Představení

Mám slabost pro divné filmy 60. a 70. let. Performance by mohl být jejich vlajkovou lodí. Když sem se šel mrknout, co se tu o něm píše, tušil jsem, že to je jeden z těch filmů, který bývají buď odmítnuty nebo sice uznány pro jejich podivnost či "formální kvality", ale přesto nedostanou absolutní hodnocení. Na první pohled totiž vypadá spíš jako psychedelická hříčka, složená z pozoruhodných jednotlivostí, kterým však chybí nějaký "přesah" či vůbec nějaká jednotící linie. Ovšem za to vyjádření deziluzí z psychedelických šedesátek; za znázornění toho, jak si umělec tvoří v hlavě svou démonickou stránku, přičemž však jde o obousměrný pohyb, kdy Jagger stvoří svého démona, ale Fox se jím aktivně stává a utváří zároveň svou obět - přičemž samozřejmě nejde o nijak uvědomované a jasně motivované procesy ; a v neposlední řadě za onu symbolickou a reflexivní rovinu, kdy gangster a umělec jsou představeni jako podobní a zároveň antagonističtí a kdy nakonec gangsterka zabíjí psychedelický a "umělecký" "žánr" za jeho vlastního přispění ( jako by se tu zračily některé fazety budoucnosti filmu!); za to všechno nemohu dát menší než absolutní počet. (01.09.2007)

Tohle představení na mě bylo příliš divoké a pocitově dost těžko uchopitelné. Na jedné straně mě uchvátilo svou úžasnou výtvarní stránku, co do kamery, střihu, ale i výjevů v podobě zakomponovaných výtvarních obrazů. Nelineární vyprávění gangsterského příběhu, především obrazem, mě zejména spočátku (a pak znovu ke konci) hodně bavilo a film má po celý čas natolik originální nádech a zároveň propracované detaily, že ač mě na chvíli rozladil, skoro vždy mě pak znovu dokázal čímsi (ať už třeba chvílemi jen atmosférou či hudbou) plně zaujmout. Na druhé straně všechno to, v co se pak film promění, čemu se věnuje a tedy ten šílený psychedelický „trip“ plný drog, násilí a bezmezného sexu ve znamení kultu hippies, který se v druhé půli rozjíždí, jde svým poselstvím velkým obloukem mimo mě. Nemohu si pomoct, ale i kdybych měl Představení vnímat jako jistou kritiku hippies kultu (skrze to, jak tragicky celý onen trip končí), mé pocity z toho silně undergroundového představení uprostřed zůstávají rozporuplné. Pro mě osobně jde o zatím nejslabší zážitek z tvorby Nicolase Roega (jehož následující filmy Cesta a Teď se nedívej mě hodně okouzlily a v komentářích jsem je vynesl až do nebes), byť Roegův cit pro osobité filmové vyprávění se samozřejmě ani zde úplně nezapře. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (01.03.2021)

Film, který je docela náročné sledovat, protože má přece jen natolik specifickou, téměř až experimentální formu, že se na něj těžko kouká. Když se ale dostanete pod povrch, tak ty myšlenky a obrazy nejsou vůbec špatné. Třeba bičování a následná přestřelka jsou skutečně skvělé natočené a také sestříhané. (29.07.2015)

Výpalníci doby. Jedni skrytí v slušivých oblečkoch, druhí zase odetí v hipisáckych farbách. Jedni bezostyšne a násilne vypaľujú tých, čo platia málo alebo vôbec, druhí vypaľujú diery v hlavách svojich a najmä v mozgoch ich dobovo pomätených fanúšikov. Fanúšikov detí kvetov všetkých vôní, farieb a chemických látok. Nositeľov ikôn doby táto doba zomelie, z druhých sa stanú strnulé ikony prežívajúcej slávy. No všetci ostanú tak či onak zapísaní v dejinách. Dejinách zločinu, hudby, umenia. Zábavné momenty vyprchávajú spolu s pôsobením éterických látok, magických hubičiek a opojných obsahov striekačiek vpichovaných do žíl. Rozpumpujú sa farby, menej už zábava. Takí boli hipíci. Ultravážni v ultraoslobodzujúcej póze. Výstrední a zábavní len v hraniciach formy svojho druhu. Voči inakosti sa vymedzovali snáď ešte viac než ostatné spoločenské kategórie. A tak to aj ostalo. Lenže nie všetci to tak chceli. Žiaľ ambície populárnych zožrali aj ideály obetavých. Zostali pragmatické riešenia a pár zmätených strihov. Predstavenie zobrazuje dobu z pohľadu tých, čo vplývali svojimi činmi na ducha doby. A hoci je to riadne uletené, väčšinou tomu chýba humor, teda až na moment, kedy ukrývajúci sa výpalník ukáže svoju fotku do falošného pasu. Tam sa ukázalo vtipné pretavenie tváre uhladeného zločineckého mainstreamu do tváre snobského umeleckého undergroundu. (28.09.2016)

Gangster je pronásledován svými chlebodárci a schovává se v hipísáckém doupěti. Po 34 sekundách se sice objeví první kozy, ale zhruba po minutě-dvou jsem věděl, že se mi to nebude líbit. Roeg byl mimoň, který neměl jediný normální film, tady od začátku útočí chaotickým střihem, podivnými pazvuky či kamerovými záběry. Po příjezdu do domu umře i děj, přidají se mimoňské dialogy a stává se z toho úmorná psychedelická smaženice. Konec jsem nepochopil, ale ten pocit úlevy když ta pičovina skončila byl k nezaplacení. Hvězdička za krásné holky a jednu ač neznámou, tak výbornou písničku od Stonů. Mick Jagger mimochodem vypadá celý film tak sjetě, že nejspíše ani neví, že v tom "hrál". (26.11.2022)