Najal jsem si vraha

Absurdní. Slovo, kterým lze tento subtilně působící filmeček nejsnázeji popsat. V dalším sledu dalo by se dodat výrazy jako nemluvný, úsporný, ale také nudný a těžkopádný. Na několik výborně vypointovaných scén tu připadá hodně hluchých. Pokud si dobře pamatuji, tak třeba první tóny hudby zazněly až s hospodským vystoupením Joea Strummera (The Clash) a to už byl snímek určitě za polovinou. Nevím také, jestli to byl záměr, ale film vyznívá daleko starší, než ve skutečnosti je. S přibývajícími minutami změnil se při sledování postupně můj nevrlý třes nohou téměř v dupot, což nebývá dobrým znamením ani u artové projekce, kdy člověk obyčejně čeká (jaksi samozřejmě) trochu těžší látku. 50% (22.03.2010)

Asi nikdy nepřestanu obdivovat Kaurismäkiho nezaměnitelný režijní rukopis, který hraje i v tomto snímku prim. Jedná se opět o příběh z prostředí sociálně slabších vrstev s velmi úspornými dialogy a svojským humorem. Nejvíc mě však dostal námět, a to jednak svou jednoduchostí a zároveň jistou originalitou. Když k tomu přičtu ještě báječný hudební podkres a skvělý herecký výkon Jeana-Pierra Léauda v hlavní roli, tak mířím s hodnocením skoro až k metám nejvyšším. (85%) (09.09.2020)

Vynikajúci film, napínavý, pútavý a vo svojich "šťastných náhodách" tragikomický až do úplného záveru..... no práve na tie šťastné náhody vsádza scenár podľa mňa až príliš..... ak je k dosiahnutiu nejakého toho šťastia zapotreby až tak veľa šťastných náhod, tak to ja asi rovno rezignujem a kúpim si 3 metre pevného lana ako Henri na začiatku.... ale ktovie? možno aj mne sa ten hák s povrazom vytrhne zo steny a v bare naproti stretnem krásnu ženu predávajúcu ruže, ktorá mi dá chuť žiť :) ..... veď vlastne nesmrteľnosť nádeje je leitmotívom celého filmu - ak nie rovno celej Kaurismäkiho tvorby .... takže nevešať hlavu :D ..... a stále sa neviem rozhodnúť, či mám Jarmuscha nazvať americkým Kaurismäkim, alebo Kaurismäkiho európskym Jarmuschom. Štýlová bizarnosť, strohá, jednoduchá forma, vizuálne okúzlenie "nízkosociálnymi" štvrťami a predmestiami, spôsob rozprávania príbehu, a v tomto prípade aj výber hudby (+ pre Kaurismäkiho nezvyklá angličtina) - to všetko mi podčiarkuje spriaznenosť týchto dvoch režisérskych "samorastov" (19.01.2011)

-3* Filmy tohoto režiséra můžu a jeho styl mi sedí - absurdní situace, nadhled, minimalismus. I tento obsahuje stejné ingredience a přitom mi přišel jiný, takový neslaný nemastný. Možná z těch evropských herců nevyzařovala stejná energie, na kterou jsem zvyklý od chladných seveřanů. Nebo to bylo na můj vkus přehnaně minimalistické, naivní a předvídatelné? Nevím, ale i to má stačilo, aby to bylo na tři hvězdy :-) [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (11.09.2016)

Já bych rád dal 5*, protože to bylo vtipné a příběh se mi taky líbil, ale to by to muselo být trochu svižnější. Místy to na mě působilo poněkud utahaně. Tak jako tak se Kaurismäkimu povedlo natočit další dost dobrý film, kterému k dokonalosti nechybělo málo. Ten film funguje, líbily se mi už úvodní záběry (třeba ten v jídelně je skvělý), herci tu hrají skvěle, je to i vtipné, díky tomu, jak zde až zábavně ten prvek sebevraždy působí. Kaurismäki mě zatím žádným svým filmem nezklamal, takže společně s Fellinim a Wendersem usiluje o místo v mojí TOPce režisérů. Silné 4* (08.10.2019)