Jesus Christ Superstar

jsem ateista (bohu dík:)), takže mám trošku problém s biblickýma příběhama a podobnýma báchorkama.. ale čert to vem! už kdysi dávno jsem při shlédnutí svého prvního muzikálu (ano, jesus christ superstar po česku s kamilem střihavkou v čele) na tuhle hru přistoupila, nuže přistoupim i podruhé.. a líbilo! hlavně teda jidáš (stejně jako kdysi dávno v podání dana bárty) kdykoliv vstoupil na scénu, tak to mělo koule:-) (23.07.2007)

Tahle hippie verze je důkazem toho, jak moc záleží na uchopení látky. Ale je dobře, že vznikla, je odrazem své doby. Pěvecké výkony jsou famózní a exteriéry originální, což se dá říct o celé téhle adaptaci. Je skvělá, prostě je. Stejně ale doporučuji všem zajít si na to do divadla, protože tenhle muzikál je určený pro živý zpěv, jakákoli jiná možnost ho připraví o kouzlo bezprostřednosti. (25.06.2017)

Tak tohle je pro mě nejlepší muzikál ever made. A není to jen tím příběhem, ačkoliv je sám o sobě nesmírně jímavý a významný, podobně jako třeba Johanka z Arku. Jde i o zpracování, které musí s příběhem krásně ladit - volba melodií, textů, choreografie - byla zde zpracována naprosto výborně. Tohle jsou prostě nesmrtelné příběhy, které v člověku zanechají hluboký dojem pokaždé, když je zhlédne. Něco nadčasového s určitým skrytým poselstvím.Ačkoliv se považuji za ateistu, uchvátil mě ten rozměr víry a hlavně její síla. Paradoxně ačkoliv nechápu, na čem je vlastně založená, dokážu se do pocitů takového člověka lehce vcítit, což dělá film o to realističtějším. Trochu jinak pojaté zpracování mi vůbec nevadilo, naopak působí svěžím dojmem. Muzikál jsem nejprve viděla v češtině, takže pokud mám srovnávat, přijde mi to česky i z hlediska slovních obratů poněkud bohatší, ale zase určité úpravy jsou nutné z hlediska zachování rytmiky a hlavně bez originálu bysme neměli ani to, takže nemám vůbec co vytknout, naopak, jsem okouzlena. (27.06.2011)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Muzikál Jesus Christ Superstar je sám osebe veľmi inovatívny a zaujímavý. Všetky osoby Nového zákona ako plnokrvní hipisáci, k tomu legendárna hudba a texty, nebolo nutné to ešte viac ozvláštňovať tankami, stíhačkami a samopalmi. Doba bola ale taká, ani muzikál sa tomu nevyhol. Naopak, postava Herodesa, tá sa skutočne vydarila a aj spevácke výkony neboli zlé. Až na Máriu Magdalénu v podaní aziatky, tá bola slabšia a bohužiaľ tým pokazila nakrajšiu skladbu muzikálu. Ale inak spokojnosť, čierny Judáš bol výborný. (26.03.2016)