Purpurová růže z Káhiry

Satira na filmový průmysl a důmyslná pocta klasickým filmům dvacátých let? Ale kdeže... Woody naservíroval menu skládající se z příjemné zápletky, otřesně předvídatelného děje a nepříjemných postav. Cecilie je snílek, který svou zasněností skvěle maskuje to, že je velice povrchní. Filmy i muže mění s překvapivou rychlostí a její upejpavost působí kapku falešně. Tom Baxter je tak čistý, milý a usměvavý, že je nesnesitelný. Jeff Daniels nemá pro takovou roli patřičný nadhled a v roli Gila Shepherda je nemastný-neslaný. Pobaví jen záměrně typizované postavy z Purpurové růže, protože chvíle s nimi strávené v kině patří k nejlepším. Na film jsem se těšila, jsem poměrně zklamaná. A nemůžu si nedovolit připomenout Půlnoc v Paříži. Ač se Allenkám tolik nelíbí, snílkovství je v ní vykresleno mnohem lépe. Cecilii byste tak leda strčili do ruky harlekýnku. (18.03.2013)

Typicky katastrofalni Woody. Spatny scenar, uboha rezie, zoufali herci, priserna hudba a predevsim neskutecna nuda. Nejvic me dostava, ze je to oznaceno jako komedie, protoze s vtipnosti to skutecne nema absolutne nic spolecneho. Tohle je presne duvod, proc je Woody Allen vylozene spatny reziser. Btw, tahle zajimavost je velmi smutna: "Viggo Mortensen řekl, že byl velmi pyšný na to, že měl ve filmu malou roli, protože si zrovna procházel těžkým obdobím. Když poté vzal na film do kina celou svou rodinu, tak byl velmi zklamaný, protože zjistil, že všechny scény, ve kterých se objevil, byly vystřiženy." 2/10 (24.04.2010)

Nebudem si navrávať, že sa mi film páčil ako iné allenovky. Nie. Po dlhej dobe som sa síce tešil na inú tvár než na ďalšiu ukecanú postavu z Allenovej zbierky, no očakávaná zmena neprišla vhod. Príbeh je pekný, ale bez skvelých hercov mi to prišlo len ako nejaká televízna sprostosť pre uplakané ženy, ktoré si chcú pripomenúť čo znamená láska úplne naivným spôsobom. Ani tá originálna myšlienka sa v mojich očiach správne neusadila. Zapasovali mi tam akurát prvky komédie. 60%. (13.02.2008)

Na Allenových filmech nejvíc obdivuji jejich různorodost. Ačkoliv jsou všechny tvořeny ze stejného základu, každý je ve výsledku zcela odlišný. Stejně tak Purpurová růže z Káhiry. Krom vtipné romance plné dialogů o lásce, smrti a Bohu nám neúnavný jazzman tentokrát ukuchtil především krásnou poctu zašlé slávě kinematografu. Pryč jsou ty doby, kdy si lidé vážili každého vzniknuvšího filmu, v dnešní společnosti trpící všeobecnou bulimií jenom ta skutečně mimořádná díla nevyvrátíme ihned po zhlédnutí. Purpurová růže nás poklidně starosvětským tempem ukolébá do stavu dokonalé blaženosti, aby ve správný čas přišel zdrcující závěr, tvrdící dost nevybíravým způsobem "Tohle je realita!". Přičemž právě láska k filmu, k fiktivním příběhům je to, co hlavní hrdinku drží po celou dobu nad vodou. A nejen ji. Jde o ten nejjistější druh úniku. 85% (17.11.2005)

Stále mám sice značné mezery, ale skoro se mi zdá, že platí pravidlo "starý Allen, dobrý Allen". Tento snímek skutečně je okouzlující. V jiných rukou by snadno mohl sklouznout a zapadnout mezi ty trapné naivně-romantické příběhy, ale Allen si tohle děťátko náležitě vypiplal a platoničtí milovníci filmových stars si naopak po shlédnutí mohou připadat poněkud hloupě. Tedy alespoň ti, kteří si filmové parametry přenášejí do reálného života. (16.11.2013)