Kráva

Mam velmi rád filmy Karla Kachyňi a tenhle patří k jeho nejlepším v pozdním období jeho tvorby. Radek Holub zatím ve své nejlepší roli. Alena Mihulová je zde ještě v plné formě. Zajímavě udělaná úvodní nostalgická atmosféra, která člověku otevírá děj. Kráva je zde vyobrazena jako symbol štěstí a „bránou k lepšímu životu“. Štěstí, které je pomíjivé a člověka může kdykoliv opustit. Kachyňa realizoval scénář, který vznikl podle předlohy Jana Procházky v roce 1994. Ten "v šuplíku" objevila jeho žena a představitelka Rózy Alena Mihulová, které se scénář velmi líbil, a přesvědčila ho k realizaci. Film dokresluje vizuelně příjemné a zároveň drsné prostředí ve Vysockém kraji (o vedlejší role se často starají ochotníci z tamního divadla) a atmosféricky dobarvuje hudba Petra Hapky, který později komponoval hudbu i pro další Kachyňovi snímky.   (23.05.2007)

Kachyňove filmy mám rád a pohľad do jeho filmografie dokazuje, že mám aj prečo. Krava napriek nie práve príťažlivému názvu ma zaujala od začiatku. Otrocká práca zaisťujúca najnutnejšie prežitie našich praprapredkov je v krásnom a drsnom prostredí stvárňovaná málo známymi hercami, ktorí hrali ako o život. Spolu so zaujímavým príbehom a štandardne krásnou hudbou Petra Hapku vzniklo dielo, ktoré ani zďaleka nie je len o túžbe po vlastníctve kravy, ako symbole o niečo lepšieho života, ale aj o vzdialenosti, ktorú sme aspoň v materiálnej oblasti urazili za niekoľko generácií. (01.03.2010)

Kachyňa věděl jako málokdo, kterak vytěžit z minima maximálně kvalitní film. Ne že bych tímto nějak shazoval například Hapkovu hudbu, která je mimochodem ozdobou vyprávění, ale odvyprávět děj tak chudý na rekvizity, zvraty nebo vedlejší postavy s tak objemnou poetičností a atmosférou, to si žádá kumšt v takovém Hollywoodu takřka nevídaný. Opravdu silných emocionálních chvil zde sice tolik nenajdeme, ale ódu na obrazovou krásu a čistotu pěje Kráva skoro v každém záběru, stejně jako Holub s Mihulovou na prosté a přirozené herectví... (19.09.2016)

Příběh z doby, kdy se na horských samotách dřelo od okamžiku, kdy jste vstali z postele až do doby než jste do ní večer, či v noci zase vlezli. Chodilo se pěšky, obdělávala se malá políčka, staralo se o dobytek, chodilo se tvrdě vydělávat, aby se mohli pořídit základní věci potřebné k životu. Konzumní společnost v těch místech ještě nebyla a když bylo potřeba všichni přiložili ruku k dílu. Hlavní postava příběhu Adam (Radek Holub) je prosťáček, kterého vychovávala promiskuitní matka (Valerie Zawadská) a s tímto schizmatem se dlouho nebyl schopen vyrovnat a stáhl se sám do sebe. Nakonec ho uhnala Róza (půvabná Alena Mihulová), ale když poznala jaká je to dřina, tak chvíli dělala problémy. Ironií osudu bylo, že kdykoliv se rozhosl prodat krávu, aby měl na léky pro své nejbližší, tak ti nejbližší umřeli. Další zajímavé role: žárlivý řezník (Antonín Molčík), dr. Vejsada (Zdeněk Dušek), četník (František Peterka) a Anežka (Alice Dvořáková), která nakonec vystřídala Rózu. Drsný život, který v současné době už skoro nikdo není schopen žít, protože nastoupila doba spotřební a celková globalizace, která vlastní život odsunula do kouta. (19.08.2010)

Začátek Krávy je hrozně zdlouhavý. Celý příběh je obyčejný, rutinní a zkrátka co možná nejsmutnější a nejbeznadějnější. Neměl jsem z něj pocit autentičnosti. Jednak kvůli hudbě, tak kvůli celkovému dojmu umělosti, tak kvůli opětovnému užívání snových částí Karla Kachyni, které mi už zevšedněly. Ke konci přesto Kráva poměrně zaujme. Vadilo mi ale nejvíc něco jiného. Nejbeznadějnějším prvkem filmu jsou postavy. Já vím, že vykreslit jakousi vesnickou demenci bylo záměrem, když však přeji všem postavám co nejbrzčí smrt, je něco špatně. Buď se mnou, nebo s filmem. Nebo obojí. Obzvláště dvě hlavní postavy jednají naprosto zmatkovitě, debilně, pokaždé jinak, jsou dokonale vygumované, mají tupý pohled a nemají ani špetku sympatičnosti. Nemám nic proti filmům s dementy. V momentě, kdy ale ve filmu chybí jakýsi objektivizující hlas, který by upozorňoval, že toto je dement a autor to ví, v momentě, kdy ve filmu chybí kdokoliv, ke komu bych se mohl upnout jako k ostrůvku inteligence a rozumu, pak takové dílo bezchybně funguje jako frustrační nástroj plný beznaděje. Vůbec se mi ale nebude líbit. (19.12.2011)