Čtverec

Nedivím se, že mi Čtverec doporučil jeden známý galerista. Je to film o umění, jeho hranicích, co je korektní, co už ne, kam sahají hranice přípustnosti a akceptace. Na hyperkorektnost možná Švédsko nyní skomírá a neví si moc rady, přestože má vládu opřenou o tvrdou pravici. Oceňuji originální nápady (výstavy, umělecké perfmormance, opice v bytě...). (13.05.2023)

Hmm, tak jsem si potvrdil, že nejen Baz Luhrmann, ale ani Ruben Östlund zřejmě nebude režisérem pro mě. Ono to až takové překvapení není, vzhledem k tomu, jak přeceňovaný a přes slibný úvod max. průměrný mi připadal Trojúhelník smutku. Dal jsem šanci ale dalšímu filmu, taky s řadou ocenění, ale zároveň již menším hypem... a byť jsem v prvních minutách podlehl dojmu zajímavého filmu, následně pro mě začal silně rozmělňovat v přehnaně dlouhé stopáži, jíž si snímek nedokáže obhájit. Celistvějšího děje je zde minimum, o nějaké podmanivější atmosféře nebo (údajné) komedii moc mluvit nelze a scény s krátkou podnětnou myšlenkou jsem vnímal tak v poměru 1:7 k nesourodému zbytku s množstvím pocitově nudné vaty, prázdného tláchání a otravného snobství. Nevím, nakolik šlo o záměr, ale herec v hlavní roli (Claes Bang) mě unudil nejpozději totálně nezáživně podaným projevem u vstupu do muzea... a takto odosobněně, jako jeho projev, na mě působila většina filmu. U hádky nad vyhazováním kondomu do koše jsem měl chuť odpadovat, ale pak to aspoň vyváželo pár myšlenek, k nimiž Östlund klikatými stezkami dojde, i přestože mnohé z oněch krátkých úvah jsou mi již na druhý den ukradeny. Možná i proto, že k úvaze nad tím, zda i extrémní úlety typu jedné bílé bodky na černém plátně mohou být považovány za umění, jsem také dospěl dávněji v jedné cvičné školní eseji. A nemusel jsem ani vidět tento film, o němž taky lze vést úvahy nad tím, nakolik si na velké umění do jisté míry rovněž nehraje, když uprostřed té dlouhé prázdnoty – snad aby se neřeklo! – vypustí i pár pozornosti hodných podnětů. Forma a obsah se zde až rafinovaně propojují, problém však je, že mě Čtverec tak z 75% stopáže příliš nebavilo sledovat. Děsivé trikové YT video s vybuchující holčičkou coby ukázka jednoho z extrémů mi ale snad zůstane v paměti, stejně jako hodně zajímavá zastávka nad tím, který směr u vstupu ze dvou možností ohledně důvěřování lidem si zvolíme... aneb na závěr zmínka dvou scén, které mě z těch 150 minut více zasáhly. [45%] (10.08.2024)

Kto má rád interpretačne otvorené filmy, kde každý záber môže mať komplikovaný metaforický význam, alebo vôbec žiadny, ten si príde na svoje. Štvorec je tak akosi menej ucelenejší ako komorná hra so štyrmi postavami vo Vyššej moci, zato ide o úplne odlišný film, čo je myslím v prípade dvoch nasledujúcich filmov jedného výrazného autora minimálne chvályhodné. Ak položíme ľubovoľný predmet bez umeleckej hodnoty do vitríny v múzeu, stane sa umeleckým dielom? Ak prídeme s filmom na festival, stáva sa z neho umenie? Prvá otázka je z filmu, druhá napadla iba mňa. Povinnosť pre milovníkov konceptuálneho umenia. (07.10.2017)

Pecka!! Vědu bych v tom moc nehledal. Jsou to takové moderní "Maléry pana účetního", jen prostě v moderním super-korektním světě. Kde hlavní hrdina Christian zažívá sled šílených událostí s šílenými lidmi. Je to film plný odporných pokryteckých zmrdů, ohavné upjatosti, ze které mi je na blití. Je to psychologicky silně nátlakovej film, kdy jsem si kolikrát z těch situací rval vlasy a nevěděl sem jestli se smát, nebo rozkopat monitor. Neustálé rušivé elementy a detaily, které jsou v očích normálního člověka sprostou drzostí, se ve filmu musí se zaťatými pěstmi "v klidu" přecházet. Já zastávám názor, že "Lepší je jedna dobře mířená rána, než dlouhý vysvětlování." Razili to i naši učitelé na základce a jsem jim za to i vděčný. Maličký příklad je třeba přítomnost řvoucího mimina na firemním jednání. Ano dnes jsme hrozně dog friendly, mimi friendly, všechno friendly a přitom jsme v neustálém tlaku a stresu, máme z toho deprese, úzkosti, mindráky, žereme prášky na nervy atd. Parádní kritika dnešní Evropy!! A jako top vsuvka je extrémní performance ruského mistra na firemním banketu, to jsem šel fakt do kolen ... :-D Bravo!! (06.09.2020)

Přijde mi to až mystický. Zrovna dnes má premiéru film Pepa, kde se hlavnímu hrdinovi - zpuchřélýmu volovi v podání Michala Suchánka- dějí různá “příkoří”. Bakalářský hovadiny, typický pro (nejen) malej čecháčkovskej, přízemní film. A pak uvidíte Čtverec a najednou zjistíte, jak může být de facto totožný téma ztvárněný naprosto, ale naprosto odlišně. Asi milionkrát rafinovaněji a miliardakrát nápaditěji. Odpovědi nedostáváte, ale sami si je máte šanci vytvořit a zformulovat. Ta jedna chybějící hvězda padla za oběť tomu, že jsem v téhle disciplíně ne úplně obstál. Některý věci jsem si vysvětlit nedokázal (rozplizlá linka s novinářkou Anne-např.). Režijní přístup byl ale neotřelý, odvážný a bravurní, nemalou odvahu prokázala i produkce. Bláznů, kteří dokážou ocenit filmy podobné Čtverci, po světě moc neběhá. To takovej Pepa se o sebe bát nemusí. A čím blbejší bude, tím to pro něj bude lepší. Jsem hroznej skeptik, já vím. Hrozně rád bych se mýlil. Leč... (31.03.2018)