Šest žen pro vraha

Majstrštyk to je tohle vskutku už čistě ortodoxní giallo, jako jedno z prvních a dodnes i jedno nejlepších ve svém žánru. Velmi kreativní režisér Bava, byl znám svojí neuvěřitelnou fantazií, stylovostí, vynalézavostí s jedinečným citem pro barevnou kompozici, stylistiku, vizuál, osvětlení, design...atd. Tím vším se proslavil a tady to opět nechybělo, vše pěkně v jednom, a jak se říká opět to byla trefa do černého. K tomu všemu bych přidal ještě supr atmosféru, precizní hru světel a stínů, slušné napětí, docela zdařilé herecké výkony, vynikající hudební skóre, které tu dokonale ladí s místním prostředím (módní dům, krásné modelky a kostýmy) a samozřejmě, nesmím opomenout, i kvalitní intenzivní a brutální mordy (no bylo jich tu dost a fanda právě těchto okamžiků si tu přijde skutečně na své), na svou dobu tedy určitě, a pak překvapivé, zejména s ohledem, závěrečného odhalení vrahovi identity. Pro diváky to tehdy v kině musel být docela šok. Kult, a jeden z největších inspiračních zdrojů co se hororu (viz. třeba později slasher) a jejich tvůrců (Argento) týče. "Blood and Black Lace" je jednoznačně favoritem mezi Bavovými fanoušky. ps: Ze stejné doby, a z žánru, bych doporučil například film "Libido". (16.01.2012)

Skvělý film, ve kterém Bava víceméně definoval giallo... Maskovaný vrah, černé rukavice a plášť, vražednou zbraní může být prakticky cokoliv, co je po ruce (nejčastěji nůž), kupa pěkných hereček, které umírají docela brutálním způsobem a vyšetřování, které postupně ukazuje na všechny důležité postavy, jako na vraha... Co však dělá z tohoto kusu naprosto jedinečný film, je vizuální stránka (barvy a celkové nasvícení jednotlivých scén)... Něco podobného později předvedl už jenom Argento v Suspirii a Infernu... Prostě Sei donne per l'assassino je naprostá lahůdka a povinnost pro každého hororového fanouška... (11.09.2012)

Ano, v tomto filmu našel Dario Argento inspiraci pro svá stěžejní díla, jak co se týče formování příběhu, vizualizace násilí a v neposlední řadě, a to hlavně, využití obrazu a barev k vytvoření patřičně tíživé atmosféry. Nevím nakolik se jen učil nebo Bavu bohapustě vykrádá. To ať posoudí jiní. Tento film je v některých scénách opravdové umělecké dílo. (04.03.2006)

Bravurní giallo v jeho nejranějším období. Mario Bava si tu s červenou, žlutou a fialovou barvou vyhrává neuvěřitelným, v těch časech nevídaným způsobem. Maskovaný zabiják je viděn od samého začátku a až nečekaně často, vyniká skvělou maskou a při vraždění hýří nápady. Narozdíl od ostatních žlutých hororů tady není místo pro vatu, a detektivní vložka nepřekáží. Pořád se něco děje, a divák se má stále tak na co koukat. Do toho stoupající napětí, jedna nervy drásající honička, bezvadná kamera, pestré syté barvy a nádherné ženy, kterým to sluší i po smrti. EDIT: po bližším prozkoumávání subžánru musim dát za plný kotel, tohle je nedostižná klasika! (25.02.2011)

Možná nejvlivnější Bavův kousek, základní kámen giallo filmů i prvního cyklu amerických slasherů. Nejenže barevností připomíná Minnelliho muzikály, muzikálová je také jeho vyprávěcí struktura. Nejde o oběti, k nimž se kdykoli může přidat prakticky kdokoli, takže by identifikace s libovolnou postavou neměla valného smyslu. Nejde ani o detektivy, kteří nic moc neodhalují, takže nás nečeká žádná velká potěcha z odtajňování nových souvislostí. Jde o vraždy a jejich okamžitý emociální účinek. Jednotlivé mordy jsou inscenované jako opulentní, pro vývoj vyprávění vcelku nepotřebná muzikálová čísla (kromě barevné symboliky v nich hraje významnou úlohu také hudba), ve kterých je esteticky uspokojivého dojmu docilováno kombinací nezvyklých pozic kamery (záběr z krbu), mnohoznačné mizanscény (děsivé figuríny) a extrémního násilí (které by bylo extrémní ještě dnes, jenom bychom toho více viděli). Mezi tím muži propadají frustraci, ženy kují pikle a paranoia stoupá. Barokní psychosexuální thriller se vším všudy. Amare o lasciare. 75% Zajímavé komentáře: obitus, Kangax (06.09.2015)