120 BPM

Film má přemrštěnou stopáž a myslel jsem, že éra filmů o AIDS už pominula. Ale BPM (znamená údery za minutu) je krásný film plný dramatu a humoru, lásky a politiky, argumentů a akce. Film zachytil velmi živě naléhavost a turbulence období, ve kterém epidemie AIDS řádila s plnou silou. Film říká, že život je láska, boj a radost být s druhými. Je to filosofická debata. Naděje v temných časech, balancování mezi životem a smrtí. Prázdná hudba a kouzelné taneční psychoscény odpovídá povrchnímu životu hrdinů. Scéna po hodině a padesáti minutách kdy jeden gay vymlaskne druhému umírajícímu na nemocničním lůžku penis mě trochu zaskočila, ale asi je to v téhle komunitě ve Francii běžné. Při sledování filmu 120 BPM si člověk uvědomí, že může soucítit s někým, s kým si myslel, že by dřív nikdy nesoucítil. Film proběhl našimi kiny a loni poměrně nečekaně zvítězil na festivalu v Cannes. Snímek je možná stejně důležitý, jako bylo drama Philadelphia o gayovi umírajícím na AIDS. Elektronickou hudbu, kterou poslouchali hrdinové už poslední dobou nemusím. (04.12.2019)

Strašně silné téma, řešené hodně do hloubky zejména skrze skvělé dialogy. Osobní linie ústředního gay páru je zpracována velmi citlivě, ale přesto mě nezaujala tolik jako sociáně-politická rovina. Některé scény jsou navíc pro hetero muže značně diskomfortní (a to se mi velmi líbí filmy s gay tematikou jako je Zkrocená hora, Bratrstvo apod.). 70 % (09.04.2018)

Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. (13.07.2018)

Možno svojim spôsobom prínosný film, možno potrebný fakt, na ktorý je treba jemne poukázať. Na druhú stranu si nie som istá, či mi viac vadili až príliš hubatí francúzi, debilní protestanti (čo mi osobne príde ako odporný koníček), príliš dlhá stopáž, alebo ma to jednoducho všeobecne nebavilo. V tomto prípade nemôžem povedať, že film je zlý, ale hovorím, že to do konca nevydržím. (12.03.2019)

Film o AIDS z perspektívy HIV-pozitívnych politických aktivistov som ešte nevidela.Nekonečné čakanie na titulky sa mi ale vyplatilo.Film je zaujímavý hneď v niekoľkých aspektoch, predovšetkým čo sa týka hĺbky,do akej sa tvorcovia púšťajú vrámci svižných a siahodlhých dialógov,neberúc pritom ohľad na diváka a jeho trpezlivosť.Jednotlivé postavy spoznávame len povrchne prostredníctvom debát,výraznejší charakter však nadobúdajú len dve a aj to po dosť dlhej dobe.V celej 140 minútovej stopáži niet jediného momentu,ktorý by aspoň čiastočne odľahčil závažnosť danej témy.Tak,ako sa film začína-pálčivou,takmer utopistickou snahou zopár aids-om nainfikovanych intelektuálov zmeniť vo svojej krajine osvetu a informovanosť v súvislosti s chorobou, ktorá ich jedného po druhom zabíja,tak sa vlastne i končí. Ak by som tu mala hodnotiť len konanie či zmýšľanie postáv, tvoriacich akúsi polomilitantnú komunitu nakazených,potom by som musela byť oveľa prísnejšia.V tom sa,myslím,zhodnem s viacerými,ktorí tento film videli.Ja však hodnotím film ako taký,v opačnom prípade by som musela zmeniť päťhviezdičkové hodnotenie nejednému kvalitnému filmu. (24.10.2018)