Dívka za zrcadlem

To, že film sotva skončil a tady bylo už přes sto hodnotících včetně uživatele kOCOUR, který ještě k tomu píše pro Moviezone, je spíše smutné konstatování čsfd, které mě prostě nikdy nepřestane rozčilovat. Naštěstí to ale zachránil film, který příběhově možná není úplně vypiplanej, i když myšlenka natáčení filmu ve filmu je fajn, ale na druhou stranu se v něm objeví tolik hereckých tváří, že mu to s radostí odpustíte. Nejlepší je každopádně Olda Kaiser, kterého za poslední léta považuji za nejlepšího a nejcharismatičtějšího českého herce vůbec. Ostatní také byli super a pěkně to s nimi odsýpalo, což o to, ale když Olda na závěr filmu řekl to, co řekl, tak jsem prostě nemohl jinak, než být nadšený. Jednoduchý, ale důležitý film, ve kterém by se možná mohlo najít dost lidí. (13.02.2018)

Velmi zdařilé na televizní film. Kdyby se tomu dal formát 2,35:1, tak to bude podle mě i obstojný film. Přestože to není můj typ žánru. Scénáříček sice ubohoučký, ale jako klasické romantické drámo s podkresem filmařského zákulisí, proč ne. O Vilhelmové ovšem už delší domu přemýšlím, že asi opravdu neumí hrát. Tahouny filmu jsou pro mě Kaiser a Dyk. (13.08.2018)

Famózní konstrukce dvou dějových linek, přičemž jedna je jako v natáčeném filmu o životě rodičů hlavní hrdinky ( trochu mi trvalo než jsem to rozklíčoval a podivoval se proč jsou ty scény z natáčení tak dlouhé ). Film o filmu ( docela i čistě z dokumentárního hlediska užitná hodnota pro diváka jak se točí film ), ale jinak je to taková pomale, volně vyprávěná jednoduchá předvídatelná vztahovka, kde mne nejvíc zaujal herecký výkon Kaisera a Josefíkové. Adieu, víno se vypije! (12.02.2018)

Andrea Sedláčková na cestě od složitých mezilidských vztahů k těm nejjednodušším. Myslím, že po deseti letech už nebylo třeba se k osudům Renáty Soukupové vracet. A zajímavější by bylo vidět ten snímek, který byl natáčen, vypadal mnohem osudověji a dramatičtěji, než tento. Škoda, že paní režisérce nevyšli ti Zbabělci a doufám, že v podobném duchu se neponese její román Každý něco tají, který se právě chystám číst. (19.02.2018)

V Krásném čase a v Opravdové lásce (Můj otec a ...jsem zatím neviděl) se toho Renatě dělo nějak víc a podstatně víc mě to bavilo. Hlavně Krásný čas mě zaujal tou všudypřítomnou ambivalencí. Tady bylo všechno průzračný a jasně daný, vyprchala z toho ta živočišnost, opravdovost. Dívka za zrcadlem si taky hodně ublížila tím, že počítala se zasvěceným divákem, který znal předešlé díly této volné série. Jenom takový divák měl pojem o tom, jaký byl Renatin skutečný vztah k otci, o kterém tady točila film. Nevědoucí divák si klidně mohl myslket, že to bylo z obdivu (k estébákovi, což se mmt opravdu nenosí). Jinak nápad s propojením dvou příběhů byl výborně promyšlený, to rozhodně, Tomu rodičovskému trápení jsme ale nemohli porozumět - proč se Renatina matka chovala tak sobecky, čím jí tehdy její manžel tak ublížil, kdo byl skutečně muž, kvůli němuž opustila svoji rodinu, zahynula tehdy při té tragické nehodě pouze ona sama...? A příběh Renaty vyzníval povrchně - poblouznění krasavcem, ochota pozbýt kvůli němu rodinu, pozice zavržené manželky a podváděné přítelkyně, happy end... Do toho si za Vilhelmovou dosaďte paní režisérku a máte z toho málem komedii. (14.02.2018)