Muži pod palbou (S03E05)

Čelit nepříjemné pravdě? Mutanty je třeba do jednoho vyhladit a chránit krevní linii (i se vzrušující noční odměnou), jenže po jedné z akcí na venkově jeden z vojáků pociťuje náhlé ztráty koncentrace a podivné „výpadky“. Pak přijde další úkol, který ještě víc zamíchá s kartami. A pochopíme funkci vojenského implantátu, o kterém netušil. Hrozně dlouho se chodí kolem horké kaše, hodina je dle mého zbytečně moc. A nakonec to není ani úderné, ani zajímavé. (19.05.2020)

(POZOR, TROLEJ) Je to pro mě mezi 3 a 4*, i mě trošku zklamal ten doslovnej a sebevysvětlující konec. Lehký zklamání v BM ale pořád znamená v kontextu ostatního těžkej nadprůměr. Ta myšlenka, že nepřátele je potřeba odosobnit, aby "nám" nedělalo problém je pak zabíjet, to je samozřejmě silný a děsivý v tý skutečnosti, že to osvědčeně funguje (kde já jsem to naposled slyšel? Že by se to nejmasovějc a nejefektivnějc použilo už třeba u Židů za WW2?). Tady je ale ještě přidanou úrovní to, že vojáci nevěděj, že je jejich vnímáním manipulováno - mohli bychom se samozřejmě bavit o tom, jakej rozdíl je mezi omámením davovou psychózou a nějakym skutečnym oblbovákem (kdo to vlastně ví nebo neví víc nebo kdo má větší právo tý naordinovaný skutečnosti věřit), výsledkem kažodpádně je, že ti "správní" jsou pak ochotný vraždit ty "monstra", protože je jednoduše nepovažujou za lidi. A ve výsledku je pak mnohem jednodušší nevědět, nevidět a neřešit - stejně jako každej z nacistů se vymlouval jen na vykonávání rozkazů, stejně tak se Stripe nakonec rozhodne, že než aby čelil nepříjemný pravdě, tak se týhle hře a tomuhle konceptu (vč. nechání si naočkovat, kdo je to monstrum a kdo je ten člověk) radši podvolí i za cenu, že mu zase vymažou paměť, takže si ani tuhle morální prohru, ani to jeho předchozí zjištění utajovaný pravdy ani nebude pamatovat. Jenže pro něj to je jen nepříjemná pravda, před kterou ještě uniká; pro ty na druhý straně barikády je to otázka života nebo smrti. Tohle byl za mě hodně silnej moment (společně s tou promluvou nádherně děsivýho Kelleyho/Arquetta ohledně toho, jak se "jako lidi vlastně neradi zabíjíme, a že v tom je problém, pokud na vyhlazení nepřítele závisí přežití vyhlazujících") a asi hlavně díky němu a následnýmu Stripovu alibistickýmu kapitulování se nakonec klonim k těm 4*. (12.02.2018)

Doposud nejslabší příspěvek v rámci Black Mirror; a to nejen třetí řady. Nejslabší však nutně neznamená špatný. Ne že by to jakkoli zaostávalo v myšlenkách či působivosti. V tom problém není. Pouze se chodí příliš dlouho kolem horké kaše. A to i v momentě, kdy je dávno jasné jakým směrem se to bude ubírat, k jakému rozuzlení i co se to snaží sdělit (zvlášť pokud jste viděli jeho Wipe 2015). Hodinová stopáž je tentokrát přestřelená, sedla by tomu spíše původní třičtvrtěhodinová z úvodních sezón. Ovšem větším problémem je finální doslovnost, kdy mají tvůrci potřebu vše p-o-l-o-p-a-t-ě vysvětlit (paradoxně zrovna v tak přímočaré epizodě, kde to tuplem není třeba). Tedy přesně to, čemu se s úspěchem veškeré předchozí příspěvky vyhýbaly jako čert svěcenému kříži. (28.11.2016)

Já tu pointu teda tak snadno neodhalil a tudíž byl nakonec sakra překvapen. Hodně se mi líbily proslovy k válkám samotným a statistikám toho, kolik lidí bylo schopno nakonec zmáčknout spoušť. Ne každý je holt psychopat. A i tak, je nutné kvůli možném výskytu podobné poruchy vybíjet celé masy? Epizoda, která člověka donutí zamyslet se. 80% (08.08.2018)

Všetky časti sa pomaličky začínajú dosť opakovať, iné sú len postavy a prostredie, ale myšlienka je podobná...a to ma mrzí a nudí. Pointu a rozuzlenie si môžete tak veľmi rýchlo domyslieť. Ako som bol z tohto seriálu spočiatku nadšeny, tak sa moje nadšenie stráca a po dalšej časti sa rozhodnem, či pokračovat vôbec v sledovaní. (28.01.2018)