Tajuplný vlak

Kdysi začátkem devadesátých moje první setkání s Jarmuschem i Buscemim, takže mám k tomuhle brilantnímu minimalistickému filmu takový trochu sentimentální vztah. Soubor tří povídek z Memphisu v Tennessee spojených dohromady jedním hotelem, hlasem v rádiu a jedním výstřelem. Nejlepší je podle mne hned první epizoda "Far from Yokohama" o dvojici naprosto výborných japonských teenagerů na cestě napříč Amerikou po stopách Elvise a dalších podobných pamětihodností. Miluju z téhle části každou sekundu. Ve filmu také excelují třeba Screamin' Jay Hawkins nebo Steve Buscemi, skvělá je i Římanka s chlupatým podpažím, hotelový bellboy a vlastně všechny ostatní postavy a postavičky... Ale nihilistický Džun a diblíkovitá Micuko jsou nepřekonatelní. (27.11.2013)

Další z povídkových filmů z dílny Jima Jarmushe. I po všech komentářích musím zopakovat , že scéna je opravdu skvělá. Pravdou jest, že ke konci se film docela vleče, ale i tak musím říct, že se jedná o slušné dílko. Nejvíc mě asi bavila první povídka, kde si užijete opravdu krásných scén takřka opuštěného města. Herecké výkony hezky přirozené, hudební doprovod tak akorát. Navíc musím uznat, že záverečné opilecké trio mi přišlo tak dobře zahrané, že jsem úplně cítil tu nepříjemnou kocovinu, kterou protagonisti prožívali. Asi se nejdená o nejlepší Jarmushův film, ale i tak velmi slušné. (15.02.2012)

"Tady v Memphisu vezl Elvisova ducha každej." Tak to je jeden z důvodů, proč se do Memphisu nikdy nepodívám. Další jsou ty, že mi Memphis připadá špinavý, nikdo alespoň trochu normální mi nebyl představen a Elvis není můj král. Ani Carl Perkins. A jelikož se s Jimem Jarmuschem již nějakou dobu známe, tak jsem tušil, že se mě bude snažit unudit k smrti a byl jsem na to skvěle připraven. Přesto jsem třikrát umřel nudou, ale nakonec jsem to přežil s vědomím, že Elvis by na Jupiteru v době své smrti vážil 324 kilogramů, že opilci umí skvěle chytat letící láhev a že existují i Japonci, kteří na dovolené nefotí. (16.01.2019)

"We would like most cheap room please do you have?" "All our rooms for two people are the same rates." "Oh. ... I'm sorry, that is too expensive."     Veľmi štýlovo nakrútený poviedkový film, v ktorom sa jednotlivé tri poviedky jemným, ale zaujímavým spôsobom navzájom prelínajú. Pokiaľ v následujúcom, slávnejšom poviedkovom filme Jima Jarmuscha Night on Earth (1991) sú jednotlivé poviedky prepojené iba časom a odohrávajú sa v od seba veľmi vzdialených mestách, v prípade tohto filmu majú poviedky spoločné aj miesto - ošumelé prostredie rodného mesta kráľa rokenrolu, najmä jeden ošarpaný hotel (inak ohromne štýlový aj s tými jeho dvoma zamestnancami). Na filme obdivujem jeho dejovú i hudobnú minimalistickosť (výborný John Lurie), krásnu kameru (Robby Müller) a štýlové postavy, z ktorých ma najviac bavili mladý japonský pár Jun a Micuko, dvaja hoteloví zamestnanci (recepčný a pikolík) a babrák-smoliar Charlie v perfektnom podaní Steva Buscemiho.     "I don't believe this! You're not even my brother-in-law, and now you fuckin' shot me!" (18.07.2023)

Vlastně je těžké hodnotit nějaké další filmy bezprostředně po Návratu ztraceného syna. Doufám, že to Jim Jarmusch neodnese, ale myslím, že ne.... Jak popsat ten pocit, který mi tu a tam při sledování tohoto filmu odcházel. Jako kdyby se ty jarmuschoviny každou další povídkou ztrácely. Postupně mizely. Proto už mě ta třetí povídka tolik netěšila.(zase si říkám, jestli ten Tarantino, jestli ho ta třetí povídka k tomu Pulp fiction trochu neinspirovala). (20.06.2011)