Sextánka

Románek dívčího srdéčka, snad nejlépe charakterizovaný svým duchovním otcem, tedy spisovatelem Vilémem Neubauerem (1892 – 1965), vystihuje ve své podstatě vše, co tehdejší život dospívajících gymnazistek pro jejich status quo představoval. Platonická láska, jakkoli dnes vysmívaná a znevažovaná, neodmyslitelně náleží k projevům dívčí adolescence a měla-li jako taková někdy šanci na úspěch, stalo se tak většinou zčásti díkem náhody a štěstí. Není divu, že tento dramatický konflikt zlákal také české filmaře, tehdy byly podobné příběhy v kurzu a zvyšovaly tržby producentům i majitelům kin, kteří si mnuli ruce, jak málo stačí ke spolehlivému výdělku. Sextánce lze bezpochyby vytknout nepříliš důvtipný scénář, který v podstatě kopíruje ustálené schéma (nezbytná, dramaticky působivá otrava jedem) a předem kalkuluje s emocemi diváků. Hana Vítová s Rolfem Wankou ovšem představují dvojici natolik elektrizující, aby dokázali odolat všemožným nedokonalostem v rovině literární i filmové. Vděčný humor sem vnáší vedle rozpustilé Ferbasky i figurka dobromyslného školníka v podání Theodora Pištěka. Filmy jako je Sextánka a jí podobné představují, řečeno obrazně, výkladní cukrárenské zákusky, kterým zkrátka neholduje každý. Ovšem, kdo občas nezhřešil? (02.01.2009)

Jedná se o učebnicový příklad špatného sentimentálního melodramatu (chcete-li červené knihovny) a archetyp Pytlákovy schovanky. Scéna s jedem, zkoušení u tabule, slídivý profesor matematiky, patetické výkony Steimara a Kronbauerové (ryze divadelních herců jako rodičů hlavní hrdinky) jsou výrazem žánrových a režisérských klišé a hereckých manýr. Celkový obraz filmu nevypadá opravdu nijak lichotivě, ale s jistou dávkou nadhledu se dá zhlédnout. Škoda, že Hana Vítová je v širším diváckém podvědomí zapsána právě takhle. Ale nebude to trvat ani třináct let a v Pytlákově schovance vše odčiní. Na pět hvězdiček jsem si opravdu netroufal. (28.12.2003)

Nesmírně silný a "hluboký" lidský příběh dvou dospělých lidí. Myslím, že oboum hlavním představitelům tedy profesoru Hronovi (Wanka) a studentce Evě Martenové (Vítová) role nesmírně sedly, především typově. Navíc film je nesmírně silný lidský příběh, jak jsem již zmínil, takže k úplnému hodnocení se bohužel nepřikloním jen proto, že už má tento film nějaký pátek. Ale jinak excelentní. (10.10.2010)

Sentimentální příběh a červená knihovna jak vystřižená z nějaké knihy. Malý dívčí románek, studentka Eva Martenová, pocházející z bohaté situované rodiny, kdy rodiče při svém zaměstnání na ní nemají čas se zamiluje do svého profesora, nic nového pod sluncem, v českém filmu jsme na toto téma taky nějaký ten film už mohli vidět, ve skutečném životě se do dělo, děje a bude dít. Rolf Wanka jako profesor-milovník Jiří Rón byl opravdu hodně elegantní, některým ženám se určitě musí líbit i dnes. Hodně kýče, hodně slz, zjevná naivita a jak už to tak bývá divák se nakonec dočká i sladkého happíku. V kontextu danné doby a v porovnání s jinými to ale nebyl ještě tak hrozný výsledek, takový "Krb bez ohně" byl daleko horší a daly by se jmenovat další. ddt: Pozorný divák si jistě všiml hereček Jiřiny Steimarové nebo Sylvy Langové, které se později proslavily. Pro tehdy 15 letou Langovou to byla vůbec teprve druhá role! Film se natočil souběžně s německou verzí podobně jako "Divoch", v obou filmech hrál Rolf Wanka, němou Medeottiovou-Boháčovou verzi z roku 1927 v hlavní roli s Anitou Janovou jsem bohužel neviděl. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (27.12.2009)

Já si teda nemyslím, že by to byl špatný film. Krásné jsou záběry z jedoucího vlaku či třeba takřka leoneovské detaily očí. Rovněž pokus o sebevraždu, upřednostnění kariéry před mateřskými povinnostmi, nebo naznačení možného sexuálního vztahu mezi mladistvou studentkou a jejím profesorem u něho v bytě má, myslím, k tuctovosti tehdejší filmové produkce poměrně daleko. Herecké výkony jsou možná průměrné, ale celkově dávám tři silné hvězdičky. Kdyby snímek končil smrtí studentky, přidal bych i čtvrtou. (17.05.2021)