• Willy Kufalt
    ***

    (2x) "Co s tím sklem? Rozbít!" České pěší road movie s Karlem Heřmánkem, navenek bláznivá, uvnitř lehce depresivní tragikomedie. Víc než samotný film mi přijde divný fakt, že do filmu takového filmu se pustil Karel Kachyňa. Už jenom to rámcování s (mimochodem skvělou) rockovou vypalovačkou od skupiny Tango! Rok po skvělé Smrti krásných srnců rovněž s Heřmánkem je tohle docela silný úlet, téměř zmizela klasická "kachyňovská" poetika, zůstalo jen to jeho typické vizuální prolínaní barevných a černobílých scén. Jako předvedení absolutního úniku od zavedeného stereotypu v rámci Kachyňovy tvorby i v rámci příběhu (tedy i doby) zajímavé. Dlouhá pěší túra několika lidí v krizovém středním věku a ,,kolem dokola svět, může-li se světem ještě nazývat." Občas jsou přítomné kritické pohledy na hroutící se socialismus ve "vzpomínkových" šedivých flashbacích a pak bláznivé senzace se vším všudy jako například běh přes fiktívni překážky nebo velkolepé rozbíjení skla v kanceláři s ředitelem v podání Oldřicha Vlacha. Přes to kladné přijetí svérazného stylu u mě jako celek film vyvolával místy spíš rozporuplné pocity. Možná to bude tím střídáním hlavní linky s retrospektivami v úplně jiném stylu a taky mi přišlo škoda useknutého závěru bez dokončení rozjeté túry po 85. kilometru. 60%(14.6.2017)

  • Chřástal
    *****

    Heřmánek je ďábel. Rozhněvaný ne-už-tak-mladý muž a architekt, kterému se to nějak začíná bortit a který se bez tréninku, zato v obleku a polobotkách vydá na ozdravný stokilometrový pochod. Několikrát to chce vzdát, ale vždycky se na osudovou cestu, během které bude mít čas nechat si projít hlavou pár věcí, vrátí. Z ješitnosti, z trucu, ze vzteku, proto, že není co ztratit. Jeho proměna ve zmáčenou, potrhanou, na opuchlých nohách se potácející trosku (což mu však nebrání v tom, aby se na posedu sápal po mladé kolegyni a jejím bobru) je téměř existenciálním zážitkem. Z celkově skvělé pěší road-movie tematizující krizi středního věku i dobový marasmus vyčnívají výkony Heřmánka a Vlacha, bitka na poli, demolice kanclu, mimózní scéna s Gerendášem a v neposlední řadě hudební rámec v podobě nářezu „Co s tím sklem“.(3.11.2012)

  • Šandík
    ****

    Další pozapomenutý a podhodnocený filmový opus Karla Kachyni. Vysloveně dobová a pro ty, kteří nezažili socialistickou všednodennost, nepochybně naprosto nepřenosná společenskopolitická témata, se ve filmu mísí s univerzálními postřehy o krizi středního věku. Obojí podáno s neuvěřitelnou přesvědčivostí a hereckou bravurou. U Kachyni samozřejmě nepřekvapí zájem o psychologii postav, kultivovaná a naprosto profesionální režie i výborná kamera. Milovníka progresivního jazzu určitě potěší hudební doprovod, který, pokud to přímo nejsou nahrávky Milese Davise, jej rozhodně skvěle cituje. Heřmánek zazářil už v Kachyňově Dobrém světlu, takže nepřekvapí, jak přesně a přesvědčivě svou rozervanou postavu pojal i zde. Z pohledu dnešních diváků by bylo možná lepší, kdyby se film méně věnoval oné "blbé době" a víc té už zmíněné univerzální "krizi středního věku". Jako dobová reflexe, a to na svou dobu až neuvěřitelně otevřená a kritická, to ovšem funguje také bezchybně. Chtělo by se říct, že možná lepe než leckterý polistopadový opus, který si z reálného socialismu "odvážně" střílel z "bezpečné vzdálenosti" svobodných devadesátých let... Celkový dojem: 80%(30.9.2012)

  • kingik
    ***

    Slabší film mistra Kachyni. Je zvláštní, jak často filmový tvůrci viděli v Karlu Heřmánkovi proutníka, kterému neodolá žádná žena. Tentokrát se vydal na dálkový pochod se svými kolegy z práce a právě trampoty, kterého ho během vysilujícího šlapání kilometrů potkají jsou náplní filmu, který působí jakoby chtěl být velmi originální, ale přes lepší průměr ho nic nevytáhne. Stereotypní pochod je zpestřen sváděním dívky jeho kolegy a tam bych viděl jistou šanci z filmu si něco zapamatovat, zvláště pokud jste příznivci "bobra" Mirky Pleštilové, ale jako celek to v paměti moc neutkví. Heřmánek a spol jsou tradičně dobří, námět originální, ale zase o nic extra se z pohledu diváckého zážitku nejedná. Vlna podobně laděných snímků ve kterých hrají ústřední roli čtyřicátníci zmítaní krizí středního věku a zvýšeným sexuálním apetitem je asi z filmového pohledu nenávratně pryč a do osmdesátých let zapadá více než spolehlivě. Jenže to všechno odnesl čas. 50%(19.7.2012)

  • mupimup
    *****

    Citlivý a s humorným nadhledem vyprávěný příběh krize středního věku jednoho obyčejného architekta „za vrcholem sil“, excelentně ztvárněného Karlem Heřmánkem, která kulminuje během 100km pochodu na nějž se vykolejený hlavní hrdina vydává v lakýrkách a s aktovkou. S fyzickou krizí během pochodu se vynořuje i jeho krize existenční, pracovní a rodinná a z pochodu, ke kterému se hlavní hrdina dostal jako slepý k houslím, se postupně stává iniciátor jeho vzdoru proti životním okolnostem, které ho semlely. Přestože je konec otevřený, problémy nevyřešené a hlavní hrdina klopýtá na osmdesátém kilometru, zůstává v divákovi hřejivá naděje, že ona katarze, kterou během pochodu prošel, povede k dobrému konci. Pro mě spolu s Krávou nejlepší film Karla Kachyni.(13.2.2012)

  • - Na začátku filmu hraje skupina Tango píseň „Co s tím sklem?“. Ve filmu zazní hned dvakrát. (M.B)

  • - Ve filmu je také slyšet a vidět videoklip Jiřího Korna „Karel nese asi čaj“. (M.B)

  • - Účastníci pochodu procházeli přes hráz Slapské přehrady či vápencovým lomem v Radotíně. (Zdroj: filmovamista.cz) (rakovnik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace