Bitva o Moskvu

Ruská báchorka o Dvaceti vosmi statečných. Stejně jako Číňané točí jak na běžícím páse filmy o svých hrdinech všech možných povstání a bitev, ideálně ve stylu kung-fu movies, chrlí Rusové vlastenecké válečné eposy z druhé světové války na podporu i za podpory své skomírající Matičky Rusi a utužení národní střízlivosti. Schéma bývá vždy podobné. Zde parta vojáků tlachá veselé příhody ze života, kterým se dokáže zasmát jen sovětský gardista. Kdesi na poli, jenž je bránou do Moskvy hodlají přemoci přesilu německé tankové divize. Tedy jinak než obvykle, kdy Rudá armáda právě převyšujícím počtem vojáků doháněla svůj deficit ve výzbroji vůči Němcům. A tak vznikla legenda o super rudoarmějcích, kde není potřeba celý pluk na obranu, ale postačí několik soudruhů, kterým politruk vysvětlí, že obrana vlasti je to, pro co se narodili a zemřou a budou hrdinové. Na děj se tu nehraje. Sovět brání, Němec se blíží. Je to vcelku pěkně nasnímané a ozvučené i když celá bitva je na rozloze fotbalového hřiště a za použití opakujících se záběrů. Postavy vojáků jsou jako obvykle k nezapamatování, protože mají nízkou trvanlivost. Film vznikl za podpory půlky Ruska a tak v závěrečných titulcích jsou všichni vyjmenovaní, čímž jsou to titulky delší než u Robocopa (1987). (16.02.2017)

Povedený válečný snímek, na čemž nic nemění ani fakt, že je nejspíše založený na vymyšlené legendě o jednom veliteli a několika hrdinských vojácích, kteří ubránili pozice před Moskvou proti německému tankovému praporu, jelikož lehce přehnaný je každý druhý válečný film a nevidím důvod, proč bych to měl zrovna Rusům vyčítat. Nejedná se o dokumentární film, propagandu bych v něm také nehledal, je to jednoduše klasický válečný blockbuster plný bojových scén, hrdinských činů a hloupých dialogů, po kterém ani nebudete vědět, jestli se tamten jmenoval Ivan nebo Sergej. Na druhou stranu to má skvělé tempo, slušnou atmosféru, prvotřídní efekty a pokud k tomu nebudete přistupovat jako k lekci z dějepisu, tak si ten film nejspíše velmi užijete. Moje hodnocení 65%. (31.01.2017)

Bitva před Moskvou, první těžká porážka německých pozemních sil a definitivní konec blitzkriegu. Válečné filmy jsou parádní disciplína ruské kinematografie. Umí skloubit vlastenecký patos a beznaděj tak chytlavě, že oboje působí úplně přirozeně. Tady jsem měl pocit, že se občas dostali až za hranu. Filosofické proslovy vojáků trhají uši a jen kvůli všeobecně sdílenému strachu z blízké smrti jsou snesitelné. Panfilovci se snaží najít smysl v celé téhle iracionální situaci a scénář je v tom mohutně podporuje. Úplně by stačily pohledy těch slušných herců, protože jejich výrazy vypovídají víc než všechny vznešené fráze. Alespoň atmosféra je výborná, tažená jednak skvělými efekty, tak velice zdařilou režií. Ještě k té historické věrnosti. Příběh o panfilovcích začal jako novinářské nedorozumění, pokračoval jako snaha o povzbuzení morálky, přes milosrdnou lež na podporu válečného úsilí, přes propagandu, až po národní mýtus. Postavy ve filmu se k tomu vyjádřily samy. Je to jen příběh. Stejně jako ten o sedmi samurajích kteří zachránili vesnici před bandity, nebo koneckonců i zoufalá obrana Thermopyl. Kdyby odtud několik sparťanů uniklo živých, byla by to méně legendární bitva? (16.04.2017)

Bitka o Moskvu prebiehala od novembra 1941 až do jarných mesiacov 1942. Definitívnu porážku Wehrmachtu v tejto bitke urobil zlom, že generál Žukov, oproti vyčerpanej nemeckej armáde, postavil oddýchnutých a dobre vycvičených vojakov, ktorých povolal zo Sibíri. V tejto bitke u Dubosekova sa definitívne skončila nemecká Blitzkrieg (blesková vojna) a pokračovala tiahla pozičná vojna, na ktorú Nemci neboli pripravení. Čo dodať k filmu. Kto sledoval štvordielny film Boj o Moskvu z roku 1985 tak už sa s touto bitkou stretol. Film popisuje reálnu bitku 4. roty 2. práporu 1075. pluku 316. streleckej divízie Červenej armády. 140 príslušníkov tejto roty zastavilo útok tankového práporu Wehrmachtu na celého pol dňa, čo bolo ich bojovou úlohou. Už nie je podstatné či zničili 18 tankov, alebo menej a taktiež koľko ich padlo či 100 vojakov alebo iba 23, podstatné je že takáto bitka skutočne prebiehala. Tejto divízii velil generálmajor Ivan Vasiljevič Panfilov a odtiaľ ten názov filmu a aj za tieto zásluhy, bola táto divízia premenovaná na 8. gardovú. Emócie okolo filmu postavili do pozoru riaditeľa štátneho archívu a ruského ministra kultúry. Propaganda v tej dobe potrebovala ukázať, že aj malá skupina, čata alebo jednotlivec dokáže veľké veci. Definitívnu bodku za ich sporom o reálnosti filmu bolo, že 35 086 ľudí prispelo na výrobu tohto filmu, ktorý bol natočený veľmi realistický čo sa týkalo scén, bojovej techniky a zbraní. Dokonca pri natáčaní bola používaná aj ostrá munícia pre reálnosť chovania sa ručných zbraní pri ich použití. Film je povinnosťou pre vojnových labužníkov a doporučujem ho pozrieť všetkým ostatným. Pekný kultúrny zážitok. (05.02.2017)

Je zajímavé, jak na základě výpovědi jednoho bývalého rudoarmějce a pozdějšího kolaboranta je označována za úplně smyšlenou celá legenda. Film však s určitými prvky i těchto faktů počítá. Faktem je, že Rudá armáda u Moskvy zabejcila a snad poprvé wermacht obdržel na zemi velkou porážku. Ano plno expertů bude tvrdit jak mohou za to mohli generálové Bláto, Zima a Mráz, já si myslím, že jmenování působili na obě strany a Žukova a ostatních i zde zobrazenych prostých vojáků by Němci bitvu u Moskvy vyhráli. Film samotný je možná trochu pomalý a bez tempa, ale když dojde na boj už je tempo mnohem svižnější. Také má dobrou vojenskou výpravu a miltarie. Za mě Panfilovci dostávají pěknou ruskou čtyřku. (20.11.2017)