Procesí k panence

Vyčpělá a svým dějem notně obstarožní podívaná, která je sice z formálního hlediska více než zajímavá, ovšem doplácí na svou absurdnost (rádoby fraška) a pro dnešního diváka se stává prakticky nesrozumitelnou záležitostí. Smutná výpověď o době, ve které nikdo nikoho k ničemu nenutil, a ono nepopsatelné lidství se dokázalo prosadit nad potřeby všech. Humánní agitátoři kontra vesnické babičky, klerikánství, strana, patos a vyznění které hne žlučí většině demokraticky (ano je to frázovitost) smýšlejících diváků. Senilní Vojtěch Jasný na Letní filmové škole v Uherském Hradišti v roce ´04 prohlásil, že nikdy nenatočil špatný film, ale musím se přiznat, že jsem to tomu krásně vyprávějícímu a nesmírně charismatickému pánovi i na malou chvíli věřil. (07.07.2005)

Agitka v tradičním duchu to bohudík není. Dá se na to celkem koukat - i bez trpkého úšklebku. Není to vyloženě prorežimní, ale - danou situaci to nijak zvlášť nezatracuje a nehanobí, spíše to problém kolektivizace nemístně bagatelizuje, marginalizuje, odsouvá na vedlejší kolej a celý ho "demaskuje" jako naprostou malichernost. A jestli si jistým způsobem střílí ze soudruhů agitátorů, tak z vesnických "pánbíčkářských" babiček o to víc. Závěrečné odhození věnečku, víry a náboženství je doslova odporné. Tohle nebyl trezorový film v první řadě kvůli svému obsahu, nýbrž kvůli osobě režiséra (který na druhou stranu dokázal v padesátých letech natočit celou řadu čistokrevných agitek - stáčí jmenovat ty čínské obludnosti). Ale nehodnotím ho z hlediska ideologického - to se mi jakožto potomkovi největšího vesnického "kulaka", který se po zabrání svého majetku ocitl u jedněch vidlí se svým synem děkanem, který od kazatelny putoval nejprve do dolů a po propuštění do kravína, vyloženě zvedá žaludek a na něco tak nesympatického jako pány agitátory, kteří zlovolně vyřvávají "A kdo vás nutí?" bych nejraději co nejdříve zapomněl. Hodnotím to jako zručnou, režijně zvládnutou práci, která by možná bez osobní zainteresovanosti a bez znalosti historického zákulisí i slušně pobavila. (06.07.2005)

Oproti padesátým létům ideologický a agitační tah na branku ubral na síle. V PROCESÍ K PANENCE a v řadě dalších filmech se už tolik netlačí na pilu (i když i to je relativní), věci se nedělají (a nenatáčejí) tak do očí bijícím a polopatistickým způsobem. Nevím však pořád, jestli je to dobře nebo ne... Rozhodně po stránce ideologické to přináší větší a lepší výsledky - imho infiltrace ideologického balastu je úspěšnější a lépe stravitelnější. Zároveň mi však tato odlehčenější propaganda připadá o to nebezpečnější - zasmějeme se, odlehčíme to, zašprýmujeme i na téma agitátorů, ale nakonec... nakonec přece jen pustíme to Staré, Iracionální a Nepokrokové k šípku a začneme si to s Kolektivizací; prostě: "tak, jak to má být". A role Vojtěcha Jasného? Nevím, neznám jeho životní peripetie a názory. Tento film mi však přišel jako dílo rozervaného umělce - toho, který chce na straně jedné točit, na straně druhé jsou mu jasně vymezeny mantinely, pro něj příliš úzké a stísňující. Ve filmu zkouší kompromis... nedivím se, že v reálném životě nakonec volil cestu emigrace. Shrnuto a podtrženo: Po formální stránce výborně natočené dílo; po stránce obsahové odlehčeně agitační. (07.07.2005)

Vtipná komedie plná skvělých herců. Některé hlášky jsou výborné, např. když babka z procesí, které právě "dohnali" agitátoři, zhodnotí situaci slovy: "Děvenko, teď jsme v rukou antikrista..." Já jsem se docela bavil, a to možná i díky tomu, že samotné "prohlédnutí" lidí a jejich hromadné podepisování tvoří jen opravdu krátkou část filmu. (18.07.2006)

"Hoďte to kravám, soudružko! Jo a ty brožůrky jim do žlabu nedávejte, aby mi po nich nepochcípaly."                       Na počátku své filmařské kariéry točil u Armádního filmu Vojtěch Jasný s velkou filmařskou zručostí agitky o zakládání družstva (Není stále zamračeno, Neobyčejná léta). Jako člen strany se postavil na stranu mladé začínající generace, díky němu si mohly své první filmy natočil i Miloš Forman a Jaroslav Papoušek. Postupem času se propracoval k odlehčenější komediální verzi. Až později přiznal otevřeně své omyly a natočil skvělé filmy Až příjde kocour a Všichni dobří rodáci. Procesí je tedy filmem na půli cesty - agituje trochu méně a s humorem, ale ještě si nesype popel na hlavu. Po filmařské stánce dobře odvedená práce.                                                                                                                                        Zajímavé komentáře: belldandy, zputnik (28.02.2015)