Jour de fête
The Big Day
Režie:
Jacques TatiScénář:
René WheelerKamera:
Jacques MercantonHudba:
Jean YatoveHrají:
Jacques Tati, Guy Decomble, Paul Frankeur, Santa Relli, Jacques Cottin, Jacques Beauvais, Robert Balpo, Roger RafalVOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Párkrát jsem se zasmál, ale jinak mě to příliš neoslnilo. Postavy a celé to prostředí mi bylo děsně nesympatické, vyblité barvy tomu moc nepomohly. Francois je nevýrazný huhňající panák. Pár dobrých vtipů by se tady sice našlo ale celkově velká slabota. ()
Nejlepší adjektivum, co se hodí k tomuhle filmu je "roztomilé". Humor, který neurazí, ale zároveň si nebere servítky (pošťák přeje slavnostně oblečenému pánovi, ať se na zábavě baví a nevšimne si, že pán nejde na ples, ale na pohřeb své maminky). Tenhle styl humoru je nám Čechům dost blízký, stačí se podívat na filmy s Burianem, Postřižiny, Rozmarné léto... ()
Jacques Tati se pred zrozenim pana Hulota rozehrival ve svem postackem grotesknim debutu, ve kterem sice jiz byl patrny jeho smysl pro kompozici a tvorbu stylove doboveho prostredi, v tomto pripade francouzske vesnicky, jeho zasadni problem ale spociva v tom, ze to neni vtipne, ani zabavne, coz je u komedie docela fatalni problem. Beru ale ohled na dobu vzniku a trochu to cele zachranuje poslednich 10 minut - Rapidité! 3/10 ()
Jacques Tati, v podstatě natočil grotesku, ale přitom je vlastní a jeho humor je takový milý, lidský, i když se zde dějí nějaké schválnosti, je to pořád podané tak laskavou cestou, které třeba americká groteska nikdy pořádně nedosáhla. V tomhle je Jacques Tati zábavný a zároveň i mistrovský v lidském pozorování. ()
Lehce úsměvné a příjemně poetické. Perfektní vykreslení všech těch figurek na malém městě a k tomu neskutečné cyklistické výkony. ()
ocenenia : MFF Benátky 1949 - Najlepší scenár (Jacques Tati) ◘◘◘◘ Môj prvý Jacques Tati, a hneď "trefa do čierneho" (podotýkam že som videl kolorovanú verziu, a bola krásna) ... vizuálne akoby som pozeral na Hitchcocka, ktorý sa však preorientoval na duchaplné "romantizujúce" komédie s jemnocitom pre satiru a spoločenskú kritiku, aká bola vlastná snáď iba Chaplinovi (aj keď Tati Chaplina moc nemusel, obdivoval Bustera Keatona) ..... teším sa na Tatiho ďalších (škoda že iba) 5 filmov :) ()
Homo jelitoworkoholiko objeven a nafilmován(s laskavostí v dosud nevídané míře) v poválečné Francii.(při scéně kdy se Tati pokouší místo na kole projet na kládě se mě můj smích opakovaně pokouší zničit,-a to jsem to viděl asi tak padesátkrát,abych nepřeháněl) ()
Na polní příjezdové cestě ohrožuje občany hejno vos, na návsi se chlapi marně snaží vztyčit stožár s vlajkou, hostinský své hosty usazuje na přepravky, protože nový nátěr na židlích ještě nestačil zaschnout, a do toho místní pošťák François dělá všechno, jen ne to co má - tedy rozvážet psaní. Ale ono se mu není moc co divit; zatímco jeho rozhrkaný bicykl má své už odžito, kolegové v Americe zatím procházejí náročným vojenských výcvikem u paragánů, který má zrychlit a zefektivnit jejich pracovní výkony. François se tedy po prohýřené noci vrhá do práce se stejným zápalem jako jeho západní kolegové a snaží se jim vyrovnat. A je to ohromná legrace. Zatímco u jiných komedií by teprve tahle situace posloužila jako roznětka pro kanonádu ztřeštěných situací, Tati na to jde jinak. Humor dávkuje rovnoměrně po celou dobu skromné stopáže, takže například to, že v druhé polovině začne hlavní hrdina nahánět kolo, které mu shodou nešťastných náhod ujíždí přes celou ves, vás už prostě nemůže překvapit. ()
Příjemně rozverná komedie groteskového charakteru, která s noblesou ukazuje krásy tehdejší doby a francouzského venkova. Modernizace zapleveluje poklidného ducha vznešenosti každé doby, která se neustále zrychluje a zpřísňuje a znepříjemňuje při zavádění a dodržování nových pravidel, předpisů a zákonů. Moderní metody nemusí být vždy tou nejlepší volbou pro místo, které na ní svým charakterem a podstatou není připraveno a ani ochotno na změny přistoupit, když život nabízí tolik prostých krás bez svého neustálého ztřeštěného běsnění. Ale ničemu se nedá natrvalo zabránit a po nějaké době je vše zaváděno jako norma a standard, který má zkvalitňovat životní podmínky lidí. Ale je tomu skutečně tak? Nevytrácí se naopak z života to poklidné rozjímání a vnímání krásna a života, ten romantismus neznáma, který i z obyčejnosti udělá dobrodružství, a který rozvíjí velkolepý svět fantazie a nechává nás ochutnávat, okusovat a pojídat nejchutnější sousta života? Neztrácí se lidskost a nenastupuje pouze technická vymoženost, která zrazuje, chladná logika a kalkul a zvýšená agrese při honbě za snem, který je nám cíleně předkládán? Ale ať je to, jak chce, tady nám pošťák François (dobrý a svérázný Jacques Tati) rozehrává příjemnou zábavu. Díky své dobráckosti, díky své nešikovnosti, díky své popletenosti, díky své horlivosti, díky tomu, že se nechá tak snadno vyprovokovat k napodobování heroických výkonů amerických nadpošťáků. Bodrý panáček je terčem zábavy i vtipů, je poslem radosti a naděje. Z dalších rolí: veselí kolotočáři Roger (Guy Decomble) a Marcel (Paul Frankeur), Rogerova žena Germaine (Santa Relli), mladá a nenaplněná Jeannette (Maine Vallée), zvědavý holič (Roger Rafal), či nerudný kavárník (Jacques Beauvais). Poklidný život ve své vznešené kráse tehdejší doby, zašlá sláva francouzského venkova a oslava života a jeho krás. Navíc velmi zajímavá ukázka života tehdejší doby na francouzském venkově ve své prostotě i jedinečnosti a oslavě. ()
"Rapidité, rapidité!" Některé části filmu jsou sice trochu lacinější a jednoduché na vymyšlení, ovšem takovou příjemnou letní atmosféru by mohl kdejaký filmař závidět, dokonce i ti naši - taková Vesnička či Slunce, seno jsou v tomto směru trochu pozadu. Myslím si, že zásluhu na tom má i barevná verze filmu a její pastelová stylizace. Nicméně své tvrzení si zkusím ještě ověřit v černobílé verzi, kterou se pokusím dodatečně sehnat. Humorná stránka je ale i přes zmíněnou nejistotu velmi dobrá, skeče s otevřenými dveřmi od náklaďáku či "věčně němá" scéna s ujíždějícím kolem potěší, i díky sympatickému výkonu samotného Tatiho coby pošťáka. Krom humoru zaujme i další projevení Tatiho konzervatismu, tentokrát si vzal na paškál tradiční evropský terč - Američany a jejich domnělou dominanci. Tati si, podobně jako třeba u Mého strýčka, zasluhuje uznání za to, že i přes rok výroby jsou jeho díla stále aktuální - napodobování amerických manýrů je (nejen) u nás čím dál všednější... Rozhodně slušný debut, ovšem co se propracovanosti díla týče, vrchol francouzského režiséra má teprve přijít. Ovšem pokud bych si měl vybrat nějaký pohodový film na slunečné (letní) dopoledne, Poštovský panáček je určitě horkým kandidátem. 80% ()
Dva filmy v jednom. K Tatiho kraťasu o pošťákovi je dopsána hodina živočichopisu vesnice ve sváteční den, kdy přijela pouť (podle toho se taky film v originále jmenuje). Bohužel všechny ty krátké etudy na téma "život na vesnici" pospojované komentářem báby s kozou jsou jen takovým doplňkem skvělé Tatiho jízdy na kole. ()
Velká evropská klasika se spoustou drobných postřehů, které budou povědomé agroromantikům všech zemí tohoto kulturního okruhu. Právě v téhle dodnes živé komedii bych hledal inspiraci pro Kodýtkovu detektivní kancelář, pro velkou pošťáckou roli Kozderkové ale i pro Dědečka automobila. ()
Nejpříjemnější je nenucená lyrická selankovitost ze začátku (ach ta jiná země, ach ty jiné časy), která u jednoho vytvoří základní hladinu spokojeného pousmívání až tlemení, z níž můžou pohodlně vyskakovat létající ryby smíchu nad jednotlivými gagy, vyskytujícími se jakoby mimoděk, jako něco, co vlastně není to hlavní, což je hrozně osobité a hrozně milé. Vršení „amerikanizačních“ eskapád, kterých se v rozporu se všemi anotacemi dočkáme až v závěru filmu, už na mě fungovalo hůř a celkový dojem byl nakonec spíše rozplizlý. ()
Úsměvné vykreslení francouzského venkova a plná pošťácká brašna gagů a humorných situací. ()
Mistr se teprve rozcvičoval, některé gagy jsou roztomilé, ale některé zas příliš nevyznějí. Zároveň film taky není špatný jako dokument ze života francouzské vesničky kdysi dááávno před šedesáti lety... ()
Tati zde rozvinul geniální Školu pošťáků, je vidět, že tehdy měli autoři čas na pointu, žádná hoňka. A svým vzhlížením k amerikanismu by mohl nastavit zrcadlo i dnešku, je stále aktuální, jen by to museli někdy dávat. Určitý věk je někdy vážně výhodou. Navíc Tati byl geniální, mohl stát před kamerou i za kamerou a ještě oplýval tím krásně starosvětským francouzským humorem, uměl si dělat legraci z každého i ze sebe, prostě pojem ve francouzské i světové kinematografii. ()
Vynikající klasická komedie s nepopsatelně krásnou atmosférou zaprášené francouzské vesničky. ()
Výborná francúzska komédia z povojnového obdobia. J.Tati bol výborný komik a postava poštára mu sadla ako ... na šerbel!! 80%. ()
"Ten film je už zastaraný, vieš. Teraz je list doručený prakticky pred odoslaním." Prvý režisérsky počin Jacquesa Tatiho ma veľmi príjemne prekvapil, dokonca ho považujem za jeho najlepší. Táto jeho poriadne bláznivá komédia, odkazujúca sa na nemé grotesky (hoci sa tu, aj v porovnaní s jeho ďalšími komédiami, nezvykle veľa rozpráva), podáva veľmi farbistý obraz francúzskej dediny a robí to veľmi podmanivým spôsobom. Tento svet je plný svojráznych postavičiek, medzi ktorými samozrejme vyniká miestny poštár François v nezameniteľnom podaní samotného Jacquesa Tatiho (tie jeho pohyby jednoducho nemajú chybu). Tati je pri vytváraní komických situácií neskutočne nápaditý, občas je to priam smršť skvelých komických nápadov - najviac príležitosti na nekontrolovateľný smiech poskytujú Françoisove opilecké ťažkosti (nasadanie na bicykel cez plot) a roznášanie pošty na americký spôsob (úradovanie za nákladiakom, pelotón). Pochváliť musím i hravú, typicky francúzsku hudbu, ktorá perfektne zapadá do celkovej atmosféry. Videná reštaurovaná čiernobiela verzia z roku 2013 s dĺžkou 87 minút. "François robí svoju trasu v americkom štýle." ()
Nazval bych to groteskním pohledem na život jedné malé francouzské vesničky z pohledu velice svérázného poštovního doručovatele. Tati zde ještě neuplatnil svůj vyjímečný humor z pozdějších prací, ale i tak se jedná o příjemnou komedii. ()