poster

Čtverec

  • Švédsko

    The Square

  • Německo

    The Square

  • Francie

    The Square

  • Dánsko

    The Square

  • anglický

    The Square

  • Slovensko

    Štvorec

Drama / Komedie

Švédsko / Německo / Francie / Dánsko, 2017, 142 min

Režie:

Ruben Östlund

Scénář:

Ruben Östlund

Kamera:

Fredrik Wenzel
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marigold
    ***

    Film přetékající významy a podněty k zamyšlení - od komické postavy liberála a egoisty, přes satirický obraz institucionalizovaného umění až po širokou metaforu společnosti zmítané mezi sobectvím a altruismem. Co je Östlundova síla je ale i jeho slabost. Narozdíl od uceleného konceptu Hry a soustředěné vztahové studie Vyšší moc ve Čtverci Švéd těká, hledá přesný timing scén i zneklidňující moment, kdy se díky jejich trvání láme význam. Má to pár skvělých momentů, ale jako 142 minut dlouhý film to funguje spíš jako pásmo k polemice a reflexi. Takže důležité téma, které hledá optimální filmový tvar. Jako Zlatá palma - zajímavá, ne úplně konvenční volba. Cením si zápas, který jsem s tím svedl. Ale předchozí dva Rubenovy filmy mám výš.(29.5.2017)

  • JitkaCardova
    *****

    Kdepak, nevěřte rozmělňovačům a mlžičům, tohle je velice přesně natočený, přímočarý a vyybroušený film, nepříjemně a sžíravě ostře a mrazivě ironicky, až cynicky komunikující velice jednoduché sdělení - leží mu v žaludku konkrétní rys naprosté většiny lidí v dnešní společnosti: ztráta lidských instinktů, intuice, orientace, vlastního smyslu, sebeúcty. Předvádí zamlženost, mřenkovitost dezorientovaných, spících panen, každodenní roztěkanost, absenci sebereflexe a jistoty vědomí lidí o základních hodnotách, o tom, kým jsou a co mají správně a včas v každé své situaci udělat - komunikuje základní ztrátu orientace lidí pohybujících se "postmoderní" dobou od úkolu k úkolu, od směrnice k směrnici, od jedné zdánlivě banální, nalinkované situace do druhé, bez základních instinktů o tom, proč to přesně dělají, co je správné a jak je nutné se zachovat, aby si sami sebe aktivně a jasnozřivě zachovali, namísto toho se ztrácejících v plytkosti, nezřetelnosti, zamlženém povědomí. A zvláště ti, kdo vypdají jako nejúspěšnější profesionálové. Jakmile jsou konfrontováni s otázkou po povaze té či oné situace, důvodů svého chování v ní a smyslu, jaký v tom nalézají, znejistí, zaskočeni, nerozumějí, klopí oči, ošívají se. Film předvádí, že lidé už nechápou svůj svět, že zapomněli pravý smysl svého konání v něm a fungují ze zástupných a pltkých důvodů. A ironicky trefně komunikuje i rozmazanou, individuální hranici, za níž lze chování takto neporozumivých lidí považovat za amorální, ubližující, patologické, neúnosné, zlé - a takto fim ohledává i okoralost a ztrátu citlivosti a dobrých instinktů i u diváků - co jim ještě bude na chování postav k sobě navzájem připadat normální, co běžně omluvitelné, blízké, co je bude iritovat, co odmítnou jako nepřípustné? Diváci galerie i diváci filmu. Kolik pohledu na nelidskosti snesou, než se v nich probudí lidskost a oni zasáhnou, zachovají se správně, změní situaci? Zachrání špinavou plačící holčičku, obdarují bezdomovce, odpoví na zoufalé volání HELP!? Protože to tak cítí? Nebo - film je místy zcela cynický, protože se to hodí sobecky jim, aby se zbavili jiného pálení? Kámen úrazu je ale především v tom, že stejně jako postavy filmu ani diváci nejsou zhusta schopni přesně určit, co je tak pálí na scénách, na chování postav, na filmu samotném. Protože se s postavami - dlouho zdánlivě poměrně sympatickými a přitažlivými - jsou hezcí, pracují v oblasti umění, mají moc - a jejich situacemi dovedou ztotožnit. A potom znejistí, když přituhuje, a ošívají se spolu s hrdiny, a spolu s nimi vlastně tak úplně nechápou proč, jen se z té tísnivosti chtějí vymanit. A jak vidno z četných reakcí i tu - mnozí budou vinit i sám film, že není dotažený, že je nejasný, "interpretačně otevřený" - ale ne, je to film, který ve všech ohledech nedotaženost předvádí - pasivní odevzdanost lidí, kteří ztratili přirozený instinkt k lidskosti - skoro všech dnešních lidí kolem nás. ***** Bonus: film má výbornou (vtipnou) kameru (např. nedůležitost novinářky, která přišla dělat rozhovor s uměleckým šéfem galerie, je jemně naznačena uříznutou hlavou, která není v první chvíli ani v záběru) a naprosto skvělý zvuk.(17.10.2017)

  • WillBlake
    *****

    Östlund toho má hodně na srdci, důsledkem čehož možná (stejně jako divák) ztrácí chvílemi pozornost, přesto za mě i napotřetí sociálně naprosto exceluje. Square je provokativní, inteligentní film, který je možná zajímavější pro to, o čem všem vypovídá, než pro výsledný zážitek z něj (sic), ale já si tuhle sviňskou sondu do švédské společnosti opřenou o vyhrocené umělecké manýry, režijní naschvály a nemálo geniálních scén (díky nichž je to pořád Film a ne jen jakási úvaha) vyžral moc rád. Östlund je velký frajer a tady se naplno urval z řetězu, se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. Celkem se těším, až si na Square zajde do kina moje bába, studující interaktivní média, a společně ho vykucháme.(16.10.2017)

  • Pevek2
    ***

    Nepochybne je to skvele zahrany, skvele nasviceny, skvele natoceny. A ma to vnitrni podmanivost, kvuli ktere bych to docela rad videl znovu. Ale... Ostlund me neskutecne irituje tim, jak funguje jeho fikcni svet. Uz v podstate prvni klicova scena, ve ktere je postava okradena, protoze se nekoho zastala. Nebo manipulativni zamer s ditetem na ruce muze pri porade. Anebo laciny humor na tema moderniho umeni. Z toho vseho by meli radost lidi jako Klaus, Jakl, Hajek, Robejsek a dalsi a mozna proto me to tak popuzuje. A uz vubec nemluvim o primitivnim pouziti "Ave, Maria". Rika se, ze velke filmy jsou stejne jako jejich vrcholna scena. Tady to plati take, i kdyz ta scena je pritazena a vlastne je to jen schvalnost. Problem u toho Ostlunda ale je v tom, ze to je tak vlastne vzdycky, ale zaroven tam vzdycky neco je, proc se to neda odmitnout.(3.10.2017)

  • Anderton
    ****

    Kto má rád interpretačne otvorené filmy, kde každý záber môže mať komplikovaný metaforický význam, alebo vôbec žiadny, ten si príde na svoje. Štvorec je tak akosi menej ucelenejší ako komorná hra so štyrmi postavami vo Vyššej moci, zato ide o úplne odlišný film, čo je myslím v prípade dvoch nasledujúcich filmov jedného výrazného autora minimálne chvályhodné. Ak položíme ľubovoľný predmet bez umeleckej hodnoty do vitríny v múzeu, stane sa umeleckým dielom? Ak prídeme s filmom na festival, stáva sa z neho umenie? Prvá otázka je z filmu, druhá napadla iba mňa. Povinnosť pre milovníkov konceptuálneho umenia.(7.10.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace