The Florida Project

Fascinuje mě, když lidi tomuhle filmu přičítají nějaké pozitivní kouzlo - pro mě to je značně tísnivé řícení se do propasti, bezvýchodné tápání. Scény s dětmi mi přišly skoro jak z postapokalyptického filmu, jako by se procházely troskami civilizace bez naděje a východiska, že jejich život bude někdy jiný. I tady platí, že ta úžasná náladovka moc selhává, když se najednou pokusí moc o něčem být a začne se uchylovat k polopatickým významům - závěrečný běh Disney Landem je hodně dalece tomu, co se mi na tom filmu líbí, vlastně je toho opakem. (10.01.2018)

Dost podobný zážitek jako z Fish Tanku. Když si totiž už po pár úvodních minutách přejete, aby hlavní postavy zahynuly co možná nejbolestivější smrtí, je těžké se jakkoliv s filmem emočně prolnout. Režisér navíc zvolil čistě observační záběrování, kdy hlavní postavy v podstatě nejsou klasickými hlavními postavami filmového vyprávění, ale pouhými náhodnými vzorky společnosti (samozřejmě chápu, proč tento přístup Baker zvolil a zvolil ho s ohledem na téma a zpracování správně), které divák pozoruje. Florida Project je tedy ten druh filmu, kdy naprosto uznávám jeho objektivní kvality, ale subjektivní odpor k hlavním hrdinkám je natolik silný, že mi brání v tom si ten snímek bez zábran po filmové stránce užít. 6/10 (08.03.2018)

The Florida Project je film o třech pizdách. První nespatříte, ale její dědictví je znát na každém kroku v podobě chování starší ze dvou hrdinek snímku. Také ona měla matku, která svou (ne)výchovou předala své hodnoty a styl života dceři, pizdy se totiž recyklují. Dovolím si polemizovat se dvěma názory, které v komentářích často zaznívají. Nejde o příběh lidí ze dna americké společnosti. Obyvatelé laciných hotýlků z okolí Las Vegas mají sice k prosperitě daleko, mohou si ale dovolit pravidelné platby za střechu nad hlavou a nehladoví. Skutečné dno tvoří četní bezdomovci, obyvatelé rozpadávajících se městských ghet a rezervací. Šokující procento Američanů trpí podvýživou, nemá na léky a zaplacení základních služeb. Protagonistky filmu budou s největší pravděpodobností na svém sestupu dále aktivně pracovat a seznámí se se dnem americké společnosti ve stáří, až nepůjde prodávat své tělo opotřebované tabákem, alkoholem a tvrdými drogami. Životní styl a nastavení jim neumožní založit funkční rodinu a opřít se o své partnery a děti. Za druhé: Ty holky vážně necítí zoufalství a beznaděj. Život si užívají jako málokdo. Nelámou si hlavu s budoucností a dovedou být kreativní při obstarávání zdrojů a nemají ani špatné spaní ze svých eskapád. Trpí jejich okolí. Ti, co se musí vyrovnávat s následky jejich činů. Mimochodem, to, co komentující vnímají jako příchod zkázy, je ve skutečnosti jediná jiskřička naděje v tom nekonečném marasmu. Kdo se nechá unést pláčem šestileté holčičky a nevnímá, že pokud je něčí obětí, tak jedině své matky, ten nemá rozum. Sean Baker si zaslouží uznání za výběr hlavních představitelů a bezchybnou práci s neherci. Filmově nejvíc vyčnívá hluboce lidská postava manažera hotelu, který dobře zná své ovečky, ani na okamžik nepodléhá naivitě, ale jedná citlivě a se snahou v rámci možností pomáhat. Tady se Williem Dafoe vytáhl k jednomu z nejpřesvědčivějších výkonů své kariéry. Celkový dojem: 65 %. (04.08.2020)

Asi není každý den chuť sledovat takovýto film. Film o bezútěšném životě bílé spodiny kdesi na Floridě. Den co den je stejný a den co den hledají hlavně děti způsoby, jak se zabavit. Takováto ubytovna alias penzion, no potěš. Hlavně dětské role ve filmu jsou zahrány moc pěkně, malá Brooklynn je opravdový talent. Hodnotím lehce nadprůměrně, protože mi film sedl do nálady. (07.03.2018)

Tvůrci svým hrdinům sakra rozumí a festivaloví diváci se mohou radovat. Dětští představitelé totiž hrají jako o život, chemie mezi nimi funguje náramně. Poklonu si zaslouží i dospělí neherci, kteří divákům rovněž dělají radost. Samotný příběh už tak veselý není. Všichni mluví jak dlaždiči, žijí na pár metrech čtverečních, týden co týden odkládají na nájem, protože v tomhle křiklavém motelu poblíž orlandského Disneylandu vládne pevná (ovšem starostlivá) ruka výborného Willema Defoea. Ač je pohádkový Disney za rohem, realita je úplně někde jinde. Vše se točí okolo nevyzrálé nezaměstnané matky a její energické dcery, které v rutinních cyklech škemrají u cizích lidí o peníze, prodávají kosmetické atrapy, krkají u jídla, čumí na bednu, čvachtají se v bazénu a hlavně nikam nesměřují. Tvůrci vše podrobně a trpělivě mapují, ujíždějí na stereotypu, nikam nespěchají a moc dobře se na to kouká. Přesto ona nedějovost je paradoxně i největší slabinou snímku. Režisér nepotřebuje efektní scény, nepříjemnosti umně obchází – víme, co se děje vedle v pokoji, když se malá dcerka koupe, ale nepodíváme se tam, důsledek dětské nerozvážnosti vidíme pouze z dálky (hustý kouř)... Výsledek přesto nabízí velké množství improvizace, výtečné herecké výkony, intenzivní emoce a (ač vnímaný mnohdy dětskýma očima) příběh, který stojí za to si poslechnout. (30.05.2018)