I Don't Feel at Home in This World Anymore

Zvláštně sympatický filmový chameleon. Co začíná jako kombinace Volného pádu a Bůh žehnej Americe, vše ve stylo bratří Coenových vyústí v detektivku, silně černokomediální přestřelku a v závěru dokonce slasher! Hlavní hrdinka je taky takový chameleon - doteď pořádně nevím, jestli jsem s ní měl soucítit nebo se jí smát, jak si vše nechá líbit. Jestli to však byl režisérův záměr, pak tleskám. Všechno ostatní je pak klasická komedie ve stylu bratří Coenů se spoustou náhod, zbraní, líbivého soundtracku, lidech jdoucích po penězích cestou zločinu a mrtvol. (26.01.2018)

Povedená prvotina Macona Blaira. Nabité zkušenosti ze spolupráce s Jeremy Saulnierem na Blue Ruin a Green Room tady využívá naplno a přidává k nim svojí ingredienci v podobě černého humoru. To že Blair a Saulnier jsou velcí přátelé je známá věc a tak se není čemu divit, že je ten Saulnier z toho trochu cítit i přesto, že s filmem nemá nic moc společného. Otázkou je jestli z těch kolejí dokázal Blair dostatečně odbočit a udělat z toho "svůj" film. Odpověď je tak napůl ano, napůl ne. Kvalita se tomu ovšem zapřít nedá a Blair dokazuje, že když z herectví přesedlá k režii vůbec nikomu to vadit nebude. Melanie Lynskey, která v roli ustrašené mstitelky překvapivě funguje se vydává spolu se side-kickerem v podání Elijaha Wooda na odplatnou jízdu za zloději, kteří ji vykradli dům. Vcelku jednoduchá zápletka ve skvělém satirickém hávu, reflektuje dnešní společnost a pokud nemáte rádi lidi tenhle film si opravdu užijete. Snímek je svižný a příjemně plyne, navíc ho provází povedená detektivní zápletka, která v průběhu filmu nepřestává překvapovat a finále je přímo vynikající a naprosto nepředvídatelné. Všechny postavy jsou zvláštní podivíni, všechny situace do kterých se dostanou jsou podivné a to je na filmu asi to nejlepší, jeho umění neustále překvapovat. Macon Blair jde určitě do hledáčku a jsem zvědav s čím se vytasí příště. 78% (27.02.2017)

Dlouho jsem přemýšlela, jaké slovo by vystihlo můj pocit z tohohle filmu. A pak mi to došlo: indie. A jelikož se mi dnes nechce psát tu elaborát, bude to jen bodovité shrnutí toho, co mi během filmu a po něm projelo hlavou (jako dobře mířená nindžovská hvězdice): * zvláštní atmosféra na pomezí nudy a zaujetí * dva podivíni, co mají více štěstí, než rozumu * hlavní hrdinka, vcelku prostá holka "z lidu", žádná katalogová samice, což v dnešní době oceňuju * Hobit se zpočátku do role moc nehodí, pak si člověk zvykne a nakonec ho má i svým způsobem rád * děvče občas leze na nervy svojí přílišnou slušností, naivitou a uťáplostí, přesto je ale vidět, jak to pod povrchem bublá. Holt někdo tu páru vypustit umí, jiný ne... * kántry nepůsobí rušivě a přežila jsem ty táborákové cajdáky i já * černý humor, prezentovaný tak jako mimoděk a nenásilně, je dokonalý! * Trochu rozporuplné dílko, ale za zkouknutí stojí. Zvlášt, pokud se tady taky už úplně necítíte jako doma. (19.03.2017)

S chraplavým pochechtáváním musím uznat, že tenhle non-mainstream se teda povedl nad očekávání dobře. Úchylný Elja Dřevo, který mi už v Pánovi prstenů srdnatě dokazoval, že to nebude z jeho rozdvojenou osobností (slušně řečeno) do budoucna jednoduché a podívejte se na něj. Kromě toho, že si tam nechá sežrat nohy vlčákem, tuhle sleduje úchylně prostitutky, tady se nechá nosit tlustým hobitem se smrtelným výrazem v očích, tak parádně ztvární i narušeného souseda - individum, jež párkrát vyleze ze své zarostlé zahrady a za pomoci svojí nindža hvězdy, vybroušené kopací techniky a haldou psychokeců dokáže dobře doplnit i další nový zvláštní úkaz v hereckých vodách, jménem Melanie Lynskey. Dohromady tvoří téměř dokonale se doplňující, slušně řečeno, zvláštní páreček ze sousedství, jež si jde tvrdě za svým, protože prostě princip je princip !! .....................moje hodnocení = 8 z 10. (07.03.2017)

Nejrači mám, když mě něco nečekaně překvapí. Přesně tento film. Vůbec jsem od něj nic nečekal, vůbec jsem nevěděl, o čem je a pak to přišlo. Hned od začátku to srší černým humorem (ale kdo chce, může to brát i jako drama). Pro mě to ale byla čirá zábava černého kalibru, přesně taková, kterou mám rád. Líbí se mi, jaké role si občas Elijah Wood vybere a že tady byl za solidního blbečka - nábožnej metalista/ninja-amatér se vzhledem divného patrona. Ale hlavní slovo tady měla Melanie Lynskey - konečně někdo sáhl po herečke, která není jen kost a kůže a pěkná tvářička, ale oplývá přirozenými tvary a nezmalovaným obličejem. Která navíc ráda sáhne po pivku nebo flašce. A pak tu máme tu hromadu těch zlejch. Začne to vlastně už ta bába na smrtelné posteli na začátku, ale podobnejch postav je tam víc. Majitel zastavárny starej hajzl (co vypadá jak upír), odpornej zhovadilej hajzl Devon Graye (kterej má v oblibě rezervoáry na hajzlech), zazobanej amorální hajzl Robert Longstreet nebo konečně stará kriminální fetka, zloděj a hajzl David Yow, kterej mě z nich dostával úplně nejvíc. Jako bonus tady máme Jane Levy, která sice není hajzl, ale hajzlice jo (a navíc pěkná). Nejde mi jen o to super morbidní finále, ale jde mi o celou cestu, která mě k tomu finále dostala. Akorát to sražení autobusem už je ve všech těch filmech nuda a mohli to nahradit něčím efektnějším. A pak tu máme hudební stránku věci - jde vidět, že hudba je pro režiséra asi hodně důležitá (a možná o tom svědčí i náznak v dialogu, jestli "mají rádi hudbu"... a vlastně i samotný název filmu, který vykradl slova z jedné použité písně)... no každopádně ten výběr songů je zaprvé totálně multižánrový a za druhé strašně ujetý. A za třetí se to tam parádně hodí. Prostě to je film, kterej mě dostal do kolen a do chlámaček. Jestli tohle někdo začne nějak trapně srovnávat s něčím od Tarantina, je to idiot. (08.10.2019)