Kam, pánové, kam jdete?

Jedna z nejinteligentnějších skizz předlistopadového režimu, která navíc nepostrádá ani osvobodivý jiskřivý humor. Svobody je v této reflexi nadmíru a je to pro mne o to pozoruhodnější, že tento Kachyňův film mi doposud unikal. Heřmánek a zejména Valentová jsou skutečně pozoruhodní. A ten sociologický vzorek společnosti osmdesátých let rovněž. Zbývá jen dotaz, čeho že jsme se to vlastně dočkali dnes. Při tomto pomyšlení ten smích už není tak jiskřivý. (30.12.2022)

Heřmánek je ďábel. Rozhněvaný ne-už-tak-mladý muž a architekt, kterému se to nějak začíná bortit a který se bez tréninku, zato v obleku a polobotkách vydá na ozdravný stokilometrový pochod. Několikrát to chce vzdát, ale vždycky se na osudovou cestu, během které bude mít čas nechat si projít hlavou pár věcí, vrátí. Z ješitnosti, z trucu, ze vzteku, proto, že není co ztratit. Jeho proměna ve zmáčenou, potrhanou, na opuchlých nohách se potácející trosku (což mu však nebrání v tom, aby se na posedu sápal po mladé kolegyni a jejím bobru) je téměř existenciálním zážitkem. Z celkově skvělé pěší road-movie tematizující krizi středního věku i dobový marasmus vyčnívají výkony Heřmánka a Vlacha, bitka na poli, demolice kanclu, mimózní scéna s Gerendášem a v neposlední řadě hudební rámec v podobě nářezu „Co s tím sklem“. (03.11.2012)

Na rok 1987 dosti odvážný Kachyňův film se pouští do opatrné kritiky poměrů tehdejší slepé mašinerie socialistického státu, která brání v rozletu svého povolání kde koho, a tedy i mladé architekty toužící vytvořit něco životu přijatelnějšího než všudepřítomné šedé škatule betonových "králíkáren" pro lidi. K tomu špetka odvážných erotických scén, špetka humorného nadhledu, slušná dávka metafory a vzniká výborný snímek naplněný komediálně hořkou příchutí. Prostě něco, jako když si uvaříte "Heřmánkový" čaj, dosti silný, a neosladíte si jej. A dodám, že Kachyňovy filmové snímky jsou a budou pro mě vždy velkým diváckým zážitkem. (05.02.2012)

Rozbít sklo! Karel Heřmánek na vyčerpávajícím útěku od manželky, která ho nechápe, od práce, která jej už nenaplňuje a od života, který mu zatím nic velkého nenabídl. Kachyňův film je vynikající kritickou reflexí společenského klimatu druhé poloviny osmdesátých let, kdy se pod tíhou gorbačovské perestrojky hroutil nejen (ne)reálný socialismus, ale prostřednictvím dálkového pochodu také mýtus o krizi středního věku. (16.06.2017)

Slabší film mistra Kachyni. Je zvláštní, jak často filmový tvůrci viděli v Karlu Heřmánkovi proutníka, kterému neodolá žádná žena. Tentokrát se vydal na dálkový pochod se svými kolegy z práce a právě trampoty, kterého ho během vysilujícího šlapání kilometrů potkají jsou náplní filmu, který působí jakoby chtěl být velmi originální, ale přes lepší průměr ho nic nevytáhne. Stereotypní pochod je zpestřen sváděním dívky jeho kolegy a tam bych viděl jistou šanci z filmu si něco zapamatovat, zvláště pokud jste příznivci "bobra" Mirky Pleštilové, ale jako celek to v paměti moc neutkví. Heřmánek a spol jsou tradičně dobří, námět originální, ale zase o nic extra se z pohledu diváckého zážitku nejedná. Vlna podobně laděných snímků ve kterých hrají ústřední roli čtyřicátníci zmítaní krizí středního věku a zvýšeným sexuálním apetitem je asi z filmového pohledu nenávratně pryč a do osmdesátých let zapadá více než spolehlivě. Jenže to všechno odnesl čas. 50% (19.07.2012)