Tajuplný vlak

Jim Jarmusch je jedním z mých nejoblíbenějších nudných režisérů. Ale upřímně - na vrcholná dílka (Ghost Dog, Zlomené květiny) tahle těžce okoukaná (bůh ví - třeba to v době vzniku bylo jinak) mozaika obyčejných-ale-podivuhodných osudů lidiček-freaků nemá. Tenhle demokratický způsob vyprávění v duchu všichni-sdílíme-jeden-svět-všechno-se-vším-souvisí-a-i-ten-nejnepatrnější-jedinec-can-make-a-difference, ždímaný režiséry jako Iñárritu, je tak vyčpělý, že by se dle mého svrchovaného názoru měl na chvíli vysadit. Kromě toho má moje ne-zcela-libost cosi společného se skutečností, že je mi "Král" a většina jím vyprodukované hudby těžce u zadku - to snad raději Carl Perkins :-) Kdyby Tom Waits ve filmu nejen mluvil z rádia a něco zabroukal, bylo by hned o poznání veseleji. Nemám rád řeči o "hluchých místech" a pomalém tempu, které si obvykle užívám, ale jen v případě, že se mohu s postavami naladit na jednu vlnu. Postavy zde (hlavně Japonec) mě iritovaly, což je čistě můj problém, ale postoj k filmu to silně ovlivnilo. Jarmusch z něj byl zřejmě naopak na větvi. Z filmu si odnáším zajímavou informaci - Memphis byl, je a asi dál bude (ne-)pěkná díra. A jako obvykle, nejzábavnější historka (ovšemže se proplétají) je umístěna na závěr. Aspoň že tak. (02.08.2011)

Nejlepší byla asi první povídka s rozkošnou Micuko, kterou skvěle doplňoval její veselý přítel. Další dvě ale zas tak moc nezaostávají. Nezapomenutelná je scéna, kdy Buscemi rozsvěcí. Nejúžasnější je ale sledovat, na kolika místech v Memphisu se film prolíná a žasnout nad tím, jak precizně je film poskládanej na časovou osu. A pak je tu jako vždy vynikající Johnova hudba. Takže i když to je v pořadí až osmej Jarmuschův film z deseti, kterej jsem viděl, a nepatří k tomu nejlepšímu, co natočil, tak dávám plný počet. Tajuplný vlak se mi líbil víc než předchozí tvorba. (20.06.2009)

Film je složený ze tří příběhů, které se odehrávají v podstatě ve stejném čase na stejném místě. Další Jarmuschovina, mně naprosto vyhovující. Asi se zajedu podívat do Memphisu, jestli náhodou nepotkám Elvisova ducha. A kromě toho mě zajímá, jestli je to fakt taková díra. Jo a ten konejšivý hlas nočního rozhlasového dýdžeje patřil Tomu Waitsovi, pokud to nevíte. (19.01.2011)

Takový ten film, kde celou dobu čekáte, že se něco stane a ono hovno. Poznávací zájezd do Mephisu. Bohužel absolutně nic navíc. Netuším, co se tím režisér pokoušel říct. Zřejmě, abychom tam nikdy nejezdili, že tam není nic k vidění. Sem tam potěší vydařený vtípek, jinak nemá film absolutně co nabídnout. Nechápu, proč vůbec něco takového vzniklo a zbytečně zabírá místo ve filmovém světě. Nějaké ty hvězdy sypu za příjemný humor, duo negrů a fajn hudbu. Věčná škoda, že ten děj byl opravdu vyloženě o hovně. Naštěstí je snímek o hovně milým a nevtíravým způsobem. Nebaví vás, ale ani vám vyloženě nevadí. Velice slabé dva kusy. (26.06.2018)

Na ranného Jarmusche přeci jen slabší, ale i tak lehce úsměvné a stylistické. Hotýlek s Elvisem Presleym v pozadí dokáže zaujmout, ale když už bych měl volit hotelový povídkáč, jendoznačně bych sáhl po Čtyřech pokojích. PS: Názvu Mystery Train nerozumím, jeho vztah k ději je zřejmě stejně minimalistický jako celý film sám o sobě. Za mě hraničních 70%. (17.08.2015)