Skleněný

Čo sa týka scenára, prišlo mi to ako keby len tak náhodou dostal M. Night Shyamalan nápad, spojiť Vyvoleného a Rozpolteného. Na druhú stranu treba uznať, že aj keď sa tam v podstate nič takého svetoborného nedeje, tak aj tak celkom zabavilo. A to aj napriek tomu, že záverečný twist bol viac-menej očakávaný. Len tej akcie by som privítal viac, z tohto pohľadu bol Vyvolený na tom ďaleko lepšie. Slabší nadpriemer. 70/100 (30.05.2019)

M. Night Shyamalan s filmom Glass uzatvára príbehy trojice s nadprirodzenými schopnosťami. Všetka dráma a atmosféra utiekla s koncom Rozpolteného. Willis nemá čo hrať a Jackson polovicu stopáže len metodicky zíza a slintá z vozíka. Do filozofického bludiska, ktoré nechal Shyamalan nainštalovať, sa bohužiaľ nedostane publikum, ani samotní hrdinovia. Zaujímavou myšlienku a sondu trojice s nadprirodzenými schopnosťami ničí nelogické jednanie postáv, ktoré akoby samy nevedeli, čo sa to s nimi vlastne deje. Sarah Paulson pôsobí v deji otravným dojmom a otázkou zostáva, ktorej strane má vlastne divák fandiť. Odpoveď je ale jednoduchá. S pocitom, že 129 minút dlhé rozprávanie je asi tak dôležité ako ďalší Green Lantern, sa nenájde filmový fanúšik, ktorý by mal chuť Shyamalanove rébusy lúštiť. Ide o obrovské sklamanie a plytvanie nielen potenciálom série, ale aj hercami. (21.11.2019)

Říkal jsem si, že Amíci zase jednou podstřelují, ale oni ještě přestřelili. Skleněný totiž není ani veleprůměrné drama, nýbrž dvouhodinové trápení, v němž se hrstka marných postav motá v nejhůř střeženém blázinci na světě. Vyvolený je pro mě pecka a Rozpolcený není o moc pozadu. Tady se ale spadlo do natahovaného bahýnka bez napětí a smyslu, které v roce 2018 absolutně nejde obhájit. Jako by Shymalan znovu ztratil cit a produkující Blum měl nějaké zatmění mysli. Jejich komentář superhrdinského žánru totiž nabízí jen šroubované dialogy, WTF zvraty a spoustu důvodů k předstírání, že tahle crossoverová marnost nikdy nevznikla. (16.01.2019)

Nemohu a ani se nechystám vyvracet, že Glass je filmem problematickým, k němuž si řada diváků jen obtížně hledá cestu pro nevídané rozkročení mezi příběhovým originem a žánrovým archetypem, který přetváří populární vzorce ve prospěch výstavby a gradace vlastního unikátního světa. Ale stejně mě překvapuje, jak kriticky se k němu publikum staví, neboť za povrchním vzdorováním pohodlnému zážitku leží snímek skvělý a koncepčně soudržný. Říká se, že úvod je nudný - naopak, volným navázáním na předchozí filmy a sledováním známých hrdinů v akci Shyamalan nejen oprašuje nostalgii, ale zároveň znovuustavuje jejich pozice na šachovnici a vychází maximálně vstříc těm divákům, kteří Vyvoleného ani Rozpolceného nemají příliš v paměti. Říká se, že pasáž v léčebně je idiotská - nechápu proč. Režisér zde našel ideální kulisu pro rozvíjení a vysvětlování vzájemných vztahů mezi trojicí postav, přičemž upevňuje sevřenost vyprávění tematizací jednak vnitřní a přesahující superhrdinské zápletky, která aktéry motivuje, jednak vnějšího příběhu v podobě únikové hry, která je procesem k dosažení vyššího, postupně se obměňujícího cíle. Dva různé závěry pak nejen završují fyzické střetnutí postav (akce na parkovišti), ale také ukazují, co jejich osudové střetnutí přineslo okolnímu světu, jenž byl do té doby jen v pasivní podružné pozici v očích hrdinů, kteří sami sebe považovali za nadřazané, popřípadě je tak vnímal i samotný divák (nádraží). Film tak končí možná nečekaně, ale naprosto srozumitelně vůči předchůdcům i vůči vlastním měřítkům, jelikož navzdory pedantské práci s detaily a neustálému rozšiřování univerza je v něm vše poskládáno tak, aby ho pochopili i ti předešlými díly nepolíbení - a možná to je jádro problému, proč ho tolik zastánců hlavně Vyvoleného odmítá přijmout. ____ Silný zážitek pak umocňuje ještě napětím pulzující soundtrack, ďábelský výkon McAvoye, velmi dobrý střih a zapojení flashbacků, které dovysvětlují jednotlivé zvraty ve prospěch udržování zvědavosti a napětí. Osobně mi vadila jen řada drobností, mezi nimiž ční jeden velký scénáristický fail, který zatím nejsem schopen přehlédnout, a celková vizuální lacinost některých sekvencí (především pak samotného útěku, který působí dramaturgicky odflákle) To už ale k pozoruhodným snímkům asi patří... 80% (24.01.2019)

Shyamalanův směšný pokus obléci si tričko s logem hudební kapely, otočit si čepici kšiltem dozadu, nonšalantně uchopit skateboard a pronést: "How do you do, fellow kids?" (Jsem extrémně rozčílená z toho, že si myslí, že takhle vypadají superhrdinové uzemnění neboli zasazení do reality. Reality. Bože, to je blbec.) (20.04.2019)