Vezmeš si mě, kámo?

I když se asi z této „buď taky gay“ zápletky dalo vytřískat ještě víc humoru, každým dalším snímkem si pánové Boudali a Lacheau ukrajují víc a víc z mého fanouškovského srdce  a co se týče Francie, jsou pro mne její současné jedničky, co se komediálního žánru týče. Ona to je vlastně romantická komedie. Hodně černá, hodně nekorektní, ale pořád romantická komedie. Romantická komedie, kde ti mají, spolu budou žít až do smrti a zároveň romantická komedie, která se nebojí udělat si srandu ze všeho a ze všech. Francie se pořád ještě nebojí a nepodléhá korektním tlakům a za to jí velký dík. (27.04.2023)

Nevím jestli jsou už i ve Francii povinné kvoty na všechny menšiny, aby film někoho nediskriminoval, faktem ale zůstává, že jestli si někdo umí dělat prdel úplně ze všech je to právě Francie. Je to asi první film o teplouších nebo rádobyteplouších, který mě fakt bavil, smál jsem se poměrně často. Střety s maminkou, předstíráný tepla v počáteční fázi bylo opravdu dobře napsané. Příběh občas působil dost zkratkovitě a kladné body získávaly hlavně postavy, zejména postava Dussarta je skvělá. (29.03.2018)

Vezmeš si mě, kámo? navazuje na tradice francouzské komedie, které se od vaudevillovských dob táhnou dějinami tamního humoru. Prostě spousta záměn, nedorozumění, zmateně pobíhajících lidí, jednu lež střídá jiná a tu pak ještě větší... Jenže tenhle film, který vlastně nedělá nic jiného, než že pokračuje v tradici, byť tedy s novými rekvizitami, jako je problematika přistěhovalectví, migrace, homosexuality a podobně, naplno odhaluje bídu tohoto typu komedie. Na všechny ty fraškovité filmy s Funésem, Bourvilem, Richardem a podobně vzpomínáme trochu nostalgicky, jako něco, co se nám v dětství líbilo, takže k nim jsme shovívavějš. Proto když vznikne něco přesně v tomto duchu, ale moderní a nové, odhaluje se v plné - vlastně prázdné - nahotě (vlastně ze současné francouzské komedie mám jako takový guilty pleasure slabost leda tak pro sérii Taxi). Zaplaťpánbůh se tvůrci vyvarovali nějakého nechutného, fekálního nebo nevkusného humoru (ačkoli i tohle všechno tam je), je to prostě jenom pohodová výplachovka, která u mě zafungovala jen na těch nejabsurdnějších místech, jinak mi moc vtipná nepřišla. Od pohodovýho průměru film níž táhne leda režisér, scenárista a představitel hlavní role Tarek Boudali, dost nesympatický chlapík, který má před čtyřicítkou, ale hraje studenta. Střela dost vedle. Naopak za pozornost stojí vesměs neznámí herci, kteří vůbec nejsou špatní (a kteří jsou na rozdíl od nechutně správňáckého hlavního hrdiny nositelé humoru): Philippe Lacheau coby druhý oženěný "kámoš", David Marsais jako slizký šéf a Philippe Duquesne, jehož imigrační komisař mi dost připomínal jiného komisaře, Giberta z už vzpomínané Taxi. A docela rád bych vynadal distributorům za nápad ušetřit diváky francouzštiny a pustit film do kin nadabovaný. To prosím fakt ne. (28.03.2018)

Tak pánové Boudlali a Lacheau jsou dvojka, co spolu natáčejí řadu komedií a střídavě je režíruje jeden nebo druhý. Já je spolu viděl v této taškařici poprvé. Sice je tu několik klišé, vše směřuje k nevyhnutelnému happy endu, ale současně řada dobrých hlášek a neotřelá situační komika, v niž jsou oba hlavní herci překvapivě dobří. Některé epizodní postavičky (podezíravý imigrační úředník, místní mafián se "zlým" psem) utkví v paměti, (09.08.2023)

Nemyslím si, že bych se na tuto komedii, ještě někdy znovu podíval, ale zase jsem u ní nijak netrpěl. Téma jsem znal už od Sandlera a řekl bych, že ho mí neoblíbení Francouzi přece jen zpracovali o něco lépe. Ne, že bych se zrovna smíchy válel po zemi, ale scény s Dussartem nebo s matkou mě slušně pobavily. (02.11.2018)