Stíny v ráji

Ačkoli mám Kaurismäkiho nesmírně rád, Stíny v ráji mi bohužel moc nesedly. Možná to bylo mým momentálním rozpoložením, ale ten film mi přišel hodně depresivní (btw. samotný závěr, ačkoli byl evidentně zamýšlen jako optimistický, mi vlastně taky přišel dost skličující). Dále mi nebyla moc sympatická postava Ilony - moc krásy (ani inteligence) nepobrala, zapaluje si jedno cigáro za druhým (v tom filmu je vůbec neobyčejně zakouřeno, kouří tam naprosto každý a všude, a vlastně i to mi bylo na tom filmu protivné), v jednu chvíli se projeví jako obyčejná zlodějka, k Nikanderovi se zachová dost hnusně, ale když nemá kam jít, tak jí je najednou zase dobrej, a celkově působí strašně pasivně - když ji třeba kamarádka vytáhne na diskotéku, sedí tam jako dřevo, hulí jednu za druhou a znuděně sedí na zadku. To Nikander je skutečný hrdina toho filmu, který se ničeho nezalekne, má stálou práci (i když bohužel společensky odsuzovanou), má pro strach uděláno, neváhá pomoci lidem v nouzi a ochotně vyseká svou milovanou Ilonu z průseru, který si sama natropila. Takže mi ten jejich vztah přišel takový dost asymetrický a asi bych byl radši, kdyby na konci šli od sebe, ale budiž, romantický žánr si samozřejmě žádá své, i když je natolik stylizovaný, jako Stíny v ráji. (Btw. když vezme Nikander Ilonu na první rande do herny binga, odkud ona nasraně odchází se slovy, že to mezi nimi nebude fungovat, nelze si nevzpomenout na Taxikáře, v němž Travis vezme Betsy do pornokina, což se samozřejmě setká s podobným nepochopením - oba jsou ve vztahu k ženám podobně neohrabaní, a v této jejich neotesanosti spatřuji jistý svérázný půvab). No a konečně, ačkoli má ten film jen 76 minut, strašně se mi to vleklo a subjektivně mi to přišlo jako výrazně delší. Vzato kolem a kolem, není to špatný film (např. herecké výkony a soundtrack nemají chybu), a jinému se to může trefit do vkusu mnohem víc, ale u mě to bohužel moc nevyšlo. (30.09.2019)

Stíny v ráji, hned třetí Kaurismäkiho film je snad i jeho nejlepší a nejtypičtější. (Paradoxně jsem ho viděl až jako úplně poslední, ale o to víc jsem si ho vychutnal.) Geniální romance popeláře Mattiho Pellonpää (snad jeho nejlepší role) a pokladní Kati Outinen (její první role u Kaurismäkiho!) v ponurých Helsinkách nemá jedinou chybu. Najdete tu snad úplně všechno z Kaurismäkiho klasického stylu. (16.05.2009)

Kaurismäkiho filmová apoteóza příslušníků dělnické třídy, jejich obyčejných životů a osudů. Opravdoví dělňasové by se možná tímhle filmem mohli cítit dotčení, mohli by mít pocit, že je intoši přehnaně karikují a dělají si z nich šoufky, ale mně (taky dělňasovi) tenhle film přijde moc milý. Kati Outinen a Matti Pellonpää poprvé spolu a nemohlo to dopadnout o mnoho lépe. Nejvíc se mi líbí scéna, ve které sedí otrávená Ilona se svým šéfem ve snobské restauraci, a po chvíli mlčení zádumčivě pronese: "Tak sem nás s Nikanderem nepustili". "A proč jste nezavolali ředitele?" "Kdo, my?" A chvíli nato její a Nikanderova společná jízda popelářským taxíkem do přístavu k sovětskému trajektu do Tallinnu, kterým společně odplouvají vstříc světlým (nepochybně) zítřkům... Severská tragikomická lovestory jak má být. (11.02.2015)

Kaurismäki je stále režisér, ktorý je pre mňa zaujímavý tým ako rozpráva príbeh, to aké postavičky v tých príbehoch vystupujú a tiež že sa snaži vo všednosti nájsť niečo nevšedné. Ale stále mi tam niečo chýba k tomu aby som padol na zadok, alebo si v duchu povedal, že som sa pozeral na super film. Shadows in paradise je malou urban romancou, na ktorú sa veľmi dobre pozerá. Netlačí sa tu na emócie a film sa nevyznačuje ani pôsobivým vizuálom. Ale aj napriek tomu je na ňom niečo strašne zaujímavé. Osobne začínam byť veľký fanúšik Mattiho Pellonpää, ktorého hustý mustache vytvára jednu bizarnú a sympatickú postavičku. Inak príbeh smetiara a predavačky tak ako by som si ho predstavoval. (11.04.2014)

Stejně jako v Dívce ze sirkárny či v Ariel se Aki Kaurismäki zaměřil na periferii. Hlavní hrdinové nejsou hvězdy se zářivými úsměvy, nedočkáme se žádných větších emocí, všechno se děje v duchu umírněnosti, převládá strohost a šeď. Přesto není příběh pouze depresivní, pod odpakdy a špínou se napovrch dostává naděje. (20.09.2017)