Dívka za zrcadlem

Příběh Renaty Soukupové mě zaujal už před lety v prvním filmu Můj otec a ostatní muži a je fajn, že ani čtvrté pokračování není nastavovanou kaší a nabízí celkem solidní příběh. Film ve filmu zpracovanej zajímavě. Tatianu Vilhelmovou mám rád, akorát si člověk říká, jak se jí to točilo s vědomím, že s Dykem by takhle mohla dopadnout i v reálným životě. (11.02.2019)

V Krásném čase a v Opravdové lásce (Můj otec a ...jsem zatím neviděl) se toho Renatě dělo nějak víc a podstatně víc mě to bavilo. Hlavně Krásný čas mě zaujal tou všudypřítomnou ambivalencí. Tady bylo všechno průzračný a jasně daný, vyprchala z toho ta živočišnost, opravdovost. Dívka za zrcadlem si taky hodně ublížila tím, že počítala se zasvěceným divákem, který znal předešlé díly této volné série. Jenom takový divák měl pojem o tom, jaký byl Renatin skutečný vztah k otci, o kterém tady točila film. Nevědoucí divák si klidně mohl myslket, že to bylo z obdivu (k estébákovi, což se mmt opravdu nenosí). Jinak nápad s propojením dvou příběhů byl výborně promyšlený, to rozhodně, Tomu rodičovskému trápení jsme ale nemohli porozumět - proč se Renatina matka chovala tak sobecky, čím jí tehdy její manžel tak ublížil, kdo byl skutečně muž, kvůli němuž opustila svoji rodinu, zahynula tehdy při té tragické nehodě pouze ona sama...? A příběh Renaty vyzníval povrchně - poblouznění krasavcem, ochota pozbýt kvůli němu rodinu, pozice zavržené manželky a podváděné přítelkyně, happy end... Do toho si za Vilhelmovou dosaďte paní režisérku a máte z toho málem komedii. (14.02.2018)

Celkové poselství celé mini-série se již úplně vytratí a zůstanou jen chorobně známí hrdinové, které opět zamotávají vlastní životy. Jako "zakončení" je to asi dostatečné, ale nečekejte politickou stížnost obyčejných životů ve státě, kde se na komunismus pořád ještě kouká dvěma pohledy jako v prvních dílech. Tohle už je o něčem trošku jiném. (20.06.2018)

Byť Andrea Sedláčková neopomíjí opakovaně zmiňovat, že její filmy s Renatou Soukupovou nesou přísně biografické, to podstatné vycházé z jejich osobních zkušeností. Ta potřeba vyrovnat se s vlastní minulostí je z toho bohužel až příliš patrná. Přesto má film hodně zajímavého. Oldřich Kaiser se tentokrát nestylizoval ani nepřehrával, podařilo se vybrat talentované holčičky, Evě Josefíkové to slušelo ... :o) (12.02.2018)

Nevím, nevím. To mělo být jako psychologické drama. Tady je všechno moc ploché a vůbec to nejde do hloubky. Já jsem pořádně nevěděla, jak mám tento příběh vlastně uchopit. Neměla jsem čeho se pořádně chytit. Možná, že by bylo daleko zajímavější vědět ten film, který hlavní postava v podání Tatiany Dykové natáčela. (03.11.2023)