Nit z přízraků

Ani po dvou zhlédnutích nedokážu nový film Paula Thomase Andersona žánrově přesně zařadit. Podle zvoleného úhlu pohledu je to (melo)drama, romantická komedie nebo gotický horor. Právě ve své proměnlivosti a nepoddajnosti, zaručující při každém sledování lehce odlišný divácký zážitek, je Nit z přízraků unikátní a nesrovnatelná s většinou současné hollywoodské produkce. Nad Nití z přízraků je radost nejen přemýšlet, ale také ji sledovat a záběr po záběru analyzovat, přičemž významová a stylistická rovina se neustále vzájemně doplňují, což u podobně unikavého filmu, který je chvíli komedie a chvíli tragédie (a někdy obojí naráz), považuji za zcela mimořádný počin. K rozkrytí všech významových vrstev a docenění, jak precizně je tato komplexní výpověď o lásce, posedlosti, závislosti, obětování a úskalích práce z domova napsaná, zrežírovaná a zahraná, ji budu ještě párkrát potřebovat vidět. Mistrovské dílo. Pokračování zde. 95% (07.02.2018)

Romantické drama o vztazích, vzájemné manipulaci, jídle a šití šatů pro tři špičkové herce. Daniel Day-Lewis je dokonalý jako obvykle, o to větším zjevením pro mne byla prakticky neznámá Vicky Krieps, která nejenže se vedle něho neztrácela, ale dokázala mu být rovnocenným partnerem. A zapomenout nesmím ani na Lesley Manville, která ústřední trojici doplňovala. Výborné byly i kostýmy, kamera a hudba, snad jen konec mi přišel trochu slabší, takže nakonec „jen“ 90%. (06.03.2018)

Nit z přízraků je ukázkovým příkladem filmu s očividnými oscarovými ambicemi, což se mu daří hlavně díky přesvědčivým hereckým výkonům (Lewise, Krieps i Manville) a solidnímu námětu. Avšak i přes tyto kvalitní atributy mi na snímku osobně vadilo jeho až příliš rozvláčné tempo a absence více vypjatých scén, ke kterým scénář doslova vybízel. Herecky mě zaujala večeře ve dvou a blouznění v nemoci. Jsem si vědom toho, že jsem byl svědkem hereckého a dobře napsaného koncertu, nicméně jsem nebyl jeho tóny uchvácen a zaujat natolik, abych šel s hodnocením výš. (09.04.2020)

Estetikou a důkladností tak famózní, že jenom lituji množství prostoru, které v příběhu dostává Reynoldsovo ego. Nahradit jeho opakované manýry a nejvyšší despotismus bohatším původem Almy nebo Cyril, dokráčela by ona záměrně negradovaná, originální a falešně dramatizovaná přehlídka audiovizuální krásy snad až k nedosažitelnému. (31.01.2018)

Vztah puntičkářského necitlivého stroje a romantické upřímné duše mohl být jen těžko znázorněn přesvědčivěji - Anderson nechává příběh zlehka plynout a do popředí staví Woodcockovu denní rutinu, do níž posléze s narůstající intenzitou zapouští konflikty, které otřásají s celým perfektně vysoustruženým světem hlavní postavy. Nastavené vyprávěcí schéma je dodrženo bez jediného klopýtnutí a díky úžasné hudbě a famózním hereckým výkonům je film více než jen chladným uměleckým dílem - ve svém chladu a soustředěnosti je natolik okázalý, až jsem mu skoro odpustil i to, že ne všechny scény udržely mou plnou pozornost a že závěr přišel ve chvíli, kdy jsem ho ještě nechtěl. Časem možná odpustím, zatím jen pokorně obdivuji chirurgicky přesnou režii a modlím se, aby podobné filmy nevznikaly už jen namátkou... 85% (28.01.2019)