Rodin

Velká porce filmařského umění. Realistický vhled do doby, kdy svět nebyl ještě "virtuální" a vše bylo hmotné, hmatatelné a týkalo se lidské tělesné a duševní podstaty. Současně zajímavý manuál pro ty, kteří netuší, jak vzniká sochařské dílo. Vůbec mi tenhle film nepřipadal nudný. Naopak, "anatomie" vztahů v trojúhelníku A.R., Rose a Camille (& company) je fascinující. Smutnou tečkou za jejich příběhy je fakt, jak skončil život sochařky Camille Claudel. Ale to se člověk může dozvědět až např. z Wiki.... (19.02.2023)

Je dobré si uvědomit , že za svůj život spáchal 30000 soch a jeho příběh je o posedlosti a sexu a posedlosti. Camille byla vyjímkou kdy věřil , nebo si namlouval , že by mohl milovat. Asi nemohl , protože jeho láska , vášeň a víra jsou vyjádřeny v kameni.Dávám tři , protože film se jen okrajově zabýval jeho tvorbou a vyzdvihl to méně podstatné v jeho životě - Camille . I když je to často to jediné co o něm lidé vědí. (10.01.2018)

Takhle nudně zpracovaný životopisný film jsem asi ještě neviděl. Režisér a scénárista v jedné osobě dle svých slov (rozhovor pro ČT Art) chtěl vykreslit Rodina jako neuvěřitelného dříče, který maká od svítání do soumraku. Tuhle linku jsem tedy ve filmu vůbec nepostřehl. V Rodinově dílně vznikají pobuřující a kontroverzní sochy a taky si tu rád povyrazí se svojí asistentkou a později už s kdejakou figurantkou. Na utáhnutí dvohodinového filmu tohle ale ani omylem nestačí, protože až na tyto dva prvky (sochání a sex) působí Rodin ve všech dalších ohledech spíš jako nudný patron. Scénář vypadá, jakoby jej původně někdo psal pro divadlo a až pak se rozhodl trochu jej poupravit a natočit z něj film. Kdyby Rodina člověk četl jako dialogy k divadelní hře, vyšlo by to asi nastejno. Filmový žánr tomu totiž nedává nic navíc - kamera a hudba ničím zajímavá, střih asi zvládnul nějaký hobbík, který se zrovna učí v Pinnaclu. Roztmívačka-stmívačka, roztmívačka-stmívačka a tak pořád dokola. Pocitově asi stokrát během těch sto dvaceti minut. Možná jsem filmů s takto primitivním střihem viděl už fúru, ale nikdy jsem si toho díky dalším elementům nevšiml. V Rodinovi to však vyčnívalo jako brněnská socha Jošta nad Moravským náměstím. Po takto strávených dvou hodinách v kině mi nezbývá než konstatovat - Klobouk dolů před Rodinovým dílem (aspoň něco mi to dalo) a už nikdy víc tenhle film. (07.12.2017)

Problémem tohoto filmu je kromě spádu i buď název nebo obsah. Mohlo se to jmenovat Claudel a Rodin. Protože celé se to točí kolem ní, což mi ale nevadilo, však rozumím, že takové pojetí mnoho diváků, zvědavých čistě na tvorbu Augusta, neuspokojí. Film pojednává o období, kdy tvořil Danteho Bránu pekel, tedy roky, v nichž stejně vášnivě, jako svou práci miloval úchvatnou ženu, temperamentní a mimořádně schopnou sochařku a dá se vytušit, že dvě takto výrazné, navíc talentované a bystré osobnosti nemůžou fungovat podle jiného klíče, než: všechno nebo nic. Takže příběh o velké lásce. (13.11.2020)

Tak tento snímok je čisto pre milovníkov umenia, konkrétne v tomto prípade sochárstva. Doillon síce na jednej strane pekne vykreslil vnútorný svet Rodina, ale na druhej strane, pokiaľ k tomuto nemáte vzťah, tak sa doslova unudíte a budete rátať, kedy sa to celé skončí. To bol asi aj môj prípad, aj keď niektoré scény celkom potešili. Celkovo ale pre mňa osobne jedna veľká nuda. 40 % (10.02.2020)