• rawen
    *****

    Těžko tento film k něčemu jinému přirovnat - je v tom šeď, šeď, porážka, šeď, ztuhlost, křeč, samota, odevzdanost a malá špetka romantiky, která v tom všem vyčnívá jako klenot. Je to snad tím kontrastem, ale člověk nakonec snad začne i věřit na lásku. Bravo. PS: a komedie to rozhodně není.. 9/10(12.1.2007)

  • poz3n
    ****

    Pro tu esenci přicházejících 90ek, pro tu zvláštní paletu barev Kaurismäkiho obrazu, pro to, že už se takovéhle filmy netočí, pro to všechno má smysl Stíny v ráji vidět a užít si je v kině. Naivita a topornost scénáře, prkenné herectví všech zúčastněných, ale třeba i jistá těžkopádnost střihové skladby, to vše dává základ roztomilé a osobité atmosféře, skrze níž pozoruje svět vyjma Kaurismäkiho snad už jen Jim Jarmusch. 7/10(13.6.2017)

  • Rosana
    ***

    Film, u kterého si můžete být jisti tím, že Kaurismaki skutečně nerad píše dialogy, a proto místo toho nechává hrdiny sedět a kouřit. Předlouhý film o looserech v jejcih looserovském světě, který na vás nejprve nafluše všechnu depresi a konečně až vyjdete z kina, můžete si všimnout, jak je váš svět krásný. Antidepresiva depresivní metodou.(1.8.2011)

  • troufalka
    *****

    Stejně jako v Dívce ze sirkárny či v Ariel se Aki Kaurismäki zaměřil na periferii. Hlavní hrdinové nejsou hvězdy se zářivými úsměvy, nedočkáme se žádných větších emocí, všechno se děje v duchu umírněnosti, převládá strohost a šeď. Přesto není příběh pouze depresivní, pod odpakdy a špínou se napovrch dostává naděje.(20.9.2017)

  • JASON_X
    *****

    Kaurismäkiho filmová apoteóza příslušníků dělnické třídy, jejich obyčejných životů a osudů. Opravdoví dělňasové by se možná tímhle filmem mohli cítit dotčení, mohli by mít pocit, že je intoši přehnaně karikují a dělají si z nich šoufky, ale mně (taky dělňasovi) tenhle film přijde moc milý. Kati Outinen a Matti Pellonpää poprvé spolu a nemohlo to dopadnout o mnoho lépe. Nejvíc se mi líbí scéna, ve které sedí otrávená Ilona se svým šéfem ve snobské restauraci, a po chvíli mlčení zádumčivě pronese: "Tak sem nás s Nikanderem nepustili". "A proč jste nezavolali ředitele?" "Kdo, my?" A chvíli nato její a Nikanderova společná jízda popelářským taxíkem do přístavu k sovětskému trajektu do Tallinnu, kterým společně odplouvají vstříc světlým (nepochybně) zítřkům... Severská tragikomická lovestory jak má být.(11.2.2015)

  • - Film vyhrál v roce 1987 ocenění na Jussi Awards za nejlepší film. (Orvokki)

  • - Filmovalo se ve finských městech Helsinky, Tampere, Turku a Jyväskylä. (Cheeker)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace