Nit z přízraků

Ani po dvou zhlédnutích nedokážu nový film Paula Thomase Andersona žánrově přesně zařadit. Podle zvoleného úhlu pohledu je to (melo)drama, romantická komedie nebo gotický horor. Právě ve své proměnlivosti a nepoddajnosti, zaručující při každém sledování lehce odlišný divácký zážitek, je Nit z přízraků unikátní a nesrovnatelná s většinou současné hollywoodské produkce. Nad Nití z přízraků je radost nejen přemýšlet, ale také ji sledovat a záběr po záběru analyzovat, přičemž významová a stylistická rovina se neustále vzájemně doplňují, což u podobně unikavého filmu, který je chvíli komedie a chvíli tragédie (a někdy obojí naráz), považuji za zcela mimořádný počin. K rozkrytí všech významových vrstev a docenění, jak precizně je tato komplexní výpověď o lásce, posedlosti, závislosti, obětování a úskalích práce z domova napsaná, zrežírovaná a zahraná, ji budu ještě párkrát potřebovat vidět. Mistrovské dílo. Pokračování zde. 95% (07.02.2018)

Já nemám zas tak moc rád pomalé filmy, ale Paul Thomas Anderson je umí udělat tak, že mě dokonale pohltí. Je to tak cizí prostředí, přesto pro mě svým způsobem známé a hrůzné. Musel jsem během filmu myslet na to, jak je vlastně těžké v různých společnostech reagovat přirozeně, bez masek, jak se snažím být k jiným názorům a postojům tolerantní a jak mám pocit, že k těm mým nikdo tolerantní není. Herecké výkony jsou bezkonkurenční, Daniel Day-Lewis je bez debat jedním z největších herců všech dob, a ty dvě paní mu velmi zdatně sekundují. Hudba je zvláštně obyčejná, možná jí bylo až moc, ale v klíčových okamžicích plnila roli "pohlcovače" dokonale. Na snímku si cením nejvíc toho, že přestože se odehrává v prostředí, které mě vůbec nezajímá a velice ho akcentuje, dokázal mě naplno oslovit a i když se s žádnou z postav nedá ztotožnit, dají se pochopit. Otazníkem je pro mě samotné vyústění, to už jsem nějak pochopit nedokázal, proč vlastně je to pro všechny zúčastněné vítaný způsob žití. (28.02.2018)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)

Vo väčšine prípadov sa tu vysoké čísla objavujú pri Blockbusteroch, ktoré pozerá každý, hoci väčšinou nemajú v skutočnosti takú kvalitu, alebo pri drámach, ktoré nepozerá takmer nikto a ešte menej ľudí im chápe, ale ohodnotia to plnými číslami, nech sa cítia intelektuálmi. Toto je jeden z tých prípadov, hoci nejde o prepadák, ale nech mi povie jeden človek, ktorý sa dve hodiny neuveriteľne bavil pri tak pomalej rozvláčnej dráme o ničom. Super tu bol akurát maximálne dobrý rozlúčkový výkon Day-Lewisa, zaujímavá osobnosť návrhára Woodcocka a bizarný vzťah on a manželka. Ale pozerať to dve hodinky bez akcie, to dá zabrať. Nebolo to zlé, ale mnoho ľudí sa bude nudiť. Tak nech sa tu prosím nerozplývajú jak strhujúce to bolo. (19.02.2018)

Zpočátku mě to nebavilo a uvažoval jsem, zda z kina odejít. Nakonec jsem vydržel, protože jsem si říkal, že Paul Thomas Anderson přece nemohl natočit špatný film. A ono mě to do sebe skutečně nakonec vtáhlo - mj. díky bezchybnému obsazení a dokonalým hereckým výkonům - Daniel Day-Lewis a Vicky Krieps v hlavních rolích jsou oba neuvěřitelně skvělí (každý z nich jiným způsobem) a mimořádně přesvědčiví. Ocenil jsem i úchvatnou kameru, super soundtrack, pomalé tempo i samotný námět. Film delikátních filmařských kvalit, který mě zasáhnul podobnou silou, jako režisérovy předchozí snímky - i Nit přízraků pro mě byla velmi silný divácký zážitek. Pouze mi moc nesedl závěr snímku, který mi tam subjektivně prostě neseděl a přišel mi odchýlený od logiky zbytku filmu. 130 minutová stopáž naopak za mě nebyla problém. (31.01.2018)