Tajuplný vlak

Poslední dobou jsem přišel na chuť Jarmuschovým filmům a po skvělých kouscích "Mrtvý muž" a "Noc na Zemi" jsem si dal i tento snímek. Bohužel však nedosahuje kvalit zmíněných filmů a tempo vyprávění je hodně vlažné. Jarmusch nám představuje tři povídky, které spojuje podivný hotel s ještě podivnější recepcí a Elvis Presley. I když se jedná o slabší kousek z Jarmuschovi filmografie pořád má něco do sebe a převážně poslední povídka se Stevem Buscemim mě hodně pobavila. (16.08.2009)

Příběh s minimálním dějem, odehrávající se převážně v jednom hotelu a na několika ulicích Memphisu. Tři různé příběhy se prolínají v jednom místě. První příběh perfektní, šílené postavičky a charaktery. Příběh druhý trošku slabší, příběh třetí je trošku natáhnutý, ale znovu nadpůměr + Buscemi hrající skvěle. Taktéž dvojice japonců hraje na výbornou, ale nejlepší z celého filmu je recepční a jeho poskok, super dvojka, super zahrané. Celkově jsem se dobře bavil, jednu hvězdu dolů za to, že film místy ztrácel tempo, naštěstí nikdy nadlouho. (21.01.2009)

Asi nejpomalejší jarmuschův film co jsem viděl. Vše se děje pomalu v rytmu Elvise a hudby Johna Lurieho. První povídka o těch Japoncích je opravdu skvělá a bezvadná a úžasná a hlavně zábavná. Druhá povídka si mě získala Elvisem a třetí mi přijde občas nudná což je velice velice škoda. Prostě docela typický film od Jima Jarmusche navíc s hity od Elvise Presleyho berte, nebo nechte být. (22.09.2005)

"Tady v Memphisu vezl Elvisova ducha každej." Tak to je jeden z důvodů, proč se do Memphisu nikdy nepodívám. Další jsou ty, že mi Memphis připadá špinavý, nikdo alespoň trochu normální mi nebyl představen a Elvis není můj král. Ani Carl Perkins. A jelikož se s Jimem Jarmuschem již nějakou dobu známe, tak jsem tušil, že se mě bude snažit unudit k smrti a byl jsem na to skvěle připraven. Přesto jsem třikrát umřel nudou, ale nakonec jsem to přežil s vědomím, že Elvis by na Jupiteru v době své smrti vážil 324 kilogramů, že opilci umí skvěle chytat letící láhev a že existují i Japonci, kteří na dovolené nefotí. (16.01.2019)

Jak to tak u Jarmusche bývá, zdánlivě se tu po celou dobu neděje skoro nic. Děj se jen tak líně poflakuje od motivu k motivu, od povídky k povídce. Teprve až to všechno skončí a v hlavě si to člověk nechá proběhnout znovu, zjistí, jak košatý děj se před ním právě odehrál a jak vynalézavě režisér svůj film vedl. (31.07.2010)