Jesus Christ Superstar

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Nezapomenutelné Jewisonovo filmové zpracování světoznámého muzikálu Andrew Lloyd Webbera. Rocková opera se skvělými hereckými, tanečními, ale především pěveckými výkony. Moderní (exteriéry možná trošku kontroverzní) zpracování, které výsledný dojem z Broadwayského představení ještě zesiluje. Nezapomenutelná Yvonne Elliman s "andělsky dojemným" hlasem a výrazné výkony (nejenom) představitelů Jidáše, Heroda a Krista jen umocnily celkový dojem z tohoto filmového zpracování biblického příběhu. Docela by mne zajímalo, zda čeští tvůrci filmového zpracování Balady pro banditu byli Jewisonovým zpracováním inspirováni, takže "hipíky" nahradili "trempíky" a tanky rogallem, přesto podle mého názoru vyznění legendárního českého muzikálu o Nikolovi Šuhajovi vůbec nesnížili, ba právě naopak ... (17.08.2017)

Střídavě úchvatná (Ježíš x Jidáš, Ježíš x Pilát), střídavě nudná (Opravdu bylo nutné zabírat skalní útvary v poušti?) rocková opera. Skvělé chytlavé melodie, ale zazpívané nijak zvlášt dobře.. Ted Neeley je nejcharismatější a nejuvěřitelnější Ježíš, kterého jsem zatím ve filmu viděla (a že jsem jich viděla i dost). Retro zpracování je naprosto vytrženo z reality, nápad s inscenací pašijí zajímavý a hodně dobrý. A já se u toho takřka dvě hodiny skvěle bavila, i to "kontroverzní" pojetí Ježíše a Jidáše se mi zamlouvalo... (A zjistila, že mi znělka k MISS vždy přišla nepatrně zvrhlá...) (11.06.2007)

Tohle je muzikál, který mě dostává. Pravda, ty písně znám spíše v českém provedení, ale ani to původní vám nebude vadit, strhne vás. Ano, je to samozřejmě muzikál, který vychází z biblického příběhu, ale pokud odhlédneme od náboženství, tak Ježíšův příběh je prostě dobře napsaný. Ale ta hudba a ty písně... Stejně tak mě dostalo i celé hippie pojetí filmu. (10.03.2016)

Se stylizací příběhu Ježíše Krista do hippies doby může mít spousta diváku problémy, ale po hudební stránce se tomuto muzikálu nedá vůbec nic vytknout. Každá skladba se dá poslouchat a je zajímavá, muzikál nemá slabší místo, celá kompozice je skvělá. Tady se opět ukázala genialita A. L. Webbera. A navíc anglický jazyk je skutečně nepřekonatelný, i když se Češi snažili a udělali v devadesátých letech skvělou českou verzi, na originální verzi prostě nemá. (26.12.2016)