad od Scorseseho Mlčení, což není zas tak dlouho, ale takových filmů je teď prostě už hrozně málo. Co se týče vizuálu, herců a Andersonovy akademické režie, tak není o čem, prostě fantazie, samotný závěr je nicméně jak z jiného světa. Romance jak kopanec do koulí (vagíny) s rozeběhem. (26.04.2018)

Estetikou a důkladností tak famózní, že jenom lituji množství prostoru, které v příběhu dostává Reynoldsovo ego. Nahradit jeho opakované manýry a nejvyšší despotismus bohatším původem Almy nebo Cyril, dokráčela by ona záměrně negradovaná, originální a falešně dramatizovaná přehlídka audiovizuální krásy snad až k nedosažitelnému. (31.01.2018)

Málokdy se mi stane, že bych filmu od samého počátku fandil bez nějakého konkrétnějšího důvodu. Na Phantom Thread jsem se ale tak těšil, že jsem neočekával nic jiného, než absolutní filmovou bombu. A jak to tak bývá, přehnaná očekávání přinášejí zklamání. V tomto případě ale naštěstí nijak závratné. Daniel Day-Lewis je magický herec a pod taktovkou PTA se dostává do vskutku neuvěřitelných hereckých poloh. O to větší škoda, pokud bude Phantom Thread jeho opravdu poslední film. Formálně vše parádní. Z precizní střihové skladby je jasné, že PTA dokáže natočit přesně takový film, jaký natočit chce. Můj problém a vlastně i to mé zklamání souvisí s vyzněním a záměrnou žánrovou nevyhraněností. Jak řada ostatních popisuje, Phantom Thread je chvílemi drama, jindy černá komedie, aby se za chvíli zdálo být psycho hororem. A právě ta možnost nahlížet na film mnoha způsoby, číst v něm pokaždé trochu něco jiného a třeba i plně nepoodkrýt všechny jeho skryté významy je pro mě v tomto konkrétním případě něčím, co mi spíš kazí radost ze samotného filmu, než abych Andersona obdivoval za schopnost natočit vrstevnaté dílo. Takže ačkoliv strašně moc fandím každému jednotlivému stehu Andersonova precizně horečnatého výtvoru, nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu, že mi něco schválně skrývá, a že se mi to nelíbí. 7/10 (15.02.2018)