Happy End

Nějak nevím. Na jednu stranu to jen kopíruje témata a myšlenky předchozích Hanekeho filmu (hlavně to působí jako nějaké pokračování Lásky smíchané s pokračováním Sedmého kontinentu, ale je v tom poznat i třeba Bennyho video, v jedné scéně zase Pianistka...), z čehož "nová" je jen ta skrytá v závěru o podpoře eutanázie, jejíž schválení má být na mladé generaci. Ale zároveň je to takové zajímavé "shrnutí" celé jeho dosavadní tvorby a ačkoli tu nic nefunguje na stoprocent a dost zapracovat by se dalo jak na psychologii postav, tak na té kritice bohatých, tak mi to i přesto díky většímu počtu témat v tom přišlo nakonec dostatečně hutné. Aspoň teda na ty tři hvězdy. Přeci jenom, nechápu, kde se to v Hanekem vzalo, ale tady je ten jeho styl ještě chladnější a horší na sledování než kdy dřív (a to to natočil po Lásce, která působí podobně, ale u ní hodně dělá téma), takže jsem se do toho nějakou dobu dostával, ale nakonec si mě ten film dokázal získat. Fakt jen škoda, že se tu se vším nepracovalo ještě víc (a obzvlášť s tou psychologií postav), protože to Happy End potřeboval jako sůl, aby pořádně fungoval. Ale zase musím uznat, že Hanekeho strach ze smrti je v tom vidět hodně a působil tu na mě krapet silněji než v Lásce, kde si vypomáhá příběhem o umírajícím člověku, zatímco tady je jen děda na vozíku... 3* (08.02.2022)

Chladný Haneke. Tentokrát neodrovnává emocionálně, ani filmovou optikou (zejména jeho statickou kamerou). Nečekejte Bílou stuhu, ani Amour. A určitě ne zdrcující počátky Sedmého kontinentu a Bennyho Videa. Haneke je tentokrát vztahový, konverzační, kritizující dnešní společnosti a pohledu na moderní žití. Chladné, bezmyšlenkové. [MFF Cinematik, 2017] (17.09.2017)

Hezky natočené a solidně zahrané nic. Proklamovaná sebestřednost a neurotičnost se omezila jen na filmového syna Isabelly Huppert a náznaky trpkého humoru či satirických prvků jsem nevypozoroval vůbec. Je tu jen bohatá rodina, která z mého pohledu řeší jen marginální věci. Neprospívá ani mdlé tempo, které místy nudí. Nejzajímavějšími postavami jsou tak holčička, které dělá problém zapadnout do nového prostředí a senilní nestor rodiny, kterého už to na světě nebaví. Ale oni sami to utáhnout nemohli ani náhodou. Zklamání. 50% (16.06.2018)

Michael Haneke je zpět, ve svém záběru pořád stejný, byť přeci jen již smířlivější a bez cíle více šokovat. V ironicky nazvaném Happy Endu shrnul řadu témat i formálních postupů z mnoha svých dřívějších filmů a zároveň se mu za mě povedlo natočit víc než kompilát. Nové i zajímavě navazující v tradici Hanekeho experimentů typu 71 fragmentů... jsou záběry točené mobilem na výšku jednou z postav, které mě často bavily svou výstižností (včetně titulků evokující statusy na sociálních sítích) a občas i černým humorem; dlouhé záběry chatu na PC obrazovce zas mj. podtrhly dojem citové vyprahlosti ve vybraných vztazích. Haneke mě totálně přikoval k dění, v němž rozehrává souvislou mozaiku vztahů a příhod jedné velké rodiny, přiměl mě plně k tomu, abych se zajímal o každou postavu a její osud, abych si nalezl ke každé z nich jistý vztah a přes různý stupeň (ne)sympatie či (ne)souhlasu s mnoha z nich aspoň ve vybraném okamžiku soucitit. Vůbec jsem neměl pocit, že by tu šlo o nějaký Hanekeho sešup, naopak mě dostalo, jak dokáže pevně udržet a vyvíjet film s tolika postavami a tématy, jak pracuje s dlouhými záběry, aniž by působily dlouze, a kolik uzemňujících scén do filmu vtěsnal, ať už šlo o silné dialogy nebo třeba jen vybrané statické záběry, jako když sledování dědy s vozíčkem na silnici a jeho (divákem neslyšeného) rozhovoru s partičkou Arabů je neustále rušeno přechodem spousty aut. Jako snad nejsilnější vnímám celý rozhovor mezi vnučkou a dědečkem. Uvnitř (v restauraci) bolavě, venku (u moře) zase až groteskně cynický závěr mě vlastně nemusel překvapit, ale stalo se... a to jsem si ještě říkal, že snad poprvé vidím Isabelle Huppert v pozdním věku hrát sympatickou(?) postavu. :o) No.. inu, opravdu „sympatický“ happy end, jen co je pravda... [90%] (17.01.2024)

Když jde něco o půlnoci na ČT art, tak je to obvykle umělecká kravina, na kterou se nedá koukat. Já jsem se díval jen kvůli tomu, že jsem zjistil, že v tom hraje Jean-Louis Trintignant a Isabelle Huppert, ale nic moc jsem si od toho nesliboval. Začátek taky nevypadal zrovna moc nadějně, protože je to plný scén, kdy třeba někdo jen tak sedí a kouká na televizi nebo si snad 2 minuty balí věci do kufru. Vypadalo to, že to bude úplně o ničem. Ale postupně to začalo dávat smysl, začaly se odhalovat nejrůznější temný stránky postav a druhá půlka filmu mě opravdu bavila. Akorát zase konec mi přišel takovej bez pointy. Ale celkově musim uznat, že ten film má něco do sebe. Jinak Jean-Louis Trintignant už chudák vypadal dost zdevastovaně, ale Isabelle Huppert vypadá asi tak posledních 30 let pořád úplně stejně. Film tady má momentálně 66% a s tim se dá celkem souhlasit. (18.01.2022)