Kráva

Karel Kachyňa a a Alena MIhulová, to v té době prostě dávalo smysl. Kráva je výborné dobové drama, které nabízí perfektní příběh, melancholickou náladu a herecké výkony, na které jen tak nezapomenete. Na rok 1992 jednoznačně film, který si zaslouží pozornost všech, kteří ocení kvalitní český kousek. (22.10.2020)

Kravská dávka deprese rovnou do žíly. Nemůžu říct, že by mě snímek dokázal atmosférou přenést na začátek minulého století, ale mohu s jistotou prohlásit, že i když jsou všichni naši politici zlodějští čuráci, které bych si přál vidět veřejně mučit, tak člověk musí přeci jen říct, že se v současnosti nemá zase tak špatně. Nebyl jsem okouzlen hereckými výkony, ba dokonce mi Radek Holub připadal velmi špatný a velmi těžko uvěřitelný. Co mě ovšem docela dost zasáhlo byl samotný příběh. Netuším, zda takhle dobrá byla už samotná předloha, ale způsob, jakým ji přenesl na plátno Kachyňa byl skvělý. Velice silný snímek, který nám dokonale připomíná, že tomu není zase tak dávno, kdy věci, které dnes považujeme za samozřejmé, samozřejmé nebyly. A že se musel člověk kurevsky nadřít, aby dosáhl alespoň uspokojivého životního standardu. Tento snímek mi nějakou dobu bude jistě otravovat mysl. Na 90. léta až nečekaně dobré. [79 %] (11.11.2020)

Karel Kachyňa má môj rešpekt. Považujem ho za jedného z najlepších českých režisérov. Natočil mnoho snímkov, ktoré si rád zvyknem i opakovane pozrieť. Najradšej mám jeho film "Ucho". To je Kachyňov majstrovsky vybrúsený diamant. V poradí druhý titul, ktorým ma pohladil po mojej diváckej duši je snímok "Krava", ktorý natočil v roku 1992. Príbeh lásky podivného muža a jeho svojráznej ženy, ktorý sa odohráva na odľahlej horskej samote, ma silne oslovil svojou drsnou poetickosťou a surovou naturálnosťou. Je to skvelá, nevšedná vzťahová dráma. Hlavné úlohy ústrednej dvojice bravúrnym spôsobom stvárnili Radek Holub a Alena Mihulová. **** (24.08.2020)

Dřina. Jen pot a nekonečná dřina... A jeden skromný sen uprostřed krásných kopců (tam si tak vyrazit na víkend, „vyčistit si hlavu“ a zrelaxovat, že?) Jako nůše plná kamení těžký příběh, ze kterého se mi sevřelo srdce. Taky jsem míval své sny, ale už mi se mi zdají nedostupné (dokonce jsem kdysi měl i chalupu na horách, na nádherném místě, ale už nemám). Občas si nepřipadám příliš šťastný. A to mi ještě stále zůstal majetek, za který by bylo celé stádo krav! A Róze a Adamovi by přitom ke štěstí stačila jedna jediná... Tenhle majstrštyk Karla Kachyni mě přinutil k zamyšlení. Děkuji mu za to. (19.09.2013)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Adam je tak trochu zvláštní mladík. Žije v Krkonoších na něčem, čemu se o pár desítek let později začne říkat "sjezdovka," se svou umírající maminkou, které nosí morfium od místního felčara aby mírnil její utrpení. Jako každý den se vrátí utahaný z putování po horských hřebenech, nalije morfium do hrníčku a pak zjistí tu strašnou pravdu. Maminka už není. Adama posednou příšerné flashbacky z minulosti, které nám ukážou, že má fóbii ze rtěnek, prožil si pád z útesu a byl na svou maminku poměrně fixován. Za pár minut se s její smrtí naštěstí celkem srovná a k divákově smůle tak ani neučiní pozřetím morfia, což by se fakt nabízelo. Po nějaké době za Adamem přijde nezvaný host v podobě děvy jménem Alena a ačkoliv jí dost energicky dává najevo, že jí ve svém osamělém království nechce, Alena se nedá a v příšerném zápasu na hranici života a smrti mu "nechtěně" ukáže ňadra. Adama posedne zvířecí touha, přesně takováhle (i když o dost větší) totiž vídal u své maminky, a prostopášnice Aleny se zmocní ve stodole. A náhle je vše dobré. Alena a Adam spolu začnou žít, film plyne svým zajímavým tempem a eskaluje do mnoho ne příliš dobrých událostí. (08.12.2017)