Máš ji!

Dynamická frat-pack legrace, která chápe, že největší chybu by udělala, kdyby se zpomalila. Vzhledem k příslušnosti k maloměšťácké komedii se sice celou dobu ocitáme v jasných kulisách (svatba, kancly, předměstský domky, nemocnice či golfový hřiště), ale přiznává se alespoň, že postavy jsou v nich ne úplně šťastné, protože se neustále stahují ke svým nezávazným středoškolským letům, ať již nepřerušovanou hrou na babu či slintáním po školních láskách. Nejhřejivějším momentem filmu byla tak jednoznačně plácaná na pohřbu svýho fotra. Jinak v bodech 1) Kdyby to natočil Edgar Wright, byl by to film roku a ploty by padaly jedna radost; 2) Nesnesitelnému frajírkovi Rennerovi bych rád předal babu kapotou auta; 3) Věkový gap mezi ženskými a mužskými herci byl minimalizovanej, ale děvčata na to rozhodně nevypadaj, takže to musí být pro divačky čtyřicátnice snad ještě bolestivější podívaná. 4) Obecně se zde ženské postavy používaj fakt prapodivně, ale to je asi postavený na tom, že v reálném předobrazu žádná kdovíjakou roli neměla. (11.09.2018)

Každý si umí hrát, ale pravé umění spočívá v tom, abychom věděli, kdy máme přestat.. Originální námět ve vysychající studnici žánru přinesl občasné záchvěvy humoru (suché glosy Hannibala Burresse) a také zamyšlení, jestli vzhledem k počtu zpomalených záběrů a holubicím na svatebním obřadu není Jeff Tomsic pseudonymem Johna Woo. Škoda poněkud bezvýznamných rolí ženské sekce (novinářské křoví, šílená manželka, afektovaná Jerryho nastávající), sexuálních narážek a huličských vtipů, které to srážely na úroveň produkce Wayansů i konce, který sice byl lidský, ale nepasoval do dosavadní crazy roviny. Ještě že je nenapadlo, aby si každý květen společně oprášili hru na doktory. To bychom asi u ratingu R nezůstali.. (27.08.2018)

Vzpoury proti věku se dají dělat různým způsobem. Co denně potkávám čtyřicátníky, co na koloběžtičkách s kolečky o velikosti mexického dolaru, do kterých se jim každou chvíli zamotají roztřepené bradky, posunují své lumbersexuální těleso, okořeněné hlavou pakokota, směrem do korporátního kanclu. Předpokládám, že je z toho vyléčí až moment, kdy, jsa okouzleni vlastní výjimečností, přehlédnou schodiště. Nebo biomatky, tahající děti jako šimpanze zavěšené na různých částech těla v batikovaných šátcích. Sice jim fakáně občas vypadne, ale zase to o to více vynikne, když (poté, co obecním rozhlasem svolají maximální počet spoluobčanů, mezi které pak s tajemným úsměvem usednou do tureckého sedu spokojeny, jak velké je dnes publikum) vyjmou vřešťana i mléčný vak, aby obé následně konektovali v procesu, zvaném jimi ,,božské splynutí matky s potomkem", námi pak kojení na veřejnosti. Zmatení diváci si posléze mohou vyslechnout i kázání o škodlivosti očkovacích látek, naopak prospěšnosti čištění čaker, či rozhovor rodičky se sedmiletým kojencem na téma ,,respektuji tvou osobnost, pokud nechceš do školy, budeme tě učit doma co tě bude bavit - já, genderová právnička samouk a tatínek, zakladatel hnutí Sluneční lidé". I babči, co si pod otevřené bérce nazouvají růžové kecky, lze zařadit do skupiny jedinců z antiage odbojových skupin. Varianta hoňka, tedy - hrajeme na honěnou, ať se děje co se děje, franckoberle nefranckoberle, je snad tou nejlepší alternativou. Film jen poněkud zvláštně osciluje mezi poselstvím a pokusy o ztřeštěnou komedii. Což je škoda. (04.09.2018)

,,Hraješ? Nebo jsi starej?'' ---- Přítel mi kdysi řekl, že holky na rozdíl od kluků si zapomněly hrát někdy v osmi letech, poté co odložily panenky. Čím dál více si uvědomuji, že něco na tom bude...a není to jen má manželka nechápající mé zájmy, mé koníčky, mé světy. Smutné na tom je, že klíč od těch světů často od nás ženy mají, ale nikdy jej nepoužijí, zahodí ho nebo vzteky zadupou do země... Ten klíč je jim nabízen nejen aby pochopily, ale aby jim bylo umožněno také žít trochu jinak. A užít si. Samozřejmě jsou vyjímky. Ale většinou znám jen chlapské party kamarádů, protože ženy takové napříč dekádami let nerozbitné společenství vytvořit nezvládnou. Proto se také sem tam nějaká snaží do nějaké takové party dostat. Ví, že je to úplně jiný level než mezi ženskými. A pokud se kvůli ní ta chlapská nerozpadne, má šanci tam vydržet napořád a být plnohodnotným chlapem .-). Ten námět této komedie mi od začátku přišel výborný a i když se chvilkami zvrtávala do nereálna, přesto si to drželo onu myšlenku. Nestat se vážným páprdou, nekoukat co okolí, ale být svůj se svou partou a navzdory okolí zůstat stále klukem, byť už člověk kroutí druhou polovinu života. Někomu vadil vážnější konec, já si naopak myslím, že tam dobře sednul. Celá ta parta byla typově velmi skvěle zvolena a i když jsem se u toho nezajíkal smíchy, sem tam ve filmu padla zajímavá životní pravda. No a s Annabelle Wallis bych také rád dal dohromady nějaký článek.... Vrhám tedy v moučkovém cukru zhusta obalené donuty ! * * * (04.03.2019)

Líbí se mi hravost, která je protkána příběhem od samého počátku až do konce. "Máš ji" je skutečně komedie pro celou rodinu a věřím, že dokáže pobavit velmi široké spektrum diváků. Po nápadité vstupní myšlence nastupuje však lehce schématické zpracování, které už nepřichází s mnoha dalšími svěžími nápady, či neočekávanými vtípky. V průběhu celé stopáže se těží z geniality hlavní postavy, s kterou je schopen předvídat 10 tahů jeho přátel dopředu a samozřejmě také z jeho fyzičky, za kterou by se nestyděl ani Jackie Chan v nejlepších letech. Celkově jednoznačně palec nahoru za relativně originální a hlavně nestupidní a nelacinou komedii, kterých se v dnešních době už tolik netočí. 7/10 (07.10.2018)